NEPŘEHLÉDNĚTE
Roisin Murphy začne zpívat až po fotbale
Vytočili jsme číslo jejího mobilu a zeptali se na pár věci. A mimochodem, její jméno se čte galsky, takže "Rošín".
Co se stalo s Moloko? Rozpadli se nebo stále existují?
To je dost těžká otázka. V tuto chvíli můžu říct jediné: uvidíme...
Souvisí nějak ta proluka v existenci Moloka s tím, že před vydáním poslední desky Statues skončil váš vztah s Markem Brydonem?
Už je to dost dávno, co jsme se rozešli a vlastně i celé Statues vzniklo až po našem rozchodu. Prostě jsme po Statues novou desku neplánovali.
Proč jste si ke spolupráci na svojí první sólovce vybrala bývalého spolupracovníka Björk Matthewa Herberta?
My se s Mattem známe už velmi dlouho a měla jsem jasno v tom, že až budu dělat sólovou desku, chci ji dělat s ním. A jakmile k tomu byla příležitost, šla jsem do toho. A bylo to opravdu dobré partnerství. Udělali jsme na zkoušku tři písničky, a protože to šlo dobře, rozhodli jsme se jít do celé desky.
Byl to velký rozdíl po čtyřech albech Moloka pracovat s novým producentem?
Jo, bylo to jiný. Ne proto, že jsem najednou nebyla součástí popové nebo rockové kapely, protože ta práce ve studiu je celkem podobná, ale Matt má ke skládání trochu jiný přístup. Snažil se mě přímět, abych nad svým zpěvem přemýšlela a dělala věci jinak. A celé to vznikalo mnohem rychleji.
A co Boris Dlugosh, se kterým jste pracovala na sólovém singlu Never Enough, nad tím jste neuvažovala?
Ne. Never Enough byla jenom epizoda a neměla jsem zájem vracet se k taneční hudbě. Chtěla jsem se posunout vpřed. Když se podíváte na desky Moloka, tak to byly trochu perverzní nahrávky a na každé z nich jsme se snažili dojít dál než na té předchozí. A sólově se chci snažit o totéž.
Je známo, že své koncerty vždycky zakončujete skokem do publika. Nedošlo někdy k nehodě?
Kupodivu ne. Sice není moc obvyklé skákat z pódia mezi lidi v dlouhém úzkém koženém kabátě, ale nikdy jsem neupadla. Vlastně jednou, ale to mě upustil můj roadie. Publikum mě vždycky podrželo.
