Ukázky najdete v audiogalerii.
Snad ani netřeba jmenovat světoznámé houslistky, či "nadějné" pianisty a smyčcová kvarteta, která chrlí notoricky provařené klasické melodie v lacině diskotékovém provedení.
V záplavě podobných pouťových dryáků, před jejichž poslechem nejlépe pozřít Kinedril, pak dokáže potěšit, když někdo "prostě jenom" přearanžuje klasické písně - od barokní epochy po současnost - do obecně vstřícnější podoby.
Dvě sopranistky (Jo Appleby z Anglie a Tsakane Valentine z Jihoafrické republiky), dva tenoři (Novozélanďan Geoff Sewell a Angličan David Habbin) a anglický basbarytonista Nick Garrett se potkávali na světových pódiích.
Na popud Sewella se rozhodli postavit tzv. "opera band" a po úspěchu debutového alba nazvaného (ehm) Opera Band je Defined již druhou společnou nahrávkou pětice.
Repertoár čítá skladby od Beethovena, Rachmaninova, Pucciniho či Chačaturjana, došlo ale i na Ennia Morriconeho (Nella Fantasia) nebo na píseň Prayer, známou z podání Andrey Bocelliho a Celine Dion.
Obecně známé momenty problesknou (Albioniho Adagio), celkově je ovšem album vystavěno bez sklonu k prvoplánové podbízivosti.
Kvinteto se naštěstí většinou dokáže relativně elegantně vyhnout i tradiční bolesti podobných projektů - okázalému patosu a pozérství.
Zaskřípe to ve chvílích, kdy se v aranžmá pouští na tenký led a "obohacuje" střídmou orchestrální instrumentaci. K palčivému nevkusu ale sklouzne jen podivné "exotické" extempore So Far Away, jehož nálada poletuje někde na půl cesty mezi Enyou a Adiemus.
Amici Forever si naštěstí nehrají na velké umění. Netřeba pochybovat, že jsou si vědomi, že tvoří v podstatě spotřební produkt. Je jenom dobře, že i jako takový se dočkal obligátního řemeslného vkladu a decentně vkusné formy.
Amici Forever - Defined
SONY BMG, délka CD 50:21
Tři pecky: La Fiamma Sacra, Aranjuez Ma Pensée, Adagio
Hodnocení iDNES: bez hvězdiček
