RECENZE: Meky dohlížel na gratulanty. Ne všichni pěvecky obstáli

Na den přesně k Mekyho nedožitým 70. narozeninám se v pražském O2 universu konala koncertní pocta jeho písničkám. Na pódiu se vystřídala zvučná jména česko-slovenské pop music a pogratulovat přišel i britský producent Rob Cass ze studia Abbey Road.

Miro Žbirka se díky své typické dikci a barvě hlasu dal dost dobře imitovat – kdo z pamětníků si ostatně alespoň jednou nezkusil vyslovit název televizního hudebního pořadu Rhytmick přesně jako on? – ale napodobovat jeho zpěv by už by se rovnalo riziku, že by se takový pokus zvrhl v nežádoucí parodii.

Mekyho civilní, zdánlivě nezúčastněný pěvecký projev v sobě nesl mnohem více barev a odstínů, než by se na první poslech mohlo zdát. Vyniklo to především v porovnání s výkony pěvců a pěvkyň, kteří se před zaplněným O2 universem snažili tak či onak se popasovat s notoricky známými písničkami.

Všichni se do nich chvályhodně snažili vtisknout kus své osobitosti a temperamentu. Takže Marta Jandová přinesla kus rockové dravosti, ale i pěvecké jistoty, což ten večer bohužel nebylo pravidlem. Frontman Mig 21 Jiří Macháček pohořel v Miliónkrát, jeho „herecky“ markýrovaný zpěv prostě na původní Žbirkův pěvecký part nestačil.

Podobně se ztrácel i Petr Fiala, zpěvák Mňágy a Žďorp, jehož interpretace 22 dní postrádala jiskrnou a čistou razanci originálu. A v duetu Jany Kirschner a Alberta Černého Oh Me Oh My prvně jmenovaná svého partnera hlasově zcela zastínila.

Koncepce večera byla zřejmá a jasně daná – připomenout Mekyho písničky v podobě pokud možno nejvěrnější originálu. Víceméně všechny účinkující doprovázela Žbirkova doprovodná kapela, čili na experimenty nebyl příliš prostor. Je to možná trochu škoda, alespoň nějaké nečekané překvapení by bylo vítaným zpestřením v možná až moc poklidném a nevzrušivém tempu plynoucího večera.

I z toho důvodu je třeba vyzdvihnout set kapely Midi lidi, která sáhla do „lučeničovského“ elektro období a vylovila písničku Do člna, kterou podala svým typickým způsobem na hranici vážna, cíleného trapna a (sebe)ironie. Nepochybně vrchol večera.

Tribute To Miro Žbirka 70

60 %

O2 universum, Praha

21. října 2022

Zpěvačka a kytaristka Lenka Filipová sáhla mimo Mirův repertoár a zahrála svou letitou Zamilovanou, přičemž první slokou uctila francouzský originál Je l´aime á mourir. Producent a skladatel Rob Cass ze slavného Abbey Road studio, navždy spjaté s The Beatles, připomněl jejich Hey Jude a Can‘t Buy Me Love.

Nechyběli ani zpěvákovi nejbližší, tedy jeho manželka Kateřina – „její“ písničku Catherine přišla odzpívat Slza – a syn David, který produkoval Mekyho posmrtné album Posledné veci, z něhož připomněl písničku Nejsi sám.

Oddělit Žbirkovy melodie od jeho typického zpěvu dost dobře není možné, natolik jsou s ním spjaty. On sám byl jejich nejlepším a nejvhodnějším interpretem. Přes několik výtek se ale nedá říct, že by si kdokoliv z gratulantů uřízl vyloženě ostudu nebo překročil čáru dobrého vkusu. Všichni nejspíš správně pochopili, čím se Mekyho skladby dotýkaly posluchačů. Ne každý ale dokázal přijít s vlastním klíčem, jak jejich půvab zachytit a předat dál v nové a něčím jedinečné formě.