RECENZE: Kolik tváří má improvizace, kolik skladba a kolik Nejtek

Dvě z prvních letošních jazzových alb spojuje osobnost klavíristy Michala Nejtka, jednoho z žánrově nejversatilnějších českých hudebníků. Jeho doménou je přitom zejména soudobá vážná hudba.

Tomáš Liška, Luboš Malina, Michal Nejtek | foto: Jiří Turek

Michal Nejtek

Nejtek ovšem píše i hudbu pro divadla, v triu NTS pracuje se samplingem, improvizací i syrovými groovy, zároveň je členem rockové skupiny Davida Kollera, spolupracoval s Plastic People of the Universe, zkrátka si odmítá připustit hudební hranice.

Nová alba Fragile Bliss a Phoenix, na nichž je členem dvou zcela odlišných domácích muzikantských all-stars týmů, nejen jeho představují v dalších rovinách.

Fragile Bliss

Fragile Bliss

Na studiově vzniklém albu pro label Animal Music, které ale bude mít i živou podobu (zazní například 10. dubna na brněnském JazzFestu), se kromě Nejtka sešli hráč na banjo a dechové nástroje Luboš Malina, známý především z Druhé trávy, a kontrabasista Tomáš Liška, který svůj záběr dělí mezi vlastní jazzové projekty a také Druhou trávu. Ve čtyřech z deseti skladeb, které dodali všichni jmenovaní, jistil trio od bicích Kamil Slezák.

Fragile Bliss

90 %

Tomáš Liška, Luboš Malina, Michal Nejtek

Je zřejmé, že takto poskládaný tým nemůže tvořit hudbu snadno zařaditelnou. Díky kombinaci banja a klavíru si nelze nepřipomenout na hudební scéně ojedinělé duo Chick Corea-Béla Fleck. Ostatně, Malinova skladba Song for Béla je zřetelnou nápovědou.

Už v první skladbě In Delhi se ovšem dostáváme k východním inspiracím, právě v tematickém souzvuku klavíru a banja. Naproti tomu Malinova skladba Metuje nese jasné ohlasy průzračných českých lidových harmonií.

A odkazy na folklor tu a tam, ve většinou zastřené podobě, prosvítají celým albem, pro něž je příznačné sympatické nadřazení souhry a „obrábění“ každé skladby nad předváděním virtuozity.

Phoenix

Phoenix

I projekt Phoenix, vydaný labelem Amplion, je studiový. Vznikl ale zcela rozdílným způsobem. Producent Alexej Charvát do studia pozval čtyři hudebníky, kteří spolu běžně nehrají, aby dva dny natáčeli hudbu, vzniklou přímo na místě, bez předchozích příprav.

Kromě Michala Nejtka se tu sešel saxofonista Pavel Hrubý, kontrabasista Jaromír Honzák a bubeník Daniel Šoltis.

Phoenix

85 %

Pavel Hrubý, Michal Nejtek, Jaromír Honzák, Daniel Šoltis

vyd. Amplion 2016

Vzhledem ke zkušenostem jejich společná improvizace téměř nemá hluché místo. Řada čísel, třeba dvoudílný Phoenix, který album rámuje, nebo Bennu, dokonce působí jako předem připravené vyvážené kompozice.

Naproti tomu v He Who Came Into Being By Himself můžeme sledovat jedenáctiminutovou dobrodružnou cestu tří hudebníků zákrutami volné, často hodně divoké freejazzové improvizace až k „vítěznému orgasmu“.