Ve své sbírce má přes šedesát tisíc vinylových desek a díky samplování umí vytvářet celé nové kompozice. Jeho koncerty navíc mají pověst úžasné audiovizuální show.
Nehrál jste u nás osm let, co můžeme čekat?
Celý koncert má jedinečnou podobu. Je to vizuální prezentace, ne jen plochá obrazovka jako dřív. Mám takové trojrozměrné pódium, uvnitř kterého budu stát a na něj se promítá.
Jak vás napadlo propojovat hudební a vizuální složku?
V roce 1999 jsem vystupoval sám se dvěma gramofony. Tehdy mě napadlo, že bych chtěl něco víc, na co by se lidé mohli dívat, protože nejsem nijak extravagantní umělec. Neposkakuju, ani nemáchám pěstičkou, soustředím se na hudbu, kterou hraju. Takže v roce 2002 jsem za sebou měl jednu obrazovku. A v roce 2006 jsme postavili obrovskou strukturu s devíti obrazovkami a já jsem hrál nahoře. Letos jsem chtěl zase něco jiného. Ne většího, spíš mi šlo o jinou koncepci.
Jak se liší vaše klubové vystoupení od festivalového?
Na tomhle turné jsou obě vystoupení podobná. Chtěl jsem vytvořit set, který by fungoval před deseti tisíci lidmi na festivalu i před čtyřmi sty diváků v malém klubu na Ibize. Tam to bylo takové intimní představení, které se mi moc líbilo, protože bylo najednou tak osobní a já chtěl dát těm lidem něco navíc. Na velkých festivalech často cítíte bariéru, jako by ti lidé byli hrozně daleko. Na tomhle turné je příjemné, že se oba druhy show střídají. Po malém klubu přijde festival a naopak.
Kolik z toho, co se děje na pódiu, ovlivňujete naživo a kolik z toho je předem připravené?
Nemám rád ty připravené show, kde se to odpočítá a pak jede jedna věc za druhou. Chci mít vždycky svůj čas, kdy můžu například scratchovat, protože já vycházím z hip hopu a tím se od mnohých liším.
Nelákalo vás někdy zkusit si pro odlehčení čistě popovou produkci?
Já bych ani nevěděl, jak se to dělá. Příležitostně cítím úctu k řemeslu pop-music, ale obecně jí opovrhuju. Nikdy jsem neuměl udělat hiphopový hit, ani drum’n’bassovou klubovou pecku, neumím nic přímočarého. Mám třeba i nějakou příjemnou popovou věc, ale já ji vždycky vezmu a trochu zaneřádím. To je asi to, co chci, aby moje muzika představovala.
