RECENZE: Birdman aneb tak vypadá filmový vítěz roku

Ještě se dá v kině žasnout. Birdman, který právě míří do našich kin, je jasný oscarový favorit, ale i bez trofejí by zůstal lahůdkovým vítězem roku 2014.

Zázraky se stále dějí – a přicházejí s tak nenápadnou samozřejmostí, s jakou vypráví Alejandro González Iňárritu. Po snímcích Amores perros – Láska je kurva či Babel režisér zdánlivě odlehčil tón, jeho Birdman ve Zlatých glóbech soutěžil v sekci komedií, což přesně dokládá, jak je třídění na „těžké“ a „lehké“ umění ošidné. Nejlépe by mu slušelo žánrové označení poetická tragikomedie, jenže žádná nálepka plně nevystihne opravdu dobrý film. Což je případ Birdmana.

Taky mají pláštěnku

Ovšem jestli si to rozlil u cen kritiků, protože jednu sršatou epizodu Birdman věnuje velice zavilé recenzentce, pak své kolegy udílející Oscary nešetří už vůbec. Hrdina, kterému dotyčná dáma vmete „nejste herec, jste celebrita“, býval totiž hvězdou komiksu o ptačím muži, ale s pokleslou hollywoodskou minulostí těžko začíná novou seriózní kariéru v povýšeném divadelním New Yorku. A když za příkladně šmíráckého kolegu shání do hry náhradníka, zmíní skvostný Michael Keaton v titulní roli snad všechna jména slavných herců s poznámkou, že už taky „mají pláštěnku“ čili roli supermana v některé akční sérii.

Birdman

85 %

Režie: Alejandro González Iñárritu

Scénář: Alejandro González Iñárritu, Nicolás Giacobone

Hrají: Michael Keaton, Zach Galifianakis, Edward Norton, aj.

Streamovací služby: Max

Kinobox: 70 %

IMDb: 7.7

Až záskok vezme Edward Norton coby uctívaný, leč namyšlený miláček kritiky i publika – arázem ovládne celý soubor od režie až po okouzlené ženy včetně Birdmanovy dcery. Herecká řevnivost a mužská ješitnost ve vroucím kotli umělecké špeluňky bez líčidel, pověr imýtů, kde se všichni předvádějí, vidí si navzájem do karet, a přesto jsou schopni občasného zázraku i nekonečné touhy, vzdává hold divadlu způsobem, jenž vzdáleně připomene poctu filmu v Americké noci.

Přitom stačí tak málo: pár zkoušek, dvě generálky, jedna premiéra. Pistole na jevišti, sex na jevišti, nervozita v zákulisí. Humor a jedinečné, věcně motivované nápady, proč poslat hrdinu jen ve slipech na ulici s trpkým ponížením povadlé popularity, jak vystihnout náladu města i doby diktované soutěží, kdo má víc zhlédnutí vlastního penisu na YouTube. Birdman je zkrátka mistrovsky napsaný, s inteligencí, vtipem, melancholií i láskou, zejména však s porozuměním pro pošetilé lidské tanečky mezi marnivostí a marností. Ale stejně chytře je natočený, o nadlidském nasazení herců i hereček nemluvě: je-li to vůbec možné, Naomi Wattsová tu má výraz snad ještě křehčí a Emma Stoneová oči ještě hlubší než obvykle.

Odměna za soustředění

Iňárritu vypráví napohled stejně lehce, jako dýchá, takže i nadpřirozené okamžiky Birdmana včleňuje do příběhu naprosto samozřejmě, bez vysvětlivek či oslích můstků. Jako by vzkazoval – Je to ptačí muž, tak čemu se divíte, neumíte snad snít? I zábavný skok z reality do výbušné komiksové akce zařadí jakoby mezi řečí, mimochodem, a právě tak přirozeně snese Birdmana zpět mezi rozbolavělé smrtelníky.

Ruší jen nepatrné detaily: už trochu otřepaný souboj s „druhým já“ pomocí dialogu a příliš dlouho tušená pointa. Ovšem pak přijde pointa druhá, nečekaná a natolik očistná ve své černé morbiditě úniku, že obsáhne celý princip existence. Ano, Birdman klade na divákovo soustředění vyšší nároky, ale odměna rozhodně stojí za to. Včetně smíchu.