A co hůř, posilují hlasy tvrdící, že národní kinematografie trpí zbytečnou nadvýrobou, takže by jí finanční krize mohla paradoxně jenom prospět. Samozřejmě jde o pomyslný vrcholek ledovce, jehož skrytou část přitom tvoří ještě pochybnější přesila spotřebních romantických komedií.
Kdežto do festivalového výběru zpravidla pronikají díla mírně řečeno menšinová, která se zpožděním a často bez logiky pouze dohánějí světovou vlnu „divnosti“. Jak by vypadal předběžný žebříček kvality tuzemských reprezentantů v mezinárodním klání Varů?
1. Zkouška umění
Chytrý, hravý, čistý a vtipný dokument, který sleduje přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění, naprosto přebil všechny své hrané souputníky – podobně jako loni českou hranou tvorbu zastínil animovaný příběh Moje slunce Mad. Ve Zkoušce umění se smích, nikoli výsměch rodí přirozeně, ať už jej probouzí vrátná s dálkovým ovládáním dveří „cvak klika cvak“, pedagogové glosující testy uchazečů, ve kterých se najde třeba „česká panovnice Máří Magdaléna“, či sami adepti studia při rozboru vlastních děl (a těl).
2. A pak přišla láska...
Komorní partie pro čtyři ženy, matku s dcerou, kartářku a její asistentku, stojí na náladě terapeutického víkendu na přírodní samotě a na herečkách, jimž s nádhernou sebeironií kraluje Pavla Tomicová. Že za všemi bolístkami stojí „smůla na chlapy“, je poněkud fádní, ezoterické metody očisty zase působí uměle, ale mezigenerační „holčičí“ vztahy umí režisér Šimon Holý vystihnout, jako kdyby strávil roky na dívčím internátu.
 |
3. Hranice lásky
Mnoho povyku pro nic. Příběh dvojice, která se rozhodne svůj vztah takříkajíc otevřít nezávazným sexuálním zážitkům a zprvu bezstarostný experiment jí přeroste přes hlavu, lákal na třinácté komnaty. Ovšem co bylo tabu před lety, dneska už ani nepřekvapí, ani nepohorší. Slušná obrazová kultura navzdory četnému používání záběrů z mobilů a sympatický herecký nástup Matyáše Řezníčka po boku spoluautorky scénáře Hany Vagnerové nicméně smiřují s nudnou banalitou sdělení, že nevěra naleptává každé partnerství, ať je moderně dohodnutá, nebo starosvětsky tajná.
4. Slovo
Nástup normalizace po srpnu 1968 prověřuje charaktery uvnitř jedné rodiny. Silné téma zabité napůl kazatelskou, napůl teatrální realizací; jako by klíčovou snahou bylo vyprávět za každou cenu jinak, než je zvykem. Polidštění přijde až ve finále s příchodem postavy Taťjany Medvecké, což je bohužel pozdě.
5. Velká premiéra
Zvláštní uvedení mimo soutěž a nejrozpornější výsledek. Odlišnost za každou cenu, přestylizovaný tvar, více diagnóza než ohlášená hořká komedie. Zaskočí o to více, že za anekdotou o divadelním mystifikátorovi stojí Miroslav Krobot. „Divnost“ coby hlavní meta tady došla nejdále.
