Napsat, že v polovině devadesátých letech byla naše herní scéna o několik kroků za tou světovou, je asi podobně přesné jako tvrdit, že nás Anthem trošičku zklamal. Zatímco jinde se experimentovalo s 3D enginy a filmovými scénami, u nás vycházely většinou jen ošklivé 2D adventury, které bezostyšně vykrádaly slavnější západní vzory.
Hra Turbo Speedway byla v tomto ohledu výjimkou a nejspíš jde o vůbec první komerčně prodávanou závodní hru vyrobenou v Česku. Bohužel to je asi tak jediné ocenění, které si její autoři mohou nechat zarámovat na zeď, jinak totiž zcela propadla. Komerčně i kriticky. I když tehdy čeští novináři měli ve zvyku domácí produkci hodně nadhodnocovat, Turbo Speedway si ve Score vysloužila vyloženě sundavací recenzi s hodnocením 1/10.
„Hra je kromě divné prezentace charakteristická svou unylostí a nezáživností,“ napsal v ní tehdy jistý Petr Slunéčko. Na kolik je toto hodnocení fér, není možné z dnešního pohledu posoudit, ale většina recenzentem vytýkaných vlastností je dána především tím, že šlo o přiznanou poctu klasické arkádě Rally Speedway z počítačů Atari a Commodore 64, kterou její autoři bezmezně milovali.
Pravidla byla jednoduchá: dva hráči závodili proti sobě, kdo zpomalil tak, že se dostal mimo obrazovku, prohrál. Jádro zábavy spočívalo v kompetitivním multiplayeru dvou lidí tísnících se u jedné obrazovky, kteří si navzájem mohli škodit a dělat naschvály. S dobrým kamarádem po boku a lahví piva v ruce mohlo jít o skvělou zábavu.
Úmyslné chyby a skromný vývoj
Z dnešního pohledu je hra zajímavá spíše jen kvůli příběhu jejího vzniku, který dokonale ukazuje, v jakých spartánských podmínkách u nás tehdy vývoj her probíhal.
„Tuto hru jsme začali původně dělat jen pro sebe, když nám bylo asi šestnáct, protože Rally Speedway byla naše nejoblíbenější hra na C64 a chtěli jsme mít možnost hrát i na PC,“ vzpomíná na okolnosti vzniku jeden ze dvou autorů Jan Strachota. „Naše firma World Spy Software nikdy nikde nebyla registrována a s programátorem Radkem Tetíkem jsme ji založili, když nám bylo sedm nebo osm let, načež jsme dělali hry a programy na C64, povětšinou v Basicu.“ O komerčním vydání hry původně vůbec neuvažovali, nakonec se distributor objevil sám od sebe.
Dobová fotka autorů hry. Radek Tetík je ten stojící, poznat Jana Strachotu od slavného spisovatele Terryho Prattcheta snad zvládnete i bez dalšího popisku.
„My jsme jim dali kopii, já udělal vodovkový obrázek na krabici, protože rozlišení Deluxe Paintu nestačilo a žádnou lepší technologii jsem tehdy neměl k dispozici. Měl jsem na to málo času a podle toho to vypadá,“ uznává Honza sebekriticky s tím, že je obrázek z obalu oproti originálu ze stran smrsknutý a barvy výrazně méně syté. Původně to totiž byla ležatá A4, která se musela pro tyto účely trochu oříznout.
Není to přitom jediná chyba, které si byli mladí autoři vědomi, když hra šla do obchodů. „V prodávané verzi zůstalo, že varianta autíčka kabriolet v jedné z fází animace směřuje trochu jiným směrem, než jede,“ prozradil Honza další bug.Při tvorbě grafiky jen netrefil správný úhel a všiml si toho, až když bylo pozdě.
Některé zdánlivé chyby však byly úmyslné: „Občas se stane, že po kolizi s druhým autem auto vystřelí nějakým nečekaným směrem, v rozporu s fyzikálními zákony. To je však záměr, protože jsme se snažili co nejvěrněji okopírovat jízdní vlastnosti v původní hře, kterou jsme považovali za dokonalou. A řekl bych, že to Radek trefil skoro přesně. Dolaďováním tohoto jsme strávili mnoho času.“
Dobové recenze
A není to jediná „vychytávka“, kterou se Turbo Speedway mohlo pyšnit. Například kolize mají dvě úrovně animací v závislosti na rychlosti, ve které se bourá. Když panáček jen vyběhne z rozbitého auta, je časový postih menší, než když mu hoří záda a kutálí se. Hra také obsahuje intro a editor tratí, díky kterému lze řádově prodloužit její trvanlivost.
Ovládání bylo velice jednoduché, přesto hra obsahovala manuál.
Zajímá mě, jestli v té době onu recenzi ve Score nevnímali jako křivdu, Honza má však pocit, že jakékoliv připomínky k osudnému textu by dnes mohly vypadat jako fňukání. Ostatně nikomu si nestěžovali, ani když to tehdy bylo aktuální. I po letech má však z recenze pocit, že redaktor ve hře tehdy hledal něco, co tam nikdy být nemělo (nejspíše Micro Machines) .
Jisté je, že výrazně negativní recenze moc lidí ke koupi nenalákala a prodeje byly vyloženě tristní. Turbo Speedway se sice prodávala v papírové krabici za 300 Kč, k jejím autorům se však nakonec dostalo jen pár stovek.
I tak jsou vzpomínky na tehdejší dobu ryze pozitivní a dokonce si prý hru občas s přáteli (a pořádnou zásobou alkoholu) zahrají ještě dnes. Cesty obou vývojářů se sice nedlouho po vydání rozdělily, v kontaktu však zůstávají i nadále a láska k videohrám je nikdy neopustila. Navzdory tomu, že už nemají ambice se jimi živit.
Za poskytnutí fotografií originální krabice děkujeme fanouškovské stránce high-voltage.cz.
