Společnost Acclaim Entertainment založili v roce 1987 v americkém městě Oyster Bay tři bývalí zaměstnanci společnosti Activision. Greg Fischbach, Robert Holmes a Jim Scoroposki ovšem nebyli talentovaní vývojáři, kteří by toužili vytvořit vlastní hit, jak bylo tehdy pro většinu tehdejších „startupů“ běžné, ale od začátku měli v plánu především vyhledávat a distribuovat tituly jiných vývojářů.
Kvůli brutálnímu Mortal Kombatu byl zaveden ratingový systém ESRB.
Pokud by vás náhodou zajímalo, proč název tolika herních společností přelomu osmdesátých a devadesátých let začíná písmenem „A“, tak vězte, že to bylo proto, aby se v abecedních seznamech umísťovaly na co nejvyšších pozicích. Atari tak brzy vystřídal Activision, následně trumfnutý Accolade. Acclaim (do češtiny překládáno jako chvála, uznání) tak vlastně bylo jedním z posledních zbývajících slov, které šlo ještě použít.
Strmý start
Klíčovým momentem v historii firmy bylo zaštítění prvního dílu dodnes vycházející brutální mlátičky Mortal Kombat. Tento komerční hit v podstatě předurčil směřování firmy, která si s názory útlocitné veřejnosti nikdy příliš hlavu nelámala.
Acclaim nabízel rodičovskému páru, který pojmenuje svého potomka Turok, odměnu 10 000 dolarů.
Groteskně násilná hra, ve které si na tehdejší dobu neuvěřitelně realisticky rozpohybování hrdinové vytrhávali hlavy i s páteří, vzbudila ve společnosti obrovský rozruch a dostala se až na jednání amerického kongresu. Společně s hrou Night Trap od Segy Mortal Kombatu vděčíme za vznik ratingového ESRB, který se pro klasifikaci videoher užívá dodnes.
Kromě dodnes úspěšné mlátičky přinesl Acclaim na západní trh i hry jako Double Dragon II: The Revenge anebo Bust-a-Move, což v roce 1994 přineslo firmě 481 milionů dolarů zisku, o rok později to bylo dokonce ještě o 100 milionů více.
Povzbuzeno rychlým úspěchem, rozhodlo se vedení, že se nadále nebude spoléhat jen na distribuci cizích her, ale bude si vytvářet i své vlastní. Kromě toho, že pořídilo studia Sculptured Software, Iguana Entertainment a Probe Entertainment, investovalo hojně i do technologií. Acclaim byl například vůbec první společností na videoherní scéně, která měla k dispozici vlastní motion-capture studio, jimi vytvořený formát ASF/AMC se přitom v této oblasti využívá až dodnes. Aby toho náhodou nebylo málo, pustili se i do světa vydávání papírových příruček a doprovodných komiksů ke svým hrám.
Od všeho trochu
Acclaim sázel především na silné licence, kromě South Parku nabízel třeba i Simpsonovy.
Herní produkce Acclaimu spoléhala především na slavné licence. Záběr byl opravdu bohatý, od slavných komiksových značek (včetně těch úplně nejslavnějších, jako jsou Superman, Batman nebo Spider-man), přes filmy (Stargate, Demolition Man…) a kreslené seriály (Simpsonovi, Scooby-Doo, South Park…) až po spolupráci se slavnými extrémními sportovci (ikona BMX sportu Dave Mirra nebo motokrosař Jeremy McGrath…). Bohužel kromě známého jména neměla většina her od Acclaimu co nabídnout a tak je většinou kritici oprávněně strhali. Například bojovka Batman Forever je jednou z vůbec nejhůře hodnocených her na konzoli SNES, Fantastic Four si v roce 1998 vysloužilo titul nejhůře zpracované licence ve videohře, Rise of the Robots zase dostalo v recenzi na Amiga Power pouhých 5 %.
Abychom byli fér, v produkci Acclaimu najdeme i opravdové klasiky jako třeba voodoo metroidvanii Shadow Man, sci-fi simulátor Forsaken, sérii dinosauřích stříleček Turok nebo závodní Burnout. Bohužel ani tyto hity nedokázaly pokrýt vysoké náklady na výrobu ostatních béček a společnost byla v čím dál větší ztrátě.
Špatná reklama, taky reklama
Acclaim se na přelomu milenia řítil do průšvihu a na nějakou solidní restrukturalizaci nebyl čas a zřejmě ani ochota. A jak je známo, zoufalá doba si žádá zoufalá řešení. Jako nejlepší příklad těchto zoufalých řešení můžeme uvést hru BMX XXX z roku 2002. Původně mělo jít o druhé pokračování simulátoru jízdy na cyklokrosovém kole, který vycházel pod názvem Dave Mirra Freestyle BMX. Jenže Acclaim tou dobou už potřeboval více než jen průměrnou hru určenou pro úzké cílové publikum a tak se rozhodl „vylepšit“ její koncept nahými kráskami a fekálním humorem. Jak to dopadlo, se můžete podívat v traileru níže. Pokud vám tedy nevadí souložící psi, pšoukání a odhalené hrudníky.
Ve srovnání s dalšími kousky marketingového oddělení však rozhodnutí udělat z jízdy na kole porno vypadá jako ještě to nejvíce racionální. Posuďte sami: v rámci propagace hry Shadowman: 2econd Coming nabízel Acclaim pozůstalým zemřelých uhrazení nákladů na pohřeb, pokud budou souhlasit s tím, že na náhrobku jejich bližního bude dočasně zobrazena reklama na hru. V textu inzerátu bylo jmenovitě uvedeno, že cílí na chudé rodiny.
Až deset tisíc dolarů bylo zase nabízeno rodinám, které své dítě pojmenují Turok, po hrdinovi jedné z klíčových herních značek firmy.
Fanoušky wimbledonského tenisu Acclaim pobouřil tím, že během konání prestižního turnaje sliboval vypouštět na kurty speciálně vycvičené holuby, kteří měli mít na křídlech namalované logo hry Virtual Tennis 2.
Příliš pochopení veřejnosti také nevyvolal plán proplácet řidičům pokuty za překročení rychlosti. Po ostré reakci politiků z myšlenky nakonec sešlo, přesto se o závodním Burnoutu mluvilo i v neherních médiích.
Konec
Ani tyto bláznivé nápady však ničemu nepomohly, a tak Acclaim 30. srpna 2004 oznámil bankrot a propustil všech svých 585 zaměstnanců napříč všemi pobočkami po celém světě. Následoval rozprodej hlavních značek a nakonec i samotného jména společnosti. Jenže ani Acclaim Games, kteří chtěli známého jména využít v žánru MMORPG, nedopadli o moc lépe a bankrot vyhlásili v roce 2010. O moc lépe nedopadla ani společnost Exclaim, tvořená bývalými zaměstnanci firmy, která skončila bez jediného vydaného titulu.
Jediné, co z Acclaimu dodnes zůstalo, jsou samotné hry. Nejlépe se daří značce Mortal Kombat, tituly jako Forsaken, Turok, Shadow Man nebo Burnout se zasloužilým hráčům připomínají alespoň formou remaků.
