Wii Fit: Nová periferie, která z herní mašinky udělá posilovnu

Testujeme novou periferii – speciální podložku, díky které se vaše herní mašinka promění v posilovnu.

Wii Fit

Jsou dnové tací v životě lidském, kdy se člověk nemůže netázat, kam to všechno spěje. No řekněte sami, je normální poskakovat doma před televizí namísto toho, abyste nasedli na kolo a jeli prakticky kamkoliv nebo abyste se sebrali a zašli si zahrát fotbal/tenis/basket/cokoliv jiného? Inu, na první pohled to zase tak normální není, ale na druhou stranu se nedá říci, že by to nemělo smysl. Ostatně není nás asi zrovna málo, kteří nepracujeme denně od šesti do dvou, čímž pádem je návrat domů nezřídka situován do doby, kdy už nějaká vážnější sportovní aktivita nepřipadá příliš v úvahu.

Pokud i v takovém případě hoříte touhou něco pro své tělo udělat, stále existuje několik možností. Můžete třeba dělat kliky, uběhnout 128 okruhů kolem bytového jádra nebo si nově dát hodinku s Wii Fit. Není zase až tak jisté, zdali se tento software dá označit za opravdovou videohru, ale ani to už v dnešní době není kdovíjak nezvyklým jevem. Již nějakou dobu tady máme řadu variací na Brain Training, nedávno k nám dorazil i Maths Training a Sight Training a není to tak dávno co se objevily zprávy i o Autoškola Training, takže proč by nemohl vzniknout zkrátka jen Training? Nehledě na to, že fyzický trénink je zejména v dnešní kancelářské době přinejmenším stejně potřebný jako práce na výkonnosti mozku.

I když se někdy zdá, že po vás hra chce naprosto nesmyslné věci, tak to není moc pravda.

Ve hře vás přivítá Wii Balance Board, což je to „prkno“, které si domů přinesete společně se hrou. Už samotný název této značně netradiční „herní“ periférie ovšem leccos naznačuje. Třeba že zde půjde ve značné míře ani ne tak o to, kolik železa jste schopni zvednout jedním prstem, jako spíše o rovnováhu. Ústřední myšlenkou hry totiž je, že dnes sezením v práci, u televize a dalšími podobnými „aktivitami“ máme zdeformované držení těla, čímž pádem nemáme hmotnost rozloženu rovnoměrně na obě nohy. A právě to bychom měli s pomocí Wii Fit napravit.

VIDEO

Na začátku nás tak tedy čeká několik vstupních testů jako například zjištění, jak moc je vaše držení těla odlišné od normálu, zadání tělesné výšky, věku, změření hmotnosti a výběr, zda budeme cvičit s trenérem či trenérkou. Na základě toho vám pak hra vypočte váš BMI index (pokud se nemýlíme, tak by to měla být hmotnost v kilogramech vydělená kvadrátem výšky v metrech), jenž v praxi tak nějak zhruba udává, zda jste v pohodě, podvyživení, s nadváhou či obézní. O tom, že je toto číslo svým způsobem dost zavádějící, asi netřeba nijak zvlášť pochybovat, ale na druhou stranu je to prostě nějaké kritérium, podle kterého můžete porovnávat své výsledky. A abychom nezapomněli, nesmí chybět ani jakýsi zevrubný test, jenž vyhodnotí vaši celkovou kondici a vyplivne na vás číslo udávající váš „fitness věk“. Stejně jako v případě Brain Trainingů bude tento věk napoprvé asi o dost vyšší než váš věk skutečný, ale s tím se u podobných her už tak nějak počítá. Ostatně, je potřeba mít před sebou cíl, kam se zlepšovat.

Poměrně očekávatelně hra nabízí i několik různých grafů, které udávají vaše pokroky. Do nich si pak můžete navíc vyznačovat i osobní cíle, například shodit za dva týdny tři kilogramy, plus si do souhrnného grafu můžete přidávat i ostatní fyzické aktivity. Hra zaznamenává dobu, kterou s ní strávíte a do grafu zapisuje, kolik času jste strávili kterou činností. K tomu si pak ale můžete ještě přičíst čas strávený jinými tělesnými aktivitami, rozdělenými do tří skupin. Mezi lehké aktivity se počítají i takové věci jako například vaření, zatímco většina skutečných sportovních činností jako je cyklistika, běh (ale třeba i tanec) se nachází v té nejvyšší kategorii. Každá minuta strávená kuchtěním či háčkováním se pak počítá jako půl „Wii Fit minuty“, zatímco každá minuta jízdy na kole či běhu je ohodnocena dvojnásobným počtem „herních“ minut. Mimochodem, hra nepočítá minuty proto, že by předpokládala, že nemáte hodinky, ale čas zde strávený je kritériem pro odemykání nových cvičení.

Správně a přesně pracovat s přenášením váhy není zase taková samozřejmost.

Ta jsou rozdělena do čtyř, respektive dvou kategorií. První na řadě je Jóga, která se zaměřuje právě na již zmíněnou rovnováhu. Budete zde tak dělat nejrůznější skopičiny, z nichž u mnohých tedy autor tohoto textu málem zemřel, ale když už nic, tak alespoň zjistíte, že stát na jedné noze není zase taková sranda, jak by se mohlo zdát. Zvláště když vám hra ukazuje, kde byste měli mít těžiště a kde ho ve skutečnosti máte. Účelem je pochopitelně dělat věci tak, abyste byli vždy v té správné rovnováze. Bohužel ale musím uznat, že i když se někdy zdá, že po vás hra chce naprosto nesmyslné věci, tak to není moc pravda. Z vlastní zkušenosti z nejrůznějších sportů, kterým jsem se věnoval v minulosti, totiž vím, že například držet nějaký krkolomný balanc na pravé noze je pro mě snadnější než na té levé, což Wii Fit indikuje zcela podle skutečnosti. Takže pokud se vám bude zdát, že nemůžete dosáhnout polohy, kterou po vás hra chce, pak je s největší pravděpodobností chyba na vaší straně. Pokud tedy nemáte špatně zkalibrovanou podložku.

Druhou skupinou jsou pak fyzická cvičení, která se sice s jógou částečně vzájemně prolínají, ale zkrátka je zde patrný větší příklon spíše k té fyzické stránce věci. Čekají tu tak na nás třeba známé kliky osvěžené vytočením do strany (člověk by nevěřil, že to při pomalém tempu udávaném zdejším trenérem může být taková zabíračka), sklapovačky, ale i zdánlivě jednoduché předklony a rotace (člověk by nevěřil, že ramena mohou být cítit i při prostém upažení bez činek v dlaních). Tato cvičení budou asi pro většinu lidí podstatně zábavnější, protože jsou jaksi řekněme měřitelnější, a sami tak lépe budete moci zhodnotit váš postup. Tedy ne že by to u jógy nešlo, ale balancování v různých pozicích zkrátka už samo o sobě nepůsobí jako ta úplně správná výzva.

Nejzábavnější jsou ale další dvě kategorie, přestože by se klidně daly považovat za jednu. Máme zde totiž ještě tzv. Balance Games a aerobní aktivity, což jsou vlastně soubory miniher ovládaných povětšinou prostřednictvím podložky. Mezi Balence Games najdeme třeba desku s otvorem, na níž se nacházejí koule a kterou přenášením váhy na podložce musíme naklánět tak, abychom dostali koule do otvoru. Nebo navigujete kouli s vaším Mii, které vás ve hře reprezentuje, v bublině po řece. Zdá se to jako banalita, ale ukáže vám, že správně a přesně pracovat s přenášením váhy není zase taková samozřejmost. Stejně, respektive velmi podobně, se ovládá například i hlavičkování míčů nebo chůze po laně. Nejvíce nás ale zaujaly skoky na lyžích a slalom. Při skocích se musíte naklonit tak, aby váš odpor vzduchu byl minimální, protože jen tak dosáhnete vysoké nájezdové rychlosti. Pak se ve správný čas odrazíte a během letu ještě přenášením váhy lehce korigujete pozici ve vzduchu. Slalom je už trochu problematičtější, ale taky moc fajn. Blbé na něm je pouze to, že kdo aktivně lyžuje, ten ví, že se při zatáčení přenáší váha na „spodní“ nohu. Zde je tomu ale přesně naopak, protože je potřeba naklonit se na podložce tam, kam chcete zatočit. Pokud jste ale na lyžích stáli naposledy na lyžáku na základce, nemusíte to vůbec řešit, nehledě na to, že si můžete zajezdit třeba raději na snowboardu.

V kategorii aerobních aktivit pak najdeme hříčky zaměřené na pohyb, například otáčení hula-hoop obručemi kolem virtuálního pasu, přičemž každou chvíli na vás letí další, kterou byste měli náklonem do strany zachytit, nebo něco na způsob step aerobiku, kdy stoupáte na podložku a zase dolů pokud možno rytmicky podle ukazatelů na obrazovce. Trochu bizarně pak působí běh, který spočívá v tom, že si dáte do kapsy wiimote, jenž zaznamenává otřesy, a pak „běžíte“ na místě (pochopitelně mimo podložku). Na druhou stranu je to ale docela sranda, nejen proto, že si uvědomíte, co že to vlastně děláte, a že pokud by vás někdo viděl, zvonili by u vás pánové v bílých pláštích v cuku letu.

Domácí trenér

Wii Fit je určitě dobrým nástrojem, který díky své interaktivitě přinejmenším dokáže motivovat k pravidelnosti, protože jen málokdo z nás má vůli na to, aby přišel večer domů z práce a místo zalehnutí na gauč a sledování fotbalu se hodinu věnoval fyzickému týrání. A jelikož jsou dnes v módě nejrůznější hubnoucí programy a prostředky pro tvarování postavy, máme tady taky jeden zajímavý tip, který je účinný a nezabere vám ani čtvrt hodinky denně. Pokud se věnujete bojovým uměním, tak to možná znáte, pokud ne, tak tady to je: Postavte se někam, kde máte dostatek místa. Začněte „běžet“ na místě tak, že budete kolena zvedat přinejmenším do výše pasu. Nasaďte co nejvyšší frekvenci a k tomu ještě natahujte rovněž co nejrychleji ruce před sebe, jako byste boxovali. Vydržte to minutu (snažte se stále o správné provedení a co nejvyšší frekvenci), pak máte na půl minuty pauzu a pak celé znova. Opakujte třikrát a pokud se vám bude zdát, že to nic není, natáhněte „boxovací“ fázi na tři minuty a pauzy na minutu. A pokud se ani tehdy příliš nezapotíte pak gratulujeme a těšíme se, až vás uvidíme stát v ringu proti Bobu Sappovi při kvalifikační K1 pyramidě. Fyzičku na to určitě máte.

Ve výsledku se ale Wii Fit nedá hodnotit jinak než pozitivně. Sice se nedá hovořit o nějakém komplexním cvičebním nástroji, ale protáhne vás docela slušně a když na sebe budete přísní, tak vám může dát i docela zabrat. Trochu škoda je, že pokud nemáte s cvičením žádné zkušenosti, budete pravděpodobně řadu věcí bez dohledu odborníka provádět špatně a i přes dobré hrou vyhodnocené výsledky zkrátka nebudete cítit námahu v těch partiích, v kterých byste měli. Dost věcí se dá ošidit třeba i tím, že si na podložce stoupnete kousek víc do směru, kam se vám to hodí, a třeba běh se s trochou snahy a cviku dá zredukovat na liftování v potřebné frekvenci. Na druhou stranu ale ten, kdo pro sebe něco udělat opravdu chce, ten se vědomě šidit nebude. Vše je doplněno povětšinou vcelku chytlavými minihrami, takže se nejedná pouze o papouškování virtuálního trenéra. Tyto hříčky vás sice neudrží na stovky hodin, ale v těch svých oblíbených určitě budete chtít překonávat rekordy. Nehledě na to, že když někomu ukážete třeba skoky na lyžích, tak není možné aby si to taky nechtěl zkusit.