Wanted: Weapons of Fate – střílejte slalomem

Herní pokračování filmové akční pecky Wanted, které rozvádí příběh a nabízí stejně šílenou akci jako film sám.

Wanted: Weapons of Fate Xbox 360

Akční filmové překvapení Wanted od ruského režiséra Timura Bekmambetova otřáslo minulý rok pokladnami kin a jen blázen by se domníval, že by se střílení za roh a klouzání po stolech nechytlo i ve světě herního průmyslu.

Otěží se chopilo studio Grin a uplácalo herní adaptaci, která příběhově těsně navazuje na filmový konec a nabízí dvě hratelné postavy, bullet-time, zbrusu nový systém krytí a samozřejmě střílení obloukem. Dáte si říct?

Hra vcelku působivě kombinuje současnost a vzpomínky.

Od samého začátku jsem nevěnoval Wanted: Weapons of Fate (dále jen WoF) příliš velkou pozornost. Poučen z tuctu filmových adaptací, které navždy zařvaly v propadlišti herních dějin, se nedalo přistupovat k WoF jinak, než se slušnou dávkou skepse. Slibně vypadalo snad jen to, že měli tvůrci dost rozumu neplácat se s filmovým příběhem a vymyslet si zbrusu nový, kterým filmové ohlasy jen částečně proplouvají.

Vy na sebe berete roli Wesleyho Gibsona, mladíka, kterého ve filmu jakožto potomka nejlepšího nájemného vraha přizvalo Bratrstvo do svých řad. Po zjištění pravdy a vyvraždění všech hlavounů se Wesley vydává na cestu za pomyslým titulem nejlepšího zabijáka a kde jinde by byla nejvhodnější doba herně zakročit, než právě zde?

Hra vcelku působivě kombinuje současnost, ve které se Wesley snaží dostat vraha své matky, a vzpomínky, ve kterých se ujmete role Wesleyho otce, podíváte se na konflikt z trochu jiné perspektivy a dozvíte se něco víc o tajemném Bratrstvu.

VIDEO

Na co hra sází především, je jasné jak facka. Je to přesně ten typ nadupané vysokooktanové akce, která zvedala diváky ze židlí v kině a v jistém směru se to vývojářům nadmíru daří. Bohužel téměř z každého herního prvku máte neustále pocit, že zůstal na půli cesty, a výsledek tak působí trochu rozporuplně.

Jednou z hlavních devíz hry je bezesporu aktivní systém krytí, který kombinuje jednoduchost á la Gears of War a k tomu přidává zbrusu nové rychlopřesuny, kterých docílíte jediným tlačítkem. Když jste totiž na kraji krytu, objeví se vám na obrazovce možnosti rychlopřesunu a vám pak stačí zmáčknout akci, po které postava předvede stylovou frajeřinku. Po prvním levelu, kdy už dostanete ovládání do krve, tak akce může vypadat následovně.

Dorazíte do místnosti a z druhého konce dovnitř vrazí skupinka vojáků spolu s jedním obrněncem se štítem. Vojáci se ihned rozprchnou do krytů a začnou po vás pálit, nezbývá tak, než hodit rybičku za nejbližší bednu (která ovšem může být zcela zničitelná). Pak už je to zcela na vás, zda pomalu všechny postřílíte z krytu, nebo se pokusíte o trochu akčnější tempo.

Dobré je, že se vojáci schovávají vcelku dobře, a hra vás tak nutí do akčnějšího přístupu, což je jen dobře. Od vás se tak očekává, že přeskočíte bednu, uděláte skluz k nejbližšímu sloupu, přejedete bokem stůl, po cestě pošlete pár kulek do míst, kde se krčí nepřátelé a opět skočíte do krytu.

Pokud se náhodou dostanete do blízkosti nepřítele (ať už v krytu či ne) stačí zmáčknout další tlačítko a postava provede brutální zákrok nožem, po kterém vám cákanec na obrazovce chvíli znemožňuje výhled. Poslední voják se ale krčí za štítem, takže co dál? Stačí poslat kulku obloukem do chudákovy nohy, ten klopýtne a vy už jej přesným výstřelem mezi oči pošlete na odpočinek. Zní to akčně? Přibližně tak vypadají všechny přestřelky.

Jistě, vypadá to stylově a věřte, že vás to bude bavit. Bylo by to však ještě lepší, pokud by akci nekazilo několik nepříjemných neduhů. Tím prvním a asi nejmarkantnějším je pomalá odezva i na nejvyšší stupeň nastavení. Míření prostě chvíli trvá, a vy tak můžete být rádi za to, že jsou nepřátelé leví jako polena a vy máte po ruce stěnu, za kterou se můžete schovat.

Další nepříjemností je až příliž blízko posazená kamera. V každém krytu tak sice budete obdivovat koženou uniformu a fešnou helmu hlavního hrdiny, v orientaci je vám to ale houby platné, a budete tak muset vykukovat častěji, než by bylo zdrávo. Malým nepříjemným překvapením pak je, že ačkoli jsou nepřátelé přesní asi jako čtyřleté děcko, pár vteřin mimo kryt vás velmi rychle pošle na poslední checkpoint. To se pak zdá, že se celý svět soustředil právě na vás.

Pokud hře ale prominete určitou pomalost a menší přehled a zvyknete si za každou cenu se krýt, budete odměněni skvělou akcí zpestřenou několika frajeřinkami. Jistě, nebyla by to akční adventura bez slavného bullet-timu (zde prezentovaném jako assassins-time) a nebyl by to Wanted bez křivení balistické dráhy. Za vše se tu ale musí platit.

Jak postupujete hrou, dostáváte postupně 4 “jamky“ pro adrenalin, který získáváte zabíjením nepřátel. Ten pak využíváte jak na zpomalený přesun mezi překážkami (ve kterém můžete stihnout postřílet celé hejno nepřátel), tak na střílení obloukem, které se provádí velmi jednoduše. Po stisknutí určitého tlačítka se vaše postava zaměří na nejbližšího nepřítele ve vašem směru a vy pak jen zkorigujete červenou čáru letu kulky. V momentě, kdy se barva změní na bílou, tlačítko pustíte a už se jen kocháte na animaci, která sleduje kulku až do cíle. Skvělé.

Čas od čase se také spustí automatická animace, která připomíná konec filmu. Vaše postava se prostě rozběhne a začne kosit. A kosit a kosit. Budete běhat po zdech, proskakovat okny, převrhávat stoly a mezi tím vždy dostanete pár vteřin na zamíření a poslání kulky. Pokud to nestihnete, začínáte nanovo. Není nutno dodávat, že tyto pasáže působí velmi akčně a pro jednou zapomenete na to, že při stabdardním hraní takovou parádu nikdy nezažijete. Škoda.

Ještě více pak zamrzí naprosto ostrouhaný arzenál, nad kterým ani nemáte kontrolu. Za celou hru se totiž skamarádíte akorát s pár druhy pistolí, ostřelovací puškou (která je navíc nelze přenášet) a uzi, což platí pro obě postavy. Najednou pak u sebe v pozdějších fázích budete mít jednu pistoli a obouruční uziny. Nic víc. Je sice hezké, že se autoři snažili v určitých místech držet filmové předlohy, kde byla pistole posvátným nástrojem na “dirigování orchestru“, ve hře jde ale přece jen trochu o něco jiného. Vypustit na trh akční titul, který nabídne dva druhy zbraní, hraničí s kacířstvím.

Jak je na tom film?

Filmový příběh sleduje život Wesleyho Gibsona, obyčejného manažera, který nesnáší svůj život. Jednou se mu do něj však připlete Angelina Jolie a Wesley zjistí, že je potomkem jednoho z nejlepších nájemných vrahů současnosti. Synek se ho rozhodne následovat, ne všechno je však tak černobílé, jak mu nakukají jeho šéfové. Poté, co vše vyjde najevo, se Wesley vydá na cestu pomsty a všem ukáže, kdo tu umí střílet obloukem.

Wanted je rozhodně hra, kterou se vyplatí projít na jeden nádech a více u ní nepřemýšlet. To samé by se dalo říct o audiovizuálním zpracování. Grafika má své silné chvilky, rozhodně to ale není nic, z čeho bychom se měli posadit na zadek. Postavy jsou lehce podprůměrné, prostředí naopak nepostrádá detail a především spousty možností, kde se krýt. Materiály jako kámen či dřevo opět vypadají skvěle, oblečení a efekty výbuchů a střelby během přestřelek naopak trochu rozmazaně až nehezky. Alespoň že ty animace při akci a přesunech mezi kryty vypadají patřičně stylově (aby ne, když se jedná o hlavní tahák hry). Potěší i milé detaily z filmu jako zakroucené zaměřovače u ostřelovacích pušek či některé dialogy nápadně podobné těm filmovým.

Hlavní hrdina nešetří ostřejšími výrazy a nepřátelé mají často na jazyku hodně nekorektní hlášky.

Hudba a dabing jsou pak věcí, která rozhodně potěší každého fanouška filmů. Do hry se totiž podařilo přilákat herce z filmu a ani hudební smyčky nezůstaly pozadu. Sloan tak bude znít jako Morgan Freeman a Wesleymu zase propůjčil hlas James McAvoy. Kromě filmové hudby pak potěší i peprnější nádech, kdy hlavní hrdina nešetří ostřejšími výrazy a nepřátelé mají často na jazyku hodně nekorektní hlášky. Prezentací tedy Wanted uspěl, to bez debat.

Co tedy říci závěrem? Wanted je rozhodně příkladem, jak se mají dělat filmové adaptace, jakožto herní titul se ale řadí spíše k lehkému nadprůměru. Akční jízdu v matrixovském stylu si užijete, o druhém zahrání ale nemůže být řeč. Co rozhodně potěší, je sbírání bonusů, které vám v menu poté otevírají početnou sbírku videí, artworků a tapet na vaše PC.