Můžeme jen hádat, proč si bůžek realistických válečných her vybral za místo popíjení svých molotovových koktejlů zrovna Českou republiku, přesněji nějaký zapadlý brněnský bar. Po loňském úspěchu akcí Hidden & Dangerous 2 a Vietcong může letos militantně založený hráč netrpělivě očekávat oficiální rozšíření obou uvedených titulů. V těchto dnech dorazil na pulty obchodů právě datadisk k Vietcongu, který v sobě ve své době snoubil velkou dávku téměř MASHovského humoru spolu s někdy až frustrujícím realismem. Navíc nám při pátrání po bůžkovi válečných her v jednom ze zapadlých klubů vmetl pod nohy bůžek štěstěny unikátní deník, jenž měl na vzniku Fist Alpha zásadní podíl. Začtěme se tedy do stránek páchnoucích zaschlou krví a napalmem.
Jmenuju se Douglas, Warren Douglas. Všechno to začalo rutinní obhlídkou toho prašivého kousku džungle, kde jsme si na kopci Nui Pek měli v nejbližších dnech postavit základnu. V čele jednotky Special Forces A-126 jsem se jednoho dne ploužil po kambodžské hranici, když tu nám nad hlavami se skřekotem, za který by
se nemusela stydět ani Zagorová, prosvištěl doutnající Thunderchief. O záchrannou misi bylo postaráno, a tak jsme spolu s radistou Defortem, zdravotníkem Crockerem a ženistou Bronsonem zvedli zadky a vydali se k vraku dřív, než ho stihne najít Vietkong, který začal bleskově pročesávat oblast a plnit ji těmi jeho hnusnými pastmi. Vyměnili jsme si s šikmovokejma pár nábojů, ale pilota jsme nakonec našli a za trochy střílení eskortovali na základnu v Pleiku, kde nám kapitán Rosenfield na oplátku nadělil pěknou várku dalších úkolů.
Naše mise nebyly nic extra zvláštního. Tu jsme měli navázat vztahy s kmenem domorodců, předat jim zbraně a pokud možno neznásilňovat jejich ženy. Jindy se zase Vietcong opevnil v buddhistickém chrámu u Ai Tu a my ho nejdříve museli pěkně pokropit kulomety ze vzduchu, než nás vrtulníky vyklopily v rýžových polích. Většinu času jsme ale tak či tak strávili po pás v trávě uprostřed smrduté džungle. Naštěstí toho času nebylo nijak moc. Jenom osm misí, ve kterých jsem dělal Vietnamcům živý terč, není ani 
třetina toho pekla, kterým později prošel zbytek mé jednotky. Na druhou stranu jsem si docela užil. Na misích byla celkem sranda, každopádně jsme se nemuseli plazit nudnými úzkými tunely nebo o sebe zakopávat a narážet hlavněmi pušek při nočních úkolech, kdy nebylo vidět ani na vlastní čumák, jako někteří jiní nešťastníci.
Co se týká prostředí, kam jsme se vydali, nebyly to žádný krcálky, ale pořádný kusy džungle. Sice se nám sem tam do cesty postavila zákeřná zelená stěna, jakoby naschvál vymezující náš akční rádius, ale jinak jsme prošli docela pěkně organickým pralesem. Bylo vidět, že ten, co to tu před tisící lety sázel, se od jeho předchozích výtvorů trochu polepšil. Jak už jsem psal, nejlíp si pamatuju na útok na chrám, kde se to šikmovokejma zahrabanýma v rýžovištích jen hemžilo. Tím tuplem pak naštve, že když tě sejmou za každým druhým rohem, zopakovat si to můžeš jen několikrát. Sice můžem říct veliteli, aby nám nějak nastavil lehčí obtížnost, sám nevím, jak to ten chlap dělá, ale nejsme přece srágory.
Naprostým vrcholem pak byla poslední mise, kde jsme měli potichu obklíčit nepřátelskou základnu, odstavit hlídky a přitom nevzbudit tu nejmenší pozornost. Těm pohlavárům na velitelství se to lehce řekne, jenže oni člověku neoznačí jinak skoro neviditelné Vietkongy, kdežto šikmovocí zmerčí i pohyb trávy od obyčejného uprdnutí. Navíc jsme museli misi několikrát opakovat, to když se idiot Defort nebo to prase s vyfouklým mozkem Hornster zasekli za nějakým pařezem a odmítli obsadit pozici zakreslenou v mapě.
Měli jsme docela kliku, že pro nás kluci ze sousední roty Pterodon přichystali osm zbrusu novejch plácků, kde jsme se ve volném čase mohli vyblbnout až ve čtyřiašedesáti lidech najednou. Hřiště to byla docela velká, architekt musel strávit nějaký ten pátek jejich vymýšlením. Lidi mimo jednotku Fist Alpha navíc vyfasovali zdarma nějaký patch, nevím co to je, asi to přimíchávaj do jídla, takže si mohli zahrát na nových placech s náma a používat i naše fungl nový kvéry.
Ne že by to byly nějaké extra zajímavé kousky, ale alespoň Hornster se má po nocích s čím mazlit. Tokarjev SVT 40, M 14 nebo Škorpión jsou fajn věci, naší největší láskou se však stala anglická plechovka Sten s tlumičem, bez které bychom jinak u některých úkolů potili napalm. Docela pěkným překvapením se staly bajonety, které nám dali v dárkovém balení k několika základním zbraním, jako třeba k M 16 nebo AK-47, ale používali jsme je spíš jen na efekt jako správní drsňáci.
Musí se nechat, že Vietnamci to tu mají pěkný, i když takovým tím jejich způsobem. Aby taky ne, když se prý všichni modlí k nějakému vylepšenému bohu Ptero-Engine II. Napalm na něj už za takový jméno. Naši jednotku překvapila nová tráva, díky níž jsou ty mrchy komunistický maskovaný ještě lépe, ale někdy má člověk co dělat, aby to všechno ve zdraví zvládl. Zase vzpomínám na ten zpropadený chrám, kde jsme měli v batohu naštosovaný Pentia 2 GHz s 512 MB paměti a i tak se při naladění frekvence 1280x1024 všechno kolem nás 
šíleně trhalo, i když jsem měl v kapse připravený záchranný balíček s Radeonem 9800. Motala se nám hlava a bylo nám fakt blbě. Chce to prostě místy přivřít oči a nesoustředit se na vysoké detaily. Dost mě ale potěšilo, že někteří kluci včetně velitele Rosenberga vypadají o dost zdravěji než dřív. Říkají, že dostali nový skiny, ale nikoho hajlujícího s vyholenou hlavou jsem u nich neviděl.
Celkově vzato nebyla služba u Fist Alpha nijak špatná. Akorát jsem docela zklamanej, že uběhlo ani ne deset hodin celé operace a už se balí, hajdy domů. Taky si velení mohlo odpustit těch několik misí, kde šlo opravdu o krk a při kterých jednotce málem vytekly nervy ušima. O těch strojích, co jsme je s sebou museli vláčet jsem se už rozvykládal a je fakt, že na takhle starou válku jsou to dost přehnaný nároky. Na druhou stranu, co jsem si myslel? Že to bude procházka růžovým sadem se snídaní do postele? Omyl hošánku, tohle je válka a je to drsná válka do písmene podobná všem předchozím vyprávěním o ní.
Zde rukopis roztřeseným písmem končí a my můžeme jen hádat, co se s Warrenem Douglasem nakonec stalo. Kdo by snad nepochopil význam jeho slov, dodejme, že Fist Alpha je datadisk vyžadující původní hru, který svým dějem předchází událostem původního Vietcongu. Povedený design misí podobný tomu nejlepšímu z původní hry je mírně sražen opětovnou vyšší obtížnosti zejména v závěru, kratší herní dobou a také poměrně vysokou hardwarovou náročností. Přesto je Fist Alpha důstojným pokračováním, které si s sebou nese všechny klady svého rodiče, tedy zábavu, umělou inteligenci na úrovni, zajímavé mise, a k tomu přidává nejen několik nových zbraní a multiplayerových map.
Další názor - Ondřej Zach
V případě, že vám Vietcong minulý rok učaroval právě atmosférickou hrou více hráčů, která se vám ještě neomrzela, určitě by vám ani přídavný kousek neměl chybět ve sbírce. V případě, že se rádi necháváte mučit vyšší obtížností, která je pro vás výzvou a realistickou zkušeností, určitě by vám ani přídavný kousek neměl chybět ve sbírce. V případě, že očekáváte něco jiného než zcela obyčejný, nijak objevný a obtížnější datadisk jdoucí cestou mírného pokroku, který si svým přístupem nedokáže vybudovat, alespoň v mém případě, takovou atmosféru co Call of Duty, určitě se nic nestane, pokud vydání Fist Alpha s klidným svědomím přejdete.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
