Undercover: Operation wintersun

Infiltujte nejpřísněji hlídané budovy v nacistickém Německu a zabraňte vývoji uranové bomby. Tentokrát nikoli v stealth akci ani zběsilé střílečce, ale v klasické point'n'click adventuře.

Druhá světová válka, supertajný projekt na výrobu uranové bomby, jen jediný muž má v rukou osud celého světa... Zív... Kolikrát už jsme podobnou zápletku ve hrách viděli, že? Jestli ale v tuto chvíli odvracíte zrak, při představě další lineární střílečky, kdy se k cíli budete brodit přes hromady mrtvých nácků (v hroším případě navíc zmutovaných), ještě chvíli počkejte, mám pro Vás překvapivou zprávu. Undercover je totiž adventura! Hlavním hrdinou není žádný svalnatý hrdina, ale vědec. To byl Gordon Freeman taky, říkáte si, a všichni víme, jak to dopadlo. Ale John Russel je opravdový vědec, přesně takový, jakého si po vyslovení tohoto slova vybavíte. Starší, nosí brýle, má zoufalý nedostatek smyslu pro humor, je věčně roztržitý a s ženami to také příliš neumí. A tento člověk, který jen zřídka opouští svojí laboratoř, se najednou musí vydat přímo do srdce nacistického Německa, aby zjistil informace o tajném německém projektu.

"John Russel je opravdový vědec, přesně takový, jakého si po vyslovení tohoto slova vybavíte. Starší, nosí brýle, má zoufalý nedostatek smyslu pro humor, je věčně roztržitý a s ženami to také příliš neumí."

Je to právě osobnost hlavního hrdiny, co ke hře dokáže od první chvíle upoutat. Co se týče jaderné fyziky a příbuzných vědních disciplín, je opravdová kapacita, pokud ale dojde k nějaké fyzické akci, je naprosto mimo. Proto je mu k dispozici tajný agent, který na Johna dohlíží a pomáhá. Ve hře to vypadá tak, že například vymyslíte prak, ale nakonec z něj vystřelí Váš pomocník, jelikož by John netrefil ani vrata od stodoly.
Aby ale nedošlo k nedorozumění, hra je pojatá velice vážně a až na drobná nedorozumění se u ní nezasmějete. První půlka hry je zasazená do nočního Berlína a atmosféra města, kde jsou všechna okna kvůli bombardování zatemněna, platí zákaz vycházení a v ulicích hlídkují vojáci, je výborná. V druhé půli se však dění přesouvá do malebné německé vesničky, kde hra trochu upadá. Do té doby výborný příběh je náhle rozmělněn podružnými záležitostmi, jako je shánění negližé pro místní číšnici. Jelikož je úplný konec hry opět vynikající, dá se lehce rozpoznat, že tato část slouží pouze k prodloužení herní doby.

"První půlka hry je zasazená do nočního Berlína a atmosféra města, kde jsou všechna okna kvůli bombardování zatemněna, platí zákaz vycházení a v ulicích hlídkují vojáci, je výborná."

Ani tak se ale nejedná o nějak dlouhou hru, za nějakých 10 – 12 hodin budete koukat na závěrečné titulky, pokud tedy neztratíte trpělivost a nenakouknete do návodu, což u této hry není nic ostudného. Jednak je to dáno špatným ovládáním při některých hádankách (přijít na kombinaci zamčeného sejfu je jednodušší než pak tuto kombinaci na neuvěřitelně citlivém číselníku nastavit) a jednak je několik důležitých předmětů na obrazovce příliš dobře schovaných. Nevyhnete se tak nepopulárnímu pixelhuntingu, což je veliká škoda.

Až na těchto pár přehmatů je ale hratelnost vynikající. Autoři naštěstí nevymýšleli žádné revoluční ovládání, a tak je Undercover klasická point'n'click adventura se vším všudy.

VIDEO

Inventář, skrytý v dolní části obrazovky se záhy zaplní hromadou předmětů, z nichž přibližně pětina slouží jen k rozptýlení pozornosti a ve svém postupu hrou je ani nevyužijete.

Klady a zápory

Atmosféra nacistického Berlína
Sympatický hlavní hrdina

Některé banální úkoly
Pixelhunting

Zatím neoznámena
České titulky

Rozhovory, kterých by dle mého názoru, mohlo klidně být více, moc šancí ovlivňovat nemáte â pouze vybíráte z témat, která stejně musíte projít všechna. Napsané jsou ale dobře a i dabing se povedl, ačkoli německý přízvuk je u některých postav až přehnaný. Jelikož se mi často stává, že se do hry ponořím a zapomenu ukládat, měl jsem strach z toho, že zde lze zemřít. Naštěstí zbytečně – v případě smrti nenastává game over, nýbrž se hra vrátí těsně před onen osudný okamžik a dá Vám šanci zareagovat jinak.

"Graficky je hra značně nevyvážená – pozadí jsou předrenderována a bez výjimky vypadají velice pěkně. Horší je to ale s modely postav, které jsou vymodelovány ve 3D a do hry prostě nezapadnou. "

Ještě než vynesu verdikt, pozastavím se na chvíli u technického zpracování. Graficky je hra značně nevyvážená – pozadí jsou předrenderována a zde nemůžu mít námitek, bez výjimky vypadají velice pěkně. Horší je to ale s modely postav, které jsou vymodelovány ve 3D a do hry prostě nezapadnou. Oproti okolí působí jako pěst na oko, obzvláště, když se dají do pohybu, zapnutí anti aliasingu, či vyššího rozlišení (maximálně 1280x1024) to už nezachrání. Kvůli nečekaným okolnostem jsem byl nucen hrát na integrované grafické kartě a rozhodně mě nepotěšilo, že se v některých místech hra nepříjemně trhala a nahrávání nových lokací trvá nepřiměřeně dlouhou dobu.

Undercover vyšel v Německu již před půl rokem a rozhodně se nedá říct, že by lámal žebříčky prodejnosti. Nedá se očekávat, že by udělal díru do světa ani po vydání jeho anglické verze, i tak se ale jedná o velice kvalitní titul. Pokud se dokážete přenést přes těch pár nedomyšlených míst, naleznete pod skořápkou (pravda, poněkud ošuntělou) perfektní příběh a chytlavou hratelnost. Jako předkrm před přicházejícími trháky je to určitě slušné, ale nevím, nevím, jestli si na něj po vydání takových pecek jako je Overclocked, Reprobates nebo Culpa Innata někdo ještě vůbec vzpomene.