Jak jsem již zmiňoval v nedávných prvních dojmech z The Thing, existují v herním světě dva protikladné fenomény, totiž hry podle filmů a filmy na motivy počítačových her. Spojí je bohužel obvykle i stejný osud – jedná se o podprůměrné, až hrozné projekty, po kterých za rok od vydání ani ten příslovečný pes neštěkne. Že může existovat i jakž takž dobrý film podle hry, se nás pokusil přesvědčit v nedávné době Resident Evil. Zatímco lidé znalí světa filmu se k němu stavěli spíše chladně a dostával jen lehce nadprůměrná hodnocení, pro fanoušky herní série to byl uskutečněný zázrak a film se dočkal zcela nekritických ovací. Ale co druhá strana barikády, hry podle filmů? Odvážím se tvrdit, že se také začíná blýskat na lepší časy. První pionýři jako Indiana Jones dopadli perfektně, ale v následujících letech si vývojáři vše vynahradili chrlením hovadin typu Independence Day nebo Batman Forever. Nyní se historie začíná opakovat a přicházejí na scénu opět hry kvalitní, viz. Spider-Man nebo právě recenzovaná The Thing.
Horror The Thing, neboli Věc, vyšel v režii Johna Carpentera v roce 1982 a diváky si naprosto získal. Respektive je naprosto vyděsil (zřejmě byli tak vyděšení, že se jim samy otevíraly peněženky – pár týdnů po premiéře se již tržby pohybovaly v desítkách miliónů dolarů). Tým vědců na Antarktidě je svědkem podivného chování skupinky Norů v helikoptéře, snažících se zdánlivě bezdůvodně sprovodit ze světa psa. Helikoptéra se zřítí a nezůstane nikdo, kdo by mohl objasnit proč bylo zabití onoho psa tak důležité. Přes noc však začne být jasné, že je infikován mimozemským virem, schopným převzít vládu nad tělem. Šance na infikování je vysoká a nikdo se nemůže být jistý, jestli právě jeho spolupracovník nemá v sobě jednu z Věcí... Reakce na sebe ale nenechá dlouho čekat a už si to vrtulníkem na místo šine armádní výsadek s Kurtem Russelem v čele.
Hra však pouze nepřevádí děj filmu do herní podoby. Jedná o jakési pokračování, dále rozvíjející napínavý děj. Jakožto velitel Bravo týmu jste vysazeni před vědeckou stanicí a cílem je zachránit Alfa tým, se kterým byl ztracen kontakt před několika hodinami. Po vyskočení z vrtulníku praští do očí dvě věci – nejde o FPS, jak by se šlo z některých obrázků domnívat a dále je klíčová skutečnost, že jste ve velení skvadry až čtyř mužů. 
Technické detaily mohou počkat, zajímavé je seznamování se s týmem a vtělení se do role velitele. Každý z vašich mužů má svoje specifické 'zaměstnání', které lze rozdělit na tři skupiny – vojáci, inženýři a medici. Voják nejvíce vydrží, je nejschopnější v boji a také má již od začátku svoji vlastní zbraň. Inženýr má kromě své slušivé kšiltovky také schopnost opravit elektrická zařízení, na které byste sami nestačili. No a nakonec medik sice není zrovna velký machr co se boje nebo oprav týče, dokáže však bleskově léčit zraněné. Bojové schopností mají všichni víceméně stejné.
Tvůrci se doslova vyřádili s tím, aby podřízení nebyli jenom tupé ovečky, ale působili velmi živým dojmem. Každý z nich má kromě lišty ukazující zdraví ještě jednu, která indikuje jejich důvěru k vám. Pokud je v červené oblasti, znamená to, že vás považují za nepřítele a nejspíš na vás zaútočí. Z této zóny (ne)důvěry už se nelze dostat jinak než smrtí jednoho z účastníků. Důvěra v oranžové zóně znamená, že vám sice nevěří a nepřijmou tudíž od vás rozkazy, ale nebudou na vás útočit a můžete jim dávat různé věci (poměrně klíčová možnost). A nakonec, pokud je důvěra v zelené zóně, mají k vám absolutní důvěru, budou poslouchat vaše rozkazy a bojovat po vašem boku. Míru důvěry lze ovlivnit různě – když budete jen tak střílet kolem sebe nebo dokonce do lidí v týmu, na důvěryhodnosti vám to rozhodně nepřidá. Když ale muži např. dáte zbraň nebo ještě lépe náboje do ní, uklidní ho to a bude vám i více věřit.
Kromě toho se v týmu projevují ještě dva faktory – chlad a strach. Na HUDu je umístěn malý teploměr, který po vstoupení do otevřeného prostoru začne pomalu ubývat a v momentě kdy dosáhne konce, začne vám ubývat zdraví (pamatujte, jsme na Antarktidě, tzn. minus 40). Stejný proces, i když ho nevidíte, probíhá i u všech dalších ve vašem týmu. Pokud třeba muže necháte mrznout tolik, že se jim zhorší zdravotní stav, poklesne zákonitě i jejich důvěra ve vás. Ale daleko zajímavější je element strachu – když na vás např. zčista jasna vybafne skupinka tří obrovských Věcí a tým skoro rozsápou, morálku to nikomu rozhodně bůhvíjak nezvedne. Strach/klid se projevuje ve třech fázích – když je člen týmu v pohodě, klidně pokyvuje hlavou ze strany na stranu. Když ho něco vylekalo a není schopný rozumně uvažovat, hlavou hází všemi možnými směry. A v konečné fázi paralýzy sebou pouze nekontrolovatelně klepe. Co s tím? Inu, čas od času najdete adrenalinové injekce, které dokáží strach o jeden stupeň utlumit. Ale většinou injekce k dispozici nebude a vy se musíte v boji chovat tak, abyste se nedostávali do až příliš depresivních situací – naprosto mi vyrazilo dech, když po jedné opravdu tuhé přestřelce poslední živý kolega neunesl situaci a spáchal sebevraždu... 
Tým a jeho obhospodařování je perfektně vyřešené, zlepšuje atmosféru a zpočátku si možná budete připadat jako ve značně vylepšeném Hidden & Dangerous, i když skutečně jen zpočátku. Všechny své pocity dávají muži najevo ikonkami nad hlavou, např. když vidí nepřítele, je možné sebrat něco v okolí, je podle nich všechno OK atd.
S týmem souvisí ještě jedna věc, tedy vlastne Věc – čas od času se totiž v některou z nich týmoví kolegové mění. I když třeba vyšel krevní test ještě před 10 minutami v jejich prospěch, znenadání se promění v jednoho z Walkerů a vám nezbude, než použít hrubou sílu. Především zpočátku jde o velkou adrenalinovou pumpu, ale časem člověku dojde tristní skutečnost – totiž že kolega se buď promění po čase ve Věc (80%), nebo zabije sám sebe. Stereotypu se tak autoři bohužel nevyhnuli, ale v kontextu s příběhem jde bez větších těžkostí překousnout.
Žánrově hra spadá mezi akční adventure ve svojí čisté formě, kdy není ošizena ani jedna z komponent a nezřídka jen budete nervózně klepat prstem na spoušti, 
i když po celý level skoro nebudete střílet – bohužel především ze začátku, později se střílí již více něž dost, naštěstí se ale adventure úkoly nevytratí. Autoři zvolili pohled třetí osoby a udělali nesporně dobře, protože vám dává velký přehled o tom, co se kolem děje. Díkybohu požitek nekazí špatně posazená kamera, právě naopak. Drží se většinou v trochu netypických úhlech, ale je dynamická a vždy si vybere to nejlepší, co zrovna jde. Sbohem, hnusné statické kamery z Resident Evila! Během střelby a prozkoumávání klíčových míst je výhodné se přepnout do pohledu první osoby, kdy se ale bohužel nemůžete pohybovat, což se někdy projeví jako smrtící nedostatek – např. plamenometem nelze zamířit jinak než v tomto pohledu a když se na vás řítí zatraceně velká a rychlá Věc, určitě bychom ocenili možnost během střelby i prchat. Hra vám podle zvoleného stupně obtížnosti bude sama pomáhat mířit, což se v některých chvílích docela hodí. Posledním do počtu je ještě pohled pomocí bezpečnostní kamery, který se vám naskytne jen velmi zřídka a použijete jej ke sbírání důležitých důkazů – pomocí natáčení a zoomování hledáte klíčovou stopu nutnou pro další postup. Další z výborných hříček, kterými je hra protkána na každém kroku.
Kromě různého hledání klíčů, opravování elektrických vedení, shromažďování dokumentů atd. se však budete věnovat ještě jedné, nejdůležitější věci – ano, doslova Věci. Od počátečních stádií, připomínajících vetřelecké facehuggery, které se pohybují poměrně pomalu a jsou jen malou nepříjemností, až k těm nejšílenějším mutacím, kde je jakákoliv humánní složka dávno potlačena. Nejvíc legrace si užijete se stádiem, které představuje mix člověka s Věcí – zabít jde pouze tak, že ho nejdříve načnete střelnou zbraní a teprve když je na pokraji smrti k dodělání použijete oheň, ať už z plamenometu, letlampy nebo granátů. Tím se dostávám ke zbraním, jejichž výběr je velmi úzký, účelový a realistický – tím se snažím říct, že je perfektní. Jakékoliv smyšlené zbraně by působily neskutečně rušivě a tak je pistole, samopal, brokovnice, sniperka, plamenomet, granáty atp. to nejlepší, co jsme mohli dostat k dispozici. Každý exemplář si najde ve hře svoje místo, kdy se hodí zrovna on a nic jiného, akorát letlampa mi přišla prostě jako takový hodně chudý příbuzný plamenometu.
Výtečně dopadlo technické zpracování, a to grafická i zvuková stránka. Antarktické prostředí vypadá skutečné velmi nehostinně, zuří nekonečná sněhová bouře a viditelnost ve venkovních prostorech je minimální (což příjemně snižuje HW náročnost...). Zato interiéry mají výbornou architekturu a jsou až nebezpečně živé. Zvláštní pochvalu si zaslouží modely postav a především Věcí, které vypadají opravdu děsivě a jde z nich strach. Nemohu opominout hru světla a stínu, která je dalším z pilířů atmosféry – např. ze stínu v rohu místnosti jen vyčuhují podivně zkroucené nohy, teprve po přiblížení hráč zjistí celou pravdu. Hudba povětšinou zůstává v pozadí, dynamicky vstupuje na scénu v okamžicích akce a dobarvuje už tak výbornou atmosféru. Ještě lepší jsou však zvuky, zvláště zrychlený dech a bití srdce ve vypjatých okamžicích, nebo řev hořících Věcí. Atmosféra je díky tomu napumpovaná na maximum a nedovolí vám odejít od počítače, i když je fajn si čas od času dát pauzu a uklidnit se, strach totiž v The Thing hraje velkou roli... Hodí se zmínit i systém ukládání – čas od času najdete magnetofonovou pásku, u které si můžete saveovat podle potřeby. Přijde mi to jako rozhodně lepší řešení než 1 páska = 1 save, jak jsme toho byli svědky v Resident Evilu. 
Párkrát vám sice bude vařit krev, když je páska umístěna tak, že musíte třeba 5 minut klusat prázdnem k děsivě obtížnému nepříteli, ale dá se to ještě zkousnout.
Pochybuji, že někdo do The Thing vkládal nějaké obzvláště velké naděje, vždyť jde koneckonců jenom o hru na motivy 20 let starého filmu... Nebo ne? Předsudky stranou, The Thing je hra, která mi i přes několik menších nedostatků (ke konci až moc akce a stereotypu, občasný problém s ukládáním...) po dlouhé době ukázala, co to znamená být přikovaný k počítači až do posledního výstřelu a posledního padlého nepřítele. Jedná se o skutečně kvalitně provedenou hru s množstvím inovativních prvků, která se nejspíš stane králem letošního léta a s trochou štěstí i novou modlou příznivců survival horrorů. A pokud je zrovna nemáte v lásce, stejně The Thing aspoň zkuste – stojí za to.
| The Thing | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
