RECENZE: Na výrobě Syberie 3 se až příliš šetřilo

Třetí Syberia se předchozím hrám série nevyrovná. Dolů ji táhne především technické zpracování a minimalistický příběh. Přesto by si ji opravdoví fandové mohli užít.

Třetí Syberia je zvláštní hra. Pro nováčky je příliš nepřístupná, protože je bez vysvětlování hází do rozjetého příběhu a přitom je zároveň zdržuje zbytečně komplikovanými postupy, které se už v dnešní době příliš nenosí. Pamětníky pak nepotěší špatně zvládnutým přechodem do 3D, otřesným ovládáním a jednoduchostí hádanek. Kdo je ale ochoten zatnout zuby, přivřít oči nad hromadou nedodělků a soustředit se jen na to dobré, nemusí být výsledkem nakonec zklamán.

Talent nestačí

Navzdory problematickému přechodu do 3D si Syberie stále uchovává unikátní atmosféru.

I za třetím dílem stojí mozek celé série, belgický autor komiksů Benoît Sokal. Nebudu zastírat, že mám pro jeho tvorbu velikou slabost, protože jeho unikátní styl kombinující naivní pohádky s krutým prostředím reálného světa jsou (nejen) v počítačových hrách něčím unikátním. O Syberiích snad mluvit nemusím, jejich znalost by měla být samozřejmostí u každého, kdo to myslí s adventurami alespoň trochu vážně. Osobně mě ale zasáhly i jeho další hry. Díky nedoceněnému Paradise jsem se dostal k psaní pro Bonusweb, Sinking Island pak přišel s geniálním konceptem reálně plynoucího času. Jenže finanční úspěch se nedostavil a Sokalova herní firma White Birds Productions byla nucena skončit, sám autor se pak vrátil ke kreslení komiksů.

Syberia 3 je jeho návrat ke hrám po dlouhých deseti letech. A je to bohužel návrat hodně skromný. Doba se změnila, hlavní proud už je úplně jinde a byť se autoři snaží držet krok s dnešními trendy, nemají na to talent ani prostředky a výsledek působí rozpačitě.

Bez peněz do 3D nelez

Dialogy jsou ve hře částečně nelineární a pokud vhodně vybíráte odpovědi, vyhnete se některým hádankám.

Více než slovo rozpačitě by se ale hodilo levně. Na rozdíl od předchozích dílů, které byly klasické 2D adventury odehrávající se na předrenderovaných obrazovkách, je trojka celá vymodelovaná ve 3D enginu Unity. Ne že by vypadala vyloženě ošklivě (i když některé scény rozhodně oko nepotěší), ale k pokažení dojmu stačí už to, že vypadá obyčejně. Pryč je unikátní styl, na který jen občas dávají vzpomenout některé postavy. Nahradila jej šedá uniformita, co dokáže vyždímat působivý záběr jen kýčovitými prostředky, jako jsou pohledy do západu slunce nebo roztomiloučká zvířátka. Ještě horším vedlejším efektem přechodu do třetího rozměru je nepovedené ovládání.

Grafika má své silnější momenty...

Hlavní postavu tentokrát vedete napřímo, nikoli jen klikáním po obrazovce. Díky tomu se lépe hraje gamepadem než myší a klávesnicí, což konzervativnější hráči jen tak nevydýchají. Ale ani ti, kteří nemají z konzolového ovládání rovnou vyrážku, nemají vyhráno, protože ono je špatné tak nějak z principu. Automatické změny kamer v lepším případě zamotají hlavu, v tom horším pak schovají důležitý předmět nebo zatají možný východ z lokace. I tak primitivní věc, jako nastavení správné číselné kombinace na trezoru je pomocí analogových páček práce na několik minut, hádanky pracující s časovým limitem jsou pak vyloženě k vzteku. Nemožnost uložit si hru kdy chci v kombinaci s nepřeskočitelnými dialogy a animacemi mě také stála pár šedých vlasů navíc.

A aby toho nebylo málo, tahle nádhera se k vašemu hardware nechová úplně nejvstřícněji. Díky Syberii jsem se konečně rozhoupal k dlouho odkládanému nákupu nového počítače, protože „když se mi na tom trhá i blbá adventura, tak už je to vážně konec.“ Jenže hra následně potrápila i grafickou kartu za osm tisíc. Jak jsem se později dozvěděl z diskusních fór, občas se prostě bezdůvodně zpomalí na každém počítači.

Na cestě

... i ty slabší.

Že jsem se nejprve rozepsal o technické stránce, místo abych řešil u adventury daleko důležitější faktory, jakými jsou především příběh a obsažené hádanky, má svůj důvod. Oboje je totiž velice jednoduché. Začátek zápletky zastihne hlavní hrdinku Kate Walkerovou v sanatoriu, kam se dostala díky laskavé péči kočovného kmenu Yukolů, kteří našli její bezvládné tělo v divočině. Po nezbytném úvodu si Kate dá za úkol, že jako důkaz vděčnosti pomůže Yukolům na jejich posvátné cestě po kontinentě.

V podstatě tak jen putujete z místa na místo a řešíte aktuální problémy, které karavaně brání pokračovat. Jednou je to hraniční kontrola, podruhé vodní plocha, potřetí radioaktivita... Jistou formu naléhavosti příběhu dodávají pronásledovatelé, jejich motivace je však špatně vysvětlená a k přímé konfrontaci nikdy nedojde. Záporáci jsou zde spíše jen aby se neřeklo, než že by byli opravdovou hrozbou.

No a hádanky? Vzhledem k minimu aktivních míst a naopak rozlehlosti herních lokací jsou spíše postavené na hledání než přemýšlení. Většinou okamžitě víte, co máte udělat, jen vám k tomu něco chybí. Některé puzzly jsou potom tak zvláštně navržené, že jsem je vyřešil ani nevím jak.

Stará láska rezaví

Přes veškerou výše zmíněnou kritiku nad hrou nedokážu jednoznačně zlomit hůl. Drží si totiž pořád zbytky oné unikátní atmosféry, kterou jsem na Syberii vždy miloval.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Nostalgické prostředí jakési alternativní postsovětské republiky má přes všeobecný úpadek a celkovou ošuntělost pořád co nabídnout. Svému osudu ponechaní automatoni rezavějící v troskách opuštěného zábavního parku, laboratoř geniálního vědce plná zpola rozestavěných a nedokončených vynálezů, unikátní živočichové, kteří vypadají jako by opravdu někde mohli žít... to všechno jsou věci, které vyvolávají ty správné vzpomínky. Naskakovat do Syberie třetím dílem je hloupost, ale pokud máte za sebou ty dva předchozí, je veliká šance, že budete mít tendenci odpouštět daleko více, než byste asi dokázali u jakékoli jiné hry.

Hra je k dispozici s českými titulky na PC, X1 a PS4.