Paradise

Dlouho očekávaný počin od autora Syberie konečně hotov. Podívejte se s námi do mystiocké Mauránie a pomožte krásné Anně najít samu sebe.

Není to tak dávno co herní recenzenti po celém světě pomalu prohlásili žánr adventur za mrtvý. Nebylo divu, nových titulů vznikalo málo, doba si žádala 3D a samotní hráči se od tohoto, v dřívějších dobách tolik oblíbeného druhu her, odvraceli.
Nyní se však situace díkybohu radikálně změnila a v poslední době vyšlo pár opravdu skvělých her jako například Moment of Silence, Ankh, Deset malých černoušků podle románu od Agathy Christie, nedoceněný Keepsake či inovativní Fahrenheit. Pohled do budoucnosti vypadá ještě nadějněji – zanedlouho přibude pokračování The Longest Journey – Dreamfall, Belief & Betrayal nebo čeští Zatracenci. Naštěstí alespoň jedno z dlouhých čekání je u konce a já mám tu čest Vám představit dlouho očekávaný Paradise. Na Paradise jsem netrpělivě čekal od první chvíle, co se internetem mihla první informace, že Benoit Sokal pracuje na další nové hře. Dvouletý vývoj je u konce a nyní konečně můžeme zhodnotit plody práce Sokalovy nové firmy White bird production.

Paradise má se Sibérií totožné takřka vše – zpracování postav, prostředí, inventáře, použitý font u titulků…

Příběh

Příběh bývá u her Benoita Sokala tím nejdůležitějším a nejinak je tomu i zde. Hra začíná v harému, kde se hlavní hrdinka probouzí s absolutní ztrátou paměti. Z rozhovoru se služkou se dozvídá, že se nachází v africkém království Mauránie, a do harému jí přinesli jako jedinou přeživší havárie malého cestovního letadla. V Mauránii dlouho a spravedlivě panoval král Rodon, nyní je však těžce nemocný a vůbec neopouští svoji obrovskou loď. Toho se snaží využít krvelační rebelové a Mauránií zmítá občanská válka. Jediné věci, které se u dívky našly byli kartička do knihovny v Curychu a kniha o Mauránii od jisté Ann Smith. Jelikož si dívka nepamatuje ani jak se jmenuje, bude po celou hru používat právě toto jméno.
Zápletka tedy ze začátku nepůsobí nijak výjimečně, klišé se ztrátou paměti a následném hledání sama sebe jsme zde měli již mnohokrát. Přesto však příběh není špatný, v pozdější fázi se i dočkáme zajímavého dějového zvratu a samotný konec je hodně překvapivý, něco podobného jsem od Sokala skutečně nečekal. V rámci postupu dějem se podíváme do všech koutů Mauránie. Navštívíme hlavní město Madargane i odlehlé a opuštěné pralesy, budeme se pohybovat v korunách stovky metrů vysokých stromů i v hlubokých podzemních dolech. Celkem navštívíme pět různých prostředí, každé s několika desítkami propracovaných obrazovek. Celé putování zabere přibližně 12 hodin, což není nijak mnoho, na druhou stranu v dnešní době se jistě nejedná o nějak výjimečně krátkou hru.

Benoit Sokal

Benoit Sokal - Známý belgický tvůrce komixů se narodil 28.června 1954 v Bruselu. Ke kreslení se dostal ve svýchdvaceti letech, kdy pro časopis A Suivre stvořil postavu kachního detektiva Canarda. Ani on sám nemohl tušit, že se tento věčně vystresovaný hrdina stane takovým hitem. Nyní už 13 dílné dílo bylo přeloženo do více než deseti jazyků. K počítačovým hrám si Benoit poprvé přičichl v roce 1999 adventurou Amerzone, která ovšem žádný velký úspěch nezaznamenala. Ten přišel až z dvojicí vynikajících adventur Syberia (2002) a Syberia 2 (2004). Po rozpadu společnosti Microids založil spolu se čtyřmi přáteli společnost White Birds productions, která v těchto dnech vydává napjatě očekávaný Paradise.

První kroky

Po shlédnutí vcelku pěkné úvodní animace dostáváme Ann poprvé pod kontrolu a přichází první šok. Toto už jsme někdy viděli! Ano, je to tak, hned v úvodu se dostávám k největší slabině hry a tou je její přílišná podobnost s předchozím Sokalovým výtvorem – dvojicí vynikajících adventur Syberia. Samozřejmě, těžko se dalo předpokládat že by Sokal nějak radikálně změnil způsob tvorby, ale takovouto podobu jsem opravdu nečekal. Paradise má se Sibérií totožné takřka vše – zpracování postav, prostředí, inventáře, použitý font u titulků… a nejen to – krátkovlasá Ann Smith vypadá téměř jako sestra Kate Walker, i samotná kostra příběhů je až nezdravě podobná – opět cestujeme zapadlými končinami abychom se mohli setkat se starým pánem… Jedinou věcí, kterou se na první pohled Paradise odlišuje, je kurzor v podobě mosazné koule, k tomu bych však měl menší výhradu. Jednak je zbytečně veliký, ale hlavně - při přesunu přes nějaký sebratelný předmět se z koule vysunou maličké „nožičky“, naznačující, že danou věc je možné uložit do batohu. Problém je, že nad tímto místem musíme kurzor chviličku podržet – při rychlém propátrávání obrazovky se totiž „nožičky“ nestačí vysunout a předmět lze snadno přehlédnout. Nejedná se o žádný fatální problém, přesto však zrovna tuto inovaci nepovažuji za povedenou a dal bych přednost „prstýnku“ ze Syberie, když už je jí hra tak jako tak podobná jako vejce vejci.
Na druhou stranu – Syberia byla téměř dokonalá hra, takže alespoň máme jistotu, že nepůjde o žádný propadák. Hráčům, kteří Syberii vůbec nehráli, to pak může být úplně jedno. Samotné ovládání zůstává naštěstí stejné, na aktivních místech se kurzor mění podle druhu akce, kterou je tam možno provádět. Na pravém tlačítku myši je inventář, ve kterém je možné předměty blíže prozkoumávat, případně i kombinovat mezi sebou. Na rozdíl od Syberie zde chybí rozdělení inventáře na dokumenty a obyčejné předměty, což ho poněkud znepřehledňuje. Tvůrci patrně nechtěli, aby bylo příliš patrné, že jen málokdy budete mít u sebe více předmětů najednou.
Jinak náplň hry klasicky spočívá ve sbírání předmětů a jejich použití na klasických místech, řešením originálních hádanek a konverzací s ostatními postavami.

Je jedno, zda jste právě v napůl opuštěném městě nebo se procházíte nebezpečnými močály – vždy je na co se koukat.

Obyvatelé Mauránie

Celá hra je zabydlena přibližně dvaceti postavami, se kterými je možné zapříst rozhovor. Dialogy příliš volnosti nepřipouštějí, lze volit pouze z nabízených témat, která se postupně vyčerpávají. Přesto vás rozhovory budou bavit a určitě proberte všechna témata, i když to většinou není nutné. Jsou totiž skvěle napsané a také výtečně namluvené. Dabing skutečně ke všem postavám perfektně sedí ať už se bavíte s domorodým šamanem nebo šílenou důlní inženýrkou. Jak už je poslední dobou v adventurách zvykem, má hlavní hrdinka ku pomoci zvířecího pomocníka - zde je to bezejmenný černý leopard. Původně tvůrci slibovali možnost za leoparda hrát a řešit s ním zajímavé úkoly, skutečnost ale nakonec není tak žhavá. Leoparda potkáte již na samém začátku v princových zahradách, kde tráví celé dny zavřený v kleci. Při opouštění harému ho princ Ann věnuje i s klecí a po zbytek hry spolu putují. Na rozdíl od havrana April Ryanové nebo draka Zaka z Keepsake je leopard nemluvný a moc zábavy od něj nečekejte. Slibovaného využití při hádankách se nedočkáte, v některých místech hry sice dostanete možnost leoparda ovládat, moc si toho však neužijete. Jednak se hra přepne do opravdu ošklivého 3D zobrazení, v němž leopardova navigace je skutečným očistcem, a především jsou tyto mezihry naprosto zbytečné. Stačí zmáčknout klávesu escape a pokračovat ve hře nerušeně dál. Celé to působí dojmem, že tuto „mezihru“ tvůrci doplnili jen proto, aby je nikdo nemohl obvinit z neplnění slibů .

Prostředí a technická prezentace

Pokud nepočítáme ona krátká intermezza s leopardem, je grafika fantastická . Přestože lze hrát pouze v rozlišení 800x600, ani si toho nevšimnete. Ve hře je velké množství pouze procházecích obrazovek, v nichž není žádné aktivní místo a jež slouží pouze k dotvoření atmosféry. Je jedno, zda jste právě v napůl opuštěném městě nebo se procházíte nebezpečnými močály – vždy je na co se koukat.
Postavy jsou na tom již o něco hůře a občas tak úplně nezapadají do překrásného prostředí, přesto je však grafické zpracování jedním z největších kladů. Hudba je docela pěkná, neobsahuje však žádné výraznější motivy a po dohrání na ní rychle zapomenete. Přesto ve hře plní svůj účel. Zvuků příliš není a jejich kvalita je standardní, o dabingu již byla řeč.

Koupit či nekoupit? Toť otázka

Klady a zápory

Grafika a HW nenáročnost
Příběh
Úžasně vymyšlená fauna Mauranie

Příliš podobné Syberiím
Občasný pixelhunting

Hodnotit Paradise není snadné. Na jednu stranu je hra zoufale neoriginální a nepřináší nic nového. Zkráceně by se dala popsat jako Syberia v Africe. Na rozdíl od svých starších sourozenkyň je však jednodušší, kratší a méně emocionální. Na stranu druhou se však i přesto jedná o perfektní logickou adventuru, která má stále co nabídnout. Benoit Sokal znovu vytvořil svět který vás dokáže vtáhnout se vším všudy a nedá vám spát, dokud se zdárně neproklikáte až k závěrečným titulkům.