RECENZE: Streets of Rage 4 nabízejí pořádné retro rvačky na ulici

Legendární série dvourozměrných beat 'em up mlátiček z konzole Mega Drive se vrátila po neuvěřitelných 26 letech na moderní herní mašinky s čtvrtým dílem. Pořád je to ta správná mela s retro nádechem, jak se patří. Vizuálně ale pochopitelně prokoukla a soundtrack je ještě chytlavější. Čtvrtý díl byste neměli minout.

Pokud jste někdy vlastnili konzoli Mega Drive, zůstaly vám na ni určitě hezké vzpomínky. Je také velmi pravděpodobné, že vám kromě těch nejslavnějších sérií jako Sonic The Hedgehog nebo Golden Axe prošla pařanskýma rukama i kultovní trilogie Streets of Rage. Společně se zmíněnou fantasy rubačkou jde totiž o ty nejlepší beat ‚em up mlátičky nejenom na Mega Drivu, ale skrz naskrz všemi možnými platformami. 

Všechny tři díly ze staré školy jsou vymazlené, mají skvělý soundtrack, stylovou pixelovou 2D grafiku a parádní hratelnost, která vyniká obzvlášť v multiplayeru. Bitky na ulicích, při nichž lze používat nejrůznější zbraně, měly vždycky svoje kouzlo. Samozřejmě na obrazovce staré CRT televize, a ne v Holešovicích. V raných 90. letech, kdy tyto hry vycházely, v tehdy nechvalně proslulé pražské čtvrti žila část naší redakce. A dodnes žije. Jo, po pádu železné opony to v ní bylo v noci venku opravdu o hubu. 

Nostalgie je mocná čarodějka a kultovní status série se zasloužil o to, že jsme se konečně po více než čtvrtstoletí dočkali pokračování.

Staří známí i omladina vyrážejí do ulic

To má na svědomí hned několik vývojářských studií plných fanoušků původních dílů, což je na Streets of Rage 4 vážně vidět a znát. Příběh se odehrává 10 let po trojce a je roztomile prosťoučký. V ulicích Wood Oak City se to opět hemží kriminálníky. Může za to zločinecký syndikát, který nevede nikdo jiný než dvojčata Y – potomci zlotřilého Mr. X, který byl hlavním padouchem předcházejících her. 

Staří známí se proto dávají dohromady s novou generací bojovníků, aby tomu učinili přítrž. Vrací se bývalý policista, mistr bojových umění a známý blonďák Axel Stone, stejně jako taneční instruktorka a expertka na judo Blaze Fielding. Nováčky zastupují dcera Adama Huntera Cherry a učedník kybernetického doktora Gilberta Zana Floid Iraia. 

Zatímco Axel a Stone jsou celkově vyvážení bijci, Cherry Hunter bojující s kytarou na zádech je rychlá a hbitá, ale také slabší a zranitelnější. Oproti ní je novozélandský hromotluk a člen kmene Maori Floid Iraia, který má roboticky vylepšené paže, velmi silný, ale zároveň pomalý.

Baseballové pálky, ocelové trubky a dokonce palcáty

Čtveřice těchto zápasníků tvoří tvrdé jádro a jsou přístupní ihned od začátku. Brzy při úspěšném hraní a získání dostatku bodů odemknete Adama Huntera. Další bojovníky pak po urputnějším snažení. Systém odměn je fajn a ve finále budete mít k dispozici 9 hratelných postav, z nichž lze mnoho vybrat i v nejrůznějších retro variacích z předchozích dílů. 

Streets of Rage 4

Bojový systém je na poměry beat ‚em up videohry slušně propracovaný a přitom stále jednoduchý. Údery lze spojit v kombo sekvence, nechybí ani úchopy nebo speciální útoky, které vám sežerou kousek zdraví. Nemusíte se je však bát používat, pokud to umíte na ulici roztočit. Když zasadíte následně protivníkům několik ran spojených v kombo, zdraví se vám doplní. 

Do rukou můžete uchopit nejenom padouchy, ale také zbraně, jak je u série Streets of Rage zvykem. A že jich ve čtyřce je. Do pazourů se vám dostanou nejenom nože, ocelové trubky, baseballové pálky, meče a rozbitelné flašky, ale také kulečníková tága, tasery nebo palcáty. A to rozhodně není kompletní výčet zbraní, které můžete použít.

Do držky dáte pankáčům i oheň chrlícímu tlusťochovi

Novinkou je navíc to, že když zbraň hodíte a ona zraní nepřítele a odrazí se od něj, můžete ji ještě ve vzduchu stylově chytit. Ovládání je naprosto parádní a precizní, postavy reagují po zmáčknutí tlačítek okamžitě. Jakmile se sžijete se svým hrdinou nebo hrdinkou, budete sázet i komba o stovkách úderů. Navíc pokud byste byli zarytí retrofilové, můžete si moderní ovládání přepnout na zjednodušenou původní podobu, kterou znáte z Mega Drivu. 

Proti vám se postaví celá řada starých známých nepřátel i zcela nových neřádů. Utkáte se s pankáčem Signalem, oheň chrlícím tlouštíkem Big Benem nebo dominou Elektrou. I nováčci jsou styloví. Zejména šik Diva, která bojuje s hadem na ramenou. Parádní u protivníků je, že vizuálně předělané verze klasických rváčů i noví bijci vypadají, jako by k sobě patřili odjakživa. 

Hlavním režimem hry je pochopitelně Story, který je na poměry beat ‚em up řežby masivní. Obsahuje totiž celých 12 levelů, což rozhodně není málo. Podíváte se nejenom do ulic, ale i do letadla, vlaku, klubu nebo na loď. Úrovně jsou krásně vizuálně rozmanité.

V multiplayeru je to ta největší zábava

Při prvním hraní s přítelkyní nám na obtížnost normal trvalo dohrání Story módu něco přes tři hodiny. Vzhledem k odemykatelným postavám, mnoha volitelným obtížnostem a zábavnosti nám bylo hned nad slunce jasné, že jsme Streets of Rage 4 nehráli naposledy. Pojetí hry je přitom naprosto dokonalé pro multiplayer. 

Streets of Rage 4

Zahrát si Story ve více hráčích znásobuje mnohokrát zábavnost. Doma můžete hrát až ve čtyřech, což nikdy předtím nešlo. Je to neskutečná vřava. Po síti lze hrát maximálně ve dvou, což pro znásobenou zábavu také stačí. Bohužel není online hra v současné době úplně optimální. Samotný matchmaking trvá dost dlouho. Najít hráče mi trvalo minutu až dvě, což je u frenetické bojovky k nakrknutí. Ani samotné hraní není ideální, protože dochází k lagům. A trhané mlácení není tak zábavné jako plynulé bití. Jistě jde jenom o dočasné problémy, ale potýkali jsme se s nimi. 

Story samozřejmě není jediným módem Streets of Rage 4. Pokud jste coin-opoví machři, můžete zkusit i Arcade. Pokud to poděláte ve Story, můžete si při pokračování pomoci životy navíc.

Fenomenální 2D grafika a návykový soundtrack

V Arcade máte však životů pouze omezený počet. Další režim Boss Rush je, jak už jeho název napovídá, zaměřený výhradně na souboje s bossy. Battle je pak bitvou s protivníkem ve stylu klasické bojovky jeden na jednoho s pár obměnami. Obsahu opravdu málo není. Na hru se navíc velmi hezky kouká. Je totiž nádherná už na první pohled a hýří barvami. Všechny postavy byly nakresleny ručně a jejich animace je krásně plynulá. 

Prostředí nepostrádají cit pro detail. Když se v nich pořádně rozhlédnete, všimnete si spousty skrytých vtípků. Na Streets of Rage 4 je vážně radost pohledět. Jako byste sledovali animovaný film. Hodně násilný animovaný film. Do hry se navíc nejenom zakoukáte, ale i zaposloucháte. Zvuky jsou parádní. Ale hudba, ta je skutečně výjimečná! Nejlepší za poslední dobu, co jsme slyšeli. O soundtrack se totiž postaralo několik zkušených skladatelů včetně velikánů Yuza Koshiry a Motohira Kawashimy, kteří pracovali na předchozích dílech. Při hraní uslyšíte nejenom 16bitový chiptune, ale i trance, house, drum ‚n‘ bass nebo brostep.

Streets of Rage 4

Taneční tracky mají chytlavé melodie a trefné beaty. Takhle bombastický soundtrack jsme neslyšeli hodně dlouho. A kdyby se vám náhodou hudba nelíbila, jakože o tom silně pochybujeme, můžete přepnout na původní retro soundtrack. Ten nabízí hudbu prvního a druhého dílu. Prostě paráda! 

Streets of Rage 4 jsou vážně úžasnou videohrou z každého pohledu. Takové správné moderní retro, jestli si rozumíme. Jako by nás hraní této pecky opět přeneslo zpátky do 90. let minulého století. Takže pokud patříte k pařanům ze staré školy, na nic nečekejte. Svolejte kamarády a vydejte se zpátky do virtuálních ulic plných zuřivosti. Rozhodně nebudete litovat. Ono vzkřísit více než čtvrtstoletí starou herní legendu a uspět, to není jen tak. 

Pokud navíc budete soudní a zkusíte se oprostit od nostalgie, což je těžké, protože jde o jeden z nejsilnějších lidských pocitů, uvidíte nepopiratelný fakt. Streets of Rage 4 jsou nejenom úžasnou hrou jako takovou, reprezentativním zástupce beat ‚em up, ale zároveň nejlepším dílem celé série. Ano, je tomu tak. Je nejhezčí, má nejlepší hudbu, báječně se hraje a má nejvíce obsahu.

Trilogie Streets of Rage

Minirecenze tří původních dílů Streets of Rage jsme přinesli v rozsáhlém článku hodnotícím PlayStation 4 kolekci klasických videoher z legendární 16bitové konzole nazvané Sega Mega Drive Classics.