Idylické scenerie i nesmlouvavá krutost. Recenze Zaklínače 3: O Víně a krvi

Po fenomenálním úspěchu hry Zaklínač 3: Divoký hon a kladně přijatém rozšíření Srdce z kamene se autoři se zaklínačem Geraltem loučí druhým a posledním rozšířením. A že je to rozlučka ve velkém stylu, o tom vůbec nepochybujte.

Kdybych měl charakterizovat rozšíření O víně a krvi dvěma slovy, napadají mě dva výrazy: „nekompromisní“ a „překvapení.“ Herní rozšíření obecně přitom v drtivé většině představují jejich přesný opak.

Polští vývojáři z CD Projektu jsou totiž, zdá se, nenapravitelní rebelové, a ačkoliv se jim loni podařilo naservírovat širokému publiku počin hodný trubadúrských písní, jako by jim to stále nestačilo. Druhé rozšíření tlačí na pilu snad ve všech možných směrech. Nejenom, že přidává do hry tuny nového, smysluplného obsahu, samotné hraní ještě náležitě vylepšuje. A je to fantastický zážitek.

Zaklínač 3: O víně a krvi

Vítejte v Toussaintu, zemi kontrastů

Pro hraní přídavku se doporučuje být na třicáté páté úrovni. Lze jej začít buď přímo z vaší uložené pozice, nebo můžete sáhnout po možnosti začít novou hru s postavou na potřebném levelu. Zaklínač Geralt obdrží kontrakt na hlavu bestie sužující malebnou krajinu Toussaint. Ten není fanouškům knižní předlohy neznámý.

Prosluněné kopcovité krajině, jíž se vine říčka Sansretour, dominuje město Beauclair, známé pro svoji přehnanou dvorskou etiketu. Rytíři v blyštivých brněních pochodují úzkými ulicemi s krásně zdobenou, pestrobarevnou architekturou, obyvatelé různých sociálních vrstev se dohadují na tržištích nebo v zámeckých zahradách. Město jako celek svým stupňovitým uspořádáním připomene Minas Tirith z Návratu krále. Je to krása, ale pořád je v něm těch obyvatel poněkud málo. Na vině jsou ale spíš hardwarová omezení nedovolující nefalšované davové scény než nedostatek vůle ze strany autorů.

Zaklínač 3: O víně a krvi

Ve volné krajině oproti tomu navštěvujete malé vísky, panská sídla obhospodařující místní vinice nebo zdoláváte kopce, z jejichž vrcholků nevěřícně zíráte na nádherné šumící lesy a rajskou krajinu zalitou sluncem. A až poprvé uvidíte azurově modrou vodní plochu místního jezírka, hupsnete do ní prakticky instinktivně. Mapa hry je pořádně rozlehlá a zabírá stejnou plochu jako pevnina ostrovů Skellige ze základní hry. A ta hudba! Darmo mluvit, to si musíte pustit.

O příběhu samotném se nechci příliš rozepisovat, protože autoři se očividně snažili držet mnohé pod pokličkou a fanoušky překvapit. Alespoň tedy velmi obecně a zeširoka: O víně a krvi nabízí příběh a atmosféru plnou kontrastů. V jednu chvíli se kocháte pohledem na krásnou, idylickou krajinku všude kolem, smějete se manýrům dvorské kultury, vyšetřujete ztrátu posvátných varlat, nebo pomáháte senzacechtivému trubadúrovi doufajícího v co možná nejbrutálnější skon pohřešovaného holiče.

Jenže pak se setmí a lesy a zříceniny se stanou hrozivými, zlověstně osamělými místy. Při hraní hlavní linie vás bude mrazit do morku kostí. Upíři jsou tím, kolem čehož se celý příběh točí, a CD Projekt se nebojí porušit i určitá tabu, na něž si ostatní studia příliš netroufají. Brutalita a nesmlouvavá krutost hry je chvílemi opravdu silná káva i pro ty otrlejší. Z rozjuchané veselohry se stává dusný horror s atmosférou, která by se dala krájet.

Zaklínač 3: O víně a krvi

Fanoušci knih, radujte se

A tím se opět dostávám k těm neexistujícím kompromisům a překvapením, kterými své fanoušky CD Projekt vytrvale zásobuje. Myslíte si, že díky slávě a záplavě nových fanoušků autoři zapomněli na knižní předlohy a kořeny svého díla? Chyba lávky. O víně a krvi je plné narážek na knihy Andrzeje Sapkowského, které však neznalé nějak omezovat nebudou. Velmi brzo na vás přitom autoři shodí hotovou bombu, která donutí rozradostněné milovníky knižní předlohy otevřít láhev vína.

Nelinearita a obtížné volby byly jedním z hlavních taháků původní hry, tady tomu není jinak. Neplatí to jen pro hlavní linii, ale i řadu vedlejších úkolů, které si podržují vysokou kvalitu, zajímavost a výpravnost. Při některých se budete smát, při jiných propadat depresím a výčitkám.

Hlavní příběh má přitom příjemněji nastavené tempo než předchozí rozšíření Srdce z kamene. Kromě bojů, rozhovorů a průzkumu přijde i na používání zaklínačských znamení v kombinaci s prostředím, což je jeden z bodů, za které jsem se do datadisku přimlouval, a rozhodně ne jediný, s nímž mě CD Projekt potěšil.

Zaklínač 3: O víně a krvi

Původně jsem je měl v plánu zkritizovat za ne úplně povedené „záporné“ postavy hry. Zdá se mi, že ačkoliv se tvůrci snažili při osvětlení motivace záporáků docílit oné šedivosti, tentokrát se to příliš nepovedlo. Budete je možná litovat, ale vzhledem k jejich činům ne zas tak moc. Jenže svět Zaklínače prostě není spravedlivý a odhadnout vývoj následující událostí je prakticky nemožné. A to je vlastně dobře.

Spoustu vylepšení

Doposud jsem popisoval hlavně příběh a svět, v kterém se rozšíření odehrává, k chválení je toho však mnohem více. Ohromného zlepšení doznal celý herní inventář. Knihy se nyní po přečtení nahrají do glosáře, předměty jsou řazeny mnohem přehledněji a na mapě se daleko lépe orientuje. Velkým zlepšovákem je i nástavba související s vývojem postavy.

K dispozici jsou speciální skilly, pro jejichž aktivaci je třeba do nich investovat hned několik bodů dovedností a nádavkem vícero silných mutagenů. Jejich odemčení vám pak zpřístupní až čtyři extra sloty pro schopnosti z klasického stromu dovedností. Novinku jsem ocenil při hraní samotného rozšíření, ale naplno vynikne spíše až při hraní New Game Plus.

Skvělý prvek představuje i možnost investice do renovace vašeho sídla Corvo Bianco. Nejenže se na něj hezky kouká a lze si ho vyzdobit zbrojí, obrazy i dalšími objevy z vašich cest. Po renovaci stájí se zvyšuje výdrž vašeho koně, lepší postel znamená bonus ke zdraví a skleník a alchymistická laboratoř přijdou vhod při shánění najednou tolik důležitých mutagenů.

Zaklínač 3: O víně a krvi

Nový styl obtížnosti

Další překvapení nám tvůrci naservírovali v podobě možnosti nastavit si, aby protivníci neměli trvale zamknutou úroveň. Místo toho se jejich síla může zvyšovat s tou vaší. Nenápadný posuvník schovaný v menu hry výrazně vylepšuje zážitek ze hry a vřele doporučuji alespoň jej vyzkoušet v kombinaci s nejtěžší obtížností. Hra vás pak nutí využívat alchymie a studovat slabiny, pohyb a útoky příšer. Čekají vás ohromně intenzivní boje i tam, kde byste je nečekali. A že takové boje na těžší obtížnost stojí za to, na to vezměte jed.

Majitelé konzolí budou sice proklínat delší nahrávací časy a doufat, že s příchodem nových PlayStationů a Xboxů vydají autoři ještě nějaký ten patch, ta radost za zdolání mrštné nestvůry za ty nervy ale stojí. Nových potvor je přitom hned několik. Nejvíce utkví v paměti asi jedovaté rostliny a stonožky útočící z podzemí, nebo vybuchující netvoři, od kterých je radno se při jejich exitu držet dál. Především modely upířích nepřátel jsou náležitě ohavné a při jejich skřekotu vám bude tuhnout krev v žilách.

Na co však bohužel autoři úplně zapomněli, je to, že navyšováním úrovně vašich nepřátel se jaksi nenavyšuje míra zkušeností, kterou obdržíte po dokončení úkolu. Úkoly jsou tak v těchto případech stále nesmyslně vázány na určitý level. Pokud se k nim dostanete později, čeká vás sice tuhý souboj s rovnocenným protivníkem, ale naprosto mrzácká odměna v podobě pár zkušenostních bodíků. Tenhle nedostatek přímo bije do očí a je velmi nepříjemný, a já tak pevně doufám, že s ním autoři ještě něco udělají.

Zaklínač 3: O víně a krvi

Příběhy s otazníkem

Mimochodem otazníky na mapě představující zajímavá místa, kde na vás většinou čeká nějaký ten boj, v žádném případě neignorujte. Narazil jsem na nová monstra, nové úkoly a další menší příběhy bravurně zakomponované do světa hry. Může to být dopis na rozloučenou, deník nebo rozkazy, které těmto mini-úkolům propůjčují důležitý kontext a lidský rozměr. Vášeň pro vyprávění příběhů a promyšlená práce s detailně zpracovaným prostředím jsou ze hry cítit na každém kroku.

Během hraní na PlayStationu 4 jsem se setkal jen s minimem grafických glitchů a menších bugů, ačkoliv jak jsem zaznamenal, jiní hráči takové štěstí neměli. Patch je každopádně na cestě.

Zaklínač 3: O víně a krvi

Ačkoliv se jedná o pouhé rozšíření, odnáší si ode mě závěr Geraltova dobrodružství vysoké hodnocení. O krvi a víně je totiž obzvlášť dobrý přídavek pro obzvlášť dobrou hru. Nejenže je díky němu tenhle obří fantasy epos ještě rozsáhlejší, on se ještě k tomu lépe hraje. Takže pokud ho snad ještě nemáte, nabruste meče, uvařte lektvary, pomilujte čarodějky a upalujte pro něj.

Rozšíření O víně a krvi vyšlo na PC, Xbox One a PlayStation 4 s českými titulky.