Máte oblíbené jídlo? Tak si to zkuste představit tohle: Cinkne mikrovlnka a vy, jeden velký, lačný žaludek spěcháte s nožem a vidličkou k bílým dvířkům výdobytku moderní doby. Stisknete tlačítko (asociace se společenskou hrou NUK’EM) a ihned vás omámí známá vůně linoucí se z těsného prostoru. Mlaskáte nad talířem jako Glum a jen slušné vychování (a matka za zády) nedovolí popadnout potravu rukama a nenacpat si mordu až po strop. Chuť masa se snoubí s jeho pachem (vegani prominou), jazyk drážděný texturou živočišné bílkoviny prožívá orgasmus. A v tom momentě, přesně v tom, který rozhoduje o pocitu sytosti, talíř mizí pryč a na jeho místě se objevuje plastová miska s nevábně vypadajícím obsahem. Smutné, skleněné oči zklamání se v mžiku mění v rudé majáky nenávisti. Ratchet a Clank si nemohli vybrat horší načasování, když z mého drivu předčasně vyhnali Jaka 3.
První dojem nemohl být horší. Po lahůtkovém enginu Jaka 3 se mi na obrazovce rozehrály mdlé barvy, jenž navíc pospolu dávaly tvar infantilním plyšáčkům v infantilních kulisákch. Navyklý na hutnou, jako mor černou atmosféru Haven City jsem nebyl sto pozřít želatinové sousto chuti dětské přesnídávky. Přebarvení maňásci si něco povídají, tváří se, že je to smrtelně důležité a jejich role přidělená scénářem se jim odráží v obličeji. Támhle ten, to je takovej ten debil pro zasmání, támhle stojí chytrák
s popelníkama na ksichtě, áá, támhle ta plyšatá se sukní má být asi sexy, vedle ní tupej Watson očividně vyveden z míry tím, že mu chybí Holmes. V kroužku zavěšených loutek stojí Ratchet, který tu zatracenou helmu se sklem přes oči nesundá, ani kdyby snad té se sukní vyznával semišovou lásku na věčné časy. Pravda je, že jako debilové pro zasmání vypadají všichni do jednoho a (Clank promine) i s Clankem. Na druhé straně barikády to je ta samá písnička, když jsem některé, až sympaticky imbecilní, příšerky zprvu vůbec nepovažoval za hrozbu. Až po prvním doteku jsem pochopil, která bije a nasolil to kouli s červeným očíčkem na stopce brokovnicí přímo do pajšlu. Hodinu se tedy zabývám mačkáním kolečka coby spouště pistůlky a unavený a totálně otrávený jdu spát. „Ráno moudřejší večera“ a „dvakrát měř a jednou řež“ donutily probudit ve mne vůli vybarvit si modré okénko dobrého skutku, a po další nekonečné čtyři hodiny vyplněné mačkáním triggeru se alespoň v myšlenkách vracím do Haven City uvažujíc nad tím, jak se co nejrychleji dostat za precursor orbem u střelnice. „Ježiši kriste, co teď?! Co s nimi jako mám dělat, když právě s nimi dělat nechci ale lautr nic?!!“ A pak přišel den s číslem 3 a s ním Courtney Gears a Obani Moons.
|
Nepřistupujte k Ratchetovi jako k sérii Jak and Daxter. Kromě toho, že se v obou případech jedná o 3rd person shooter, společného toho mají jinak velmi málo. Tam, kde Jak klade důraz na příběh, v Ratchetovi naleznete jen tenkou červenou nit spojující jednotlivé planety separovaných světů. Když se na jedné straně utápíte v atmosféře Haven City, na druhé vás čekají jen usmolené chlupy s visačkou Made in China. Kdo hledá charaktery, nalezne poskakující pajduláky. A teď to obrátíme. Vizuální stránka Jaka je sice úchvatná, ale v porovnání s Ratchetem nedovoluje zobrazit tolik nepřátel najednou. Tam, kde Jak 3 stačil na poslední chvíli dohnat Ratcheta 2 v arsenálu zbraní, Ratchet 3 svého soka opět deklasuje. Když Jak staví na architektuře a designu, Ratchet díky všemu výše zmíněnému nemusí a mrskne vás do arén, sic postrádající logiku a striktně lineárních, zato ale navržených tak, aby poskytovaly to pravé zázemí pro řež. O nic jiného v Ratchetovi nejde a tento cíl podmiňuje vše – mise samotné tak postrádají smysl v širším kontextu vašeho konání a po jejich splnění se jen dostáváte k dalším misím se stejným cílem: vše zničit, popřípadě zničit vše. Obtížnost úkolů není do nebe volající, ale hra se vám ani neodevzdá bez boje. Nejobtížnější (pokud už použijeme toto slovo) jsou klasické platformové levely, kdy proti vám budu stát hlavně omezená munice a sporé zdraví doplňující krabice. Úkoly ve vozidlech
(viz níže) jsou lehčími akčnějšími vsuvkami třeba už jen proto, že náboje v nich jsou neomezené.
Jako debilové pro zasmání vypadají všichni do jednoho a (Clank promine) i s Clankem.
Když jsem se málem rozplynul nad dvanácti smrtonoši v Jak 3 netušil jsem, co mě čeká za týden. 20 (slovy dvacet) zbraní by bylo vděčné sousto i pro FPS, ale tady jsou ještě k tomu levelovatelné pěti stupni, což v praxi znamená nejen postupné zvětšování jejich síly, ale také úprava jim příslušných vlastností. No dobrá, některé jsem neměl chuť vůbec používat (vysavač, automatický turret, jed), jiné jsou klasikou ve všech hrách, kde má téct krev a jiné tělní tekutiny (puška, brokovnice, odstřelovačka, granáty), ale najdou se mezi nimi i skvosty (světelný bič, lockovatelný výboj, lokální černá díra). Grafické a zvukové zpracování zkázy kterou přinášejí se vtipně mění podle úrovně síly konkrétní zbraně a tak i protěžovaná zbraň nezačne nudit (tak brzy :-)).
Hudební doprovod musí dostat pochvalu, a protože každá z planet má svůj vlastní nápěv, celkově zní RaC 3 různoroději a pestřeji než Jak 3. Žádný z nich vám ale nezůstane v povědomí déle než stačíte přeletět na jiný svět. Nadabování figurek se nese s jejich ztvárněním, a jde tedy o dokonale (kvalitně) napodobené maňáskové divadlo s pitvořícími se hlasy (obzvlášť
hlavní záporák to schytal jak se patří)
Předělaný interface je ku prospěchu věci, a i když k ovládání všech schopností Ratcheta využijete všechna tlačítka DualShocku, hra vás pomalu do prstokladů vtáhne. Metání salt za divokého střílení, wall jumpy, zaměřování nepřátel a strafování – to jsou nejzákladnější schopnosti, se kterými se budete muset sžít a které budou stále v pohotovosti. Plně korigovatelná kamera má bohužel v některých vypjatých situacích nedostatečnou „AI“, když Ratcheta nechá běžet přímo do objektivu. Poladit úhel záběru na scénu bývá mnohdy problém – držíc obě spodní postranní tlačítka, trigger a mít v pohotovosti jump má za následek vyčerpání všech aktivně hrajících prstů, a na R3 (coby stativ kamery) zbývá už jen jazyk.
Multiplayer samotný táhne hru dál než by se ze singlu dalo vytušit. Dva až čtyři hráči na splitscreenu ve třech módech v deseti mapách nebo přes internet.
A když na scénu vjedou/vletí řiditelné vehikly, repertoár kombinací dále nakyne. Dvě vozidla (tříkolka a vznášedlo) jsou čistě bojové stroje, které přijdou ke slovu ve speciálních misích. Toto silné koření akčních scén se odráží hlavně v multiplayeru, když v každém mohou sedět/ležet/stát dva hráči coby řidič a střelec. Multiplayer samotný táhne hru dál než by se ze singlu dalo vytušit. Dva až čtyři hráči na splitscreenu ve třech módech (žádné převratné novinky – deathmach, capture the flag a
siege) v deseti mapách nebo (a to je mnohem zajímavější) přes internet. Sám nemám PS2 on-line, ale i split multi dává tušit, že netové řádění bude návykovka, jak se patří. Skiny se v tomto směru s bohatými Timesplitters 2 nedají srovnávat, ale dvacet různých robotků a mimozemšťánků plní funkci myslím dostatečně.
Pro stále rozrůstající se skupinku on-line uživatelů v ČR by Ratchet and Clank 3 neměl zůstat nepovšimnut a i jeho kvality v singleplayeru by mohly přesvědčit leckterého anti-mončičáka o přimhouření oka nad ztvárněním zdejšího světa, postav a nudným příběhem. Zkrátka, pokud hledáte bezduchou level based akci s nepřeberným množstvím zbraní, očekáváte něco kolem dvaceti hodin singleplayeru a nekonečný multiplayer, RaC3 je správná volba. Jen se nedejte zmást dětským zpodobněním, do rychlého výběru navolte naváděné rakety, ozubené disky a lava gun a hurá na žáby, ropuchy a jiné slizké skokany.
| Ratchet & Clank 3 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
