Jaké to je, když kolabuje čas? Quantum Break ukazuje děsivé následky

Quantum Break propojuje nevídaným způsobem interaktivní film a hru. Jako hráč se snažíte zabránit kolapsu času, jako divák volíte, kterým směrem se budou ubírat doprovodné hrané filmy. Spojení herního a filmového světa však přináší i nečekané obtíže.

Pokud byste mohli cestovat časem do svého dětství a udělit si pár rad, co by to bylo? Možná byste chtěli zbohatnout a poslali si pár tipů na sportovní výsledky. Nebo sepsali několik doporučení, jak se v dospívání vyhnout trapasům při randění. Jedna z hlavních postav však udělala něco jiného: svůj život zasvětila přípravám, které mají zabránit zániku času. Minulost je daná a v podání Quantum Break vedou všechny naše akce k událostem, které nelze ovlivnit. Jádrem příběhu je časová anomálie, trhlina, kvůli níž přeskakuje čas tam a zpět, až postupně zanikne. Spor se vede o to, jestli je kromě minulosti daná také budoucnost.

Quantum Break

Omlouvám se, že v případě Quantum Break mluvím o příběhu pouze v náznacích a prozradím dokonce méně, než mi dovoluje NDA. Důvod je prostý: právě příběh je největší deviza Quantum Break a v podstatě jediný pádný důvod, proč si hru koupit. Velmi zajímavé je také propojení herního světa s tím filmovým.

Hra, nebo film?

Funguje to jednoduše: procházíte hrou, řešíte jednoduché hádanky a samozřejmě bojujete. Manipulaci s časem si přitom užijete jak při řešení hádanek, tak při přestřelkách. První čtyři kapitoly končí tak, že se hráč musí přiklonit k jedné ze dvou možných příběhových voleb. Na základě toho se posléze pustí 22 minut dlouhý hraný filmeček, který vaši volbu reflektuje.

Quantum Break - seriál ve hře

Takto napsané to zní zajímavě a ono to i zajímavé je. Nefunguje to ovšem úplně na jedničku. Problém je, že hra vás svou náplní naladí do určitého tempa, které pak najednou utne. Jste například nabuzení z přestřelky a najednou musíte 22 minut sledovat film. Tedy, nemusíte, film lze samozřejmě přeskočit, ale co byste pak z té hry měli, že.

Nebo naopak. V herním světě je spousta materiálů, například hodně dlouhých e-mailů k pročítaní, které vám pomohou pochopit a sžít se s herním světem a jeho hrdiny. V poklidu si čtete, řešíte „hádanky“ a najednou naběhnete třeba do garáží, v nichž je tak patnáct lidí, kteří se vás snaží zabít. A pak přichází další vlna. Uvítal bych, kdyby se tvůrci přiklonili buď k poklidnějšímu tempu, nebo rychlé akci. Je to jako když v hospodě popíjíte pivo a najednou vám přinesou kakao se sušenkami.

Po grafické stránce se Quantum Break nemůže s dnešní špičkou měřit, úchvatné ovšem je zpracování časových anomálií. Pochroumaný čas vypadá jako šílená halucinace. Lze asi jen spekulovat, jak se k ní tvůrci dopracovali. Atmosféru podtrhuje jemně zrnitý filtr, který ovšem nezakryje grafické nedostatky, či spíše zastaralost.

Návrh úrovní zklame

Zklamáním je pro mě design úrovní, který je lineární tak, až to bije do očí. Nevadí mi tunel, v němž se na určitých místech hraje předem připravené divadlo. Vadí mi fádnost v návrhu úrovní, která k nám zřejmě přicestovala také časem, ale z minulého století. Modelová situace: jste ve skladišti (sic) a potřebujete se dostat výtahem do prvního patra. Výtah nefunguje, nemá šťávu. Zapnete elektřinu, přivoláte výtah a počkáte, až se došourá dolů. Nastoupíte a vyjedete nahoru. Mezitím se asi ukoušete nudou.

Quantum Break

Větší potenciál měla manipulace s časem. Funguje to tak, že na vyznačených místech zmáčknete tlačítko, načež se na chvíli přetočí čas. Například jste v místě, kde kolem vás leží rozebrané dělo z války. Po přetočení času ho vidíte sestavené. A než ho dělníci rozeberou, přeskáčete po jeho hlavni na nedostupné místo. V tomto duchu se nese většina „hádanek“ s časem. Ano, zaseknout se není prakticky možné.

Po hádance či hopsání obvykle následuje nějaký otevřenější prostor, což znamená jediné: bude se střílet. Nepřátelé už na místě buď postávají, nebo tam teprve přiběhnou. Většinou máte štěstí, že před vámi z nějakého důvodu leží vyskládané palné zbraně.

Přestřelky naopak baví

Přestřelky jsou zpočátku velmi zábavné, protože vývojáři se nespokojili jen s obyčejným zpomalováním času, ale celou sadou dovedností. Takový rychlý úskok a následná palba do někoho, kdo se dívá směrem k vaší původní pozici, se hned tak neomrzí. Můžete také zastavit čas, k někomu se rozeběhnout a složit ho pěstí. Funguje to samozřejmě jen na pěšáky. V úzkých si zase vytvoříte časový štít, který zastaví přilétající střely. A všechny schopnosti lze průběžně vylepšovat. Tato možnost se však pevně váže na prozkoumávání okolí.

Quantum Break

Na přestřelkách se však záhy omrzí stále se opakující vzorec, kdy bojujete proti přesile, po které ještě občas dorazí nějaký silnější soupeř. Je málokdy si tak můžete vychutnat třeba dva osamocené pohůnky. Protože tvůrci věděli, že bojovat budete jen na jimi určených místech, každou scénu trochu naaranžovali. A vypadá to vážně efektně, když kolem vás létají kusy rozbitých předmětů a vy musíte přeběhnout do jiné skrýše, protože ta krabice, za níž jste se doteď schovávali, už neexistuje. Tvůrci mě také nachytali, když jsem se schovával za autem, které kvůli střelbě explodovalo a já zemřel. To samé se ovšem může stát i nepřátelům.

Obrázky od výrobce

Možná se ptáte, proč jsou v recenzi jen obrázky dodané výrobcem. Vlastní materiály, tedy obrázky, videa, ale i achievementy bohužel nejde z Xboxu One před vydáním sdílet.

Kromě střílení je ovšem hra hodně ukecaná a to k tomu nepočítám více či méně záživné texty k objevení. Na začátku zmíněné hrané filmečky nejsou přímo součástí hry, v rámci hry se pouze streamují. Zapnout si lze anglické titulky. Pokud však anglicky neumíte, jenom kvůli střílení nemá Quantum Break cenu.

Ačkoliv příběh považuji za největší devizu a není nouze o několik menších zvratů, má i své slabší chvilky. Po slušném rozjezdu ztratí hra zhruba kolem druhé a třetí kapitoly trochu drive, od čtvrté už má zase pořádný spád. To, co jste zažili a čemu jste nerozuměli, začne dávat smysl. Závěr pak poskytne, nebo naznačí odpovědi, která vás zajímají, ale na zadek si z něj nesednete. Zážitek bych přirovnal ke sci-fi, které náhodou zhlédnete v rámci filmového klubu, bez okázalé prezentace, bez trapných odlehčení, zato s chytrým příběhem, u nějž vás zajímá rozuzlení.

Quantum Break

Trefou do černého bylo angažmá Aidana Gillena, kterého znáte například z Her o trůny jako lorda Baelishe. Role mu sedla a troufám si říci, že je to postava, která s přehledem zastínila i hlavního hrdinu. Toho si zahrál Shawn Ashmore a i ostatní herci odvedli dobrou práci. Jako seriál bez hry by to mohlo fungovat.

Quantum Break je výrazná hra

Jenže na akční hru je Quantum Break až moc ukecaný. Na adventuru zase moc akční a jednoduchý. Možná to budete mít jinak, ale u mě neobvyklé spojení hry a filmu nefungovalo. Byl bych raději, kdyby zkušení tvůrci z Remedy (Max Payne 1 & 2, Alan Wake) raději investovali peníze do designu hry a ne do seriálu. Hry jako Tomb Raider či Dying Light už jsou dnes jinde.

Quantum Break

Herní doba se odvíjí od toho, jestli chcete objevovat všechna tajemství a hlavně pročítat texty. Přesto se řadí Quantum Break ke kratším hrám, za nějaký deset až dvanáct hodin je hotovo, a to včetně sledování filmečků. Hra na druhou stranu přímo vybízí minimálně k ještě jednomu průchodu. Všimnete si zdánlivě nedůležitých detailů, například záblesku v dáli hned na začátku na univerzitě, které po dohrání dávají smysl. V závěru kapitol pak zase zvolíte vždy opačnou možnost a uvidíte příběh z jiného úhlu.

Nebudu zastírat, že jsem od Quantum Break čekal v některých oblastech víc. Moje hodnocení během hraní oscilovalo mezi 60 a 85 procenty. Bylo to jako na houpačce. S odstupem a po opětovném rozehrání jsem se rozhodl pro 70. Quantum Break je i přes všechny chyby a nesplněná přání výrazná hra, která by fanouškům dobrodružných her a vyzrálých příběhů neměla uniknout. Ale asi se nic nestane, když si pár měsíců počkáte na nějakou pěknou slevu.

Quantum Break vychází 5. dubna na PC a Xbox One.