RECENZE: Lara dospěla a přitvrdila. Rise of the Tomb Raider nesmíte minout

Nejznámější herní archeoložka Lara Croft tentokrát hledá tajemství nesmrtelnosti a potýká se s nebezpečnou organizací Trinity. Dobrodružství připomíná staré filmy s Indiana Jonesem, a to jak příběhem, tak náplní.

Začínáme na vrcholku zasněžených hor, kde hra v rychlém tempu vysvětlí základní ovládání, tedy skákání, šplhání a nutnost rychle reagovat na různé herní situace, třeba lavinu. Nic, co by mě zaskočilo. V rámci příprav jsem se totiž pustil do předchůdce, tedy Tomb Raider: Definitive Edition, kterou letos v září získali zdarma všichni předplatitelé služby Xbox Live Gold. Můžu tak obě hry porovnat z první ruky.

Ačkoliv už definitivní edice vypadala skvěle, Rise of the Tomb Raider je ještě o fous hezčí. Posun nastal v pojetí Lary. Tvůrcům se podařilo vystihnout moment, kdy se z dívky stává žena. Lara zkrátka vypadá jinak. Působí sebevědomě, až chladnokrevně. Pokud se třese, už to není strachem, ale zimou. Případní nováčci se nemusí bát, Rise of the Tomb Raider je ucelené dobrodružství, znalost předešlého není nutná.

Rise of the Tomb Raider

Zatímco minulé dobrodružství ukázalo začátky mladé Lary, novinka akcentuje osobní rovinu, dotýká se přímo podstaty toho, kým Lara je. Ve vzpomínkách se vracíme do sídla Croftových, k vlastnímu otci, který byl na stopě velkému objevu, ale nikdo mu nevěřil. V totožné situaci se ocitá Lara, když se snaží otcovu práci dokončit. A v hledáčku nemá nic menšího, než objevit tajemství nesmrtelnosti. Jenže není sama. Stejný cíl má i tajemná organizace Trinity, která jde přes mrtvoly.

Chci se vyhnout spoilerům, proto jen naznačím, že zhruba první polovina má skvělé tempo, kdy se vyloženě těšíte na to, co bude dál. A ačkoliv se vyprávění nepodařilo udržet na takové úrovni po celou hru, byl jsem hodně zvědavý, jak to nakonec dopadne.

Scénář samozřejmě není nijak objevný, řekl bych, že tvůrci hodně čerpali ze starých filmů s Indianou Jonesem. Očekávejte dva zvraty a celkem logický, byť trochu banální závěr. Součástí jsou všemožná klišé, což však nevadí, protože jsem se dobře bavil. Mimochodem, scéna po závěrečných titulcích dává tušit, že se máme těšit na další dobrodružství.

Každý si najde to své

Pojetí hry se nezměnilo, spíše rozšířilo. Stále je možné rychle se přesunout na již prozkoumaná místa, což se hodí, pokud se chcete vrátit k nevyřešené hádance či neobjevenému předmětu. Ne všechna místa na mapě jsou totiž přístupná hned, pokud chcete mise uhrát na sto procent, je třeba se vrátit později s potřebným vybavením.

Líbí se mi, jak autoři přistoupili k návrhu úrovní, který balancuje mezi uzavřenými koridory a otevřeným světem. Nedošlo tak k rozmělnění příběhu, ostatně hra je plná filmečků, a zároveň zážitek nepůsobí úplně sevřeně. Zatímco první dvě nebo tři hodiny je cesta jednoznačně daná, v okamžiku, kdy se Lara dostane do lesů s bývalou sovětskou základnou na Sibiři, se hratelnost mění.

Můžete se pustit do průzkumu krajiny a hledat artefakty, lovit zvěř, plnit nepovinné úkoly či trochu potrápit šedou kůru mozkovou v okolních kobkách. Všechno dává smysl. Artefakty či různé záznamy pomohou pochopit příběh, odměnou za pokoření kobky je trvalý bonus a sbírání materiálů a lov zvěře se hodí k výrobě předmětů, například výbušných šípů.

Nic z toho není povinné. Pokud chcete, můžete sledovat jen hlavní příběhovou linii. Ale je to zhruba stejné, jako byste si objednali v restauraci menu, ale snědli jen hlavní jídlo a nechali polévku i dezert. Plnění vedlejších činností samozřejmě usnadní hru. Rychle se totiž propracujete k novým schopnostem, například k možnosti vystřelit až tři šípy na nepřátele naráz nebo větší výdrži. Když k tomu přičteme získané „starodávné“ dovednosti po vyřešení kobek, rozdíl poznáte. Pravdou tak je, že jsem se v závěru hry příliš nezapotil.

Rise of the Tomb Raider

Kobka je ve zdejším podání obvykle místnost s hádankou, kdy je třeba vymyslet postup, jak se dostat na nedostupné místo. Řešení obvykle spočívá ve správném načasování akcí a musím uznat, že v tomto ohledu odvedli autoři opět práci na výbornou. Některé hádanky vyřešíte hned, u některých se možná chvilku zdržíte, protože vám unikl nějaký detail. Mimochodem, Lara se konečně naučila plavat a potápět.

Jde to i potichu

Vývojáři celkem umě dávkují poměr akrobatických částí s bitkami. Ačkoliv prohlašovali, že tentokrát půjde situace řešit i cestou tichošlápka, neplatí to vždy. Hrou rozhodně není možné projít jako tichošlápek. Funguje to tak, že některá místa jsou i v rámci koridoru trochu otevřená a umožní více přístupů. Před nepřáteli se lze schovat v křoví a jejich pozornost odlákat hozením předmětu, třeba lahve. Pokud chcete, můžete tak bandičku ničemů zlikvidovat pěkně potichu.

Pokud jde o mě, většinou jsem volil kompromis, kdy jsem snadné cíle odpravil potichu a zbytek postřílel. Protivníci totiž příliš inteligence nepobrali, zatopí tak především počtem, ne chytrostí. Když jsem se dostal trochu do úzkých, schoval jsem se za roh a pumpovací brokovnicí všechny postupně odpravil. Ano, přišli sami pěkně jeden po druhém.

Trošičku taktizování vyžadují odolnější typy nepřátel, například ti se štítem. Pokud už jim zacílíte na hlavu, štít zvednou, není je tak snadné zasáhnout. Pozor je třeba dávat si na granáty. Jsou to však spíše triviality. Asi každého napadne, že například maníka s plamenometem zlikvidujeme střelbou do nádrží s kapalinou.

Přesto hodnotím bitky s nepřáteli jako zábavné, se zkušenostmi totiž přibývají možnosti, jak si s padouchy poradit. Překvapíte je skokem ze střechy? Vyrobíte si výbušninu a hodíte ji do hloučku, nebo raději pěkně z dálky vystřelíte naráz tři šípy, které míří na hlavu? Nebo si dáte práci s odlákáváním pozornosti a všechny vyřídíte potichu? Se správnými dovednostmi obstojí i Rambo styl. Je to vážně na vás.

Nějaké chyby?

Na vyložené chyby jsem ve hře nenarazil. Po technické stránce je hra na špičkové úrovni, pokles snímkování jsem nezaznamenal ani v náročnějších scénách. Přišlo mi, že hra malinko ztratila drive ve ztraceném městě, kdy jste těsně před cílem, ale najednou se opět vynoří nějaký problém, který vás zdržuje.

Béčkově působí některé shody náhod ve scénáři, ale opět nic, co by narušovalo zážitek. Vyloženě zbytečné mi přijdou šípy, které lze vystřelit na dřevěné plochy a posléze po nic vyšplhat. Ve hře je tolik možností, jak překonávat překážky a tahle mi už přijde navíc. Nijak neprohlubuje hratelnost.

Úsměvné také je, že když se Lara proplíží do scén, v nichž je třeba se vypořádat s několika nepřáteli, ten nejbližší k vám obvykle stojí zády. Jak návodné.

Rise of the Tomb Raider

Rise of the Tomb Raider je přesto naprosto úžasná hra, v níž by si měl každý najít to svoje. Pokud vás bavil předloňský (PC), respektive loňský (nové konzole) díl, nešlápnete vedle.

Pro zajímavost, pročítal jsem všechny nalezené materiály, minimálně v první polovině nevynechal žádnou kobku, hledal jsem poklady a vracel se na už navštívená místa. A po dokončení hry, které mi zabralo 21 hodin čistého času, jsem na 68 procentech. Samozřejmě lze hrát dál, což mám v plánu.

Rise of the Tomb Raider vychází v Evropě 13. listopadu na Xbox One a Xbox 360. Na PC vyjde v prvním čtvrtletí roku 2016, na PlayStation až koncem roku 2016.