Prince of Persia: The Fallen King – miniaturizovaný princ v akci

Po novém dobrodružství na velkých konzolích, se nový princ představuje ve zmenšené podobě i na NDS.

Prince of Persia: The Fallen King

Původní Prince of Persia mě zasáhl až pár let po svém vydání. Tehdy jsem si někdy kolem roku 1992 pořídil nový handheld Sega Game Gear. Kromě několika super Soniců jsem si koupil i Prince of Persia, a konečně tak pochopil, co na té hře všichni vidí a i já jsem jí začal považovat za kult.

Znovu si zahrát tuto sérii na handheldu jsem tak částečně bral pamětnicky jako pořádnou dávku nostalgie i jako příležitost podívat se, jak se za více jak patnáct let tato série na přenosných konzolích změnila. Prince of Persia: The Fallen King přináší 3D grafiku s 2D hratelností, což se zdá být nejvhodnější volba pro tuto konzoli.

Běhání po zdech, skákání, to vše je díky stylusu opravdu hodně zábavné.

Příběh navazuje na aktuální díl Prince of Persia, ale pokud jste ho nehráli, tak se v podstatě nic neděje. Příběh The Fallen King pochopíte tak jako tak a navíc stejně není kdovíjak propracován. Hlavní vinu na tom však nese především absence jakýchkoliv pořádných videosekvencí. Statické obrázky s textem prostě nejsou žádný velký odvaz.

Hlavním hrdinou je opět princ známý z posledního velkého dílu. V The Fallen King má dětštější podobu, ale to mi v kontrastu s komiksovým vzhledem ve velkém dobrodružství připadalo jako dobrý nápad. Parťáka hrdinovi již nedělá sličná Elika, ale mág Zal. Funkci má však víceméně stejnou jako Elika, ale o tom až později.

The Fallen King je klasickou akční hopsačkou s 2D hratelností se vším všudy. Dle tradice série se zde setkáme se skákáním, šplháním, přeskakováním, běháním po zdech a řešením hlavolamů s využitím všech pohybových schopností. Vše samozřejmě za pomoci dotykového displeje.

Nejspíše vás napadá, jestli se všechny ty složité manévry dají bez problému zvládnout prostřednictvím dotykového displeje a stylusu. Popravdě, všechny ne, ale přesto je ovládací metoda největším lákadlem titulu. Běhání po zdech, skákání, to vše je díky stylusu opravdu hodně zábavné. Dotknete se blízko místa, kde princ stojí a vaše postava půjde pomalu. Zamíříte-li dál od postavy, tak princ poběží. Klikněte dvakrát před něj a on udělá kotoul atd. Jednoduché, účinné a funkční. Tedy většinou.

I když je totiž ovládání zábavné a svěží, tak dokonalé rozhodně není. Když budete muset sáhnout po nejtěžších kombinacích skoků, přemetů a zabíjení, tak zjistíte, že se někdy vše prostě provést nedá. Na tyto okamžiky nebudete narážet často, ale když se tak stane, tak budete pěkně nakrknutí a není vyloučeno, že se dostaví i tolik neoblíbená frustrace.

Design levelů je povedený a některé nápady jsou fajn.

Překážkami jsou propasti, ozubená kola, ostny a další známé nástrahy. Samozřejmě zde najdete i (ne)živé nepřátele, se kterými budete muset bojovat s mečem v ruce. Souboje jsou velmi jednoduché, ale vadit vám to nebude. Prostě nepřítele seřežete a jdete dál. Žádná složitá komba, jen rychlý boj.

Výjimkou jsou samozřejmě bossové na konci každého světa, k jejichž zlikvidování je zapotřebí nějaká ta taktika. V pozdějších fázích hry vám společníka bude dělat mág Zal a využijete i jeho kouzla. Bez nich byste se neobešli a vězte, že dodávají hratelnosti zase o něco obsáhlejší rozměr.

Jakmile odehrajete pár hodin, tak si začnete všímat, že design levelů je povedený a některé nápady jsou fajn, zejména díky svému zpracování. Obtížnost se pomalu ale jistě zvedá a ke konci je hra opravdu pořádně tuhá. I já si musel v posledních fázích hry občas odpočinout a nechat stylus vychladnout.

Velkou škodou u The Fallen King je nevyužití horní obrazovky, na které je během hraní zobrazena jenom cesta ke konci levelu. Tato funkce je vám ovšem při hraní úplně k ničemu.

Když jsem poprvé zapnul hru, tak mě uvítal povedený epický hudební motiv a já nabyl dojmu, že tohle bude, stejně jako velká verze, hra s propracovaným hudebním soundtrackem. Chyba lávky. Hudební doprovod je totiž během hry dost špatný. Jednoduché tóny, téměř žádné motivy, opravdu nic, co by stálo za poslouchání. Brzy jsem se tedy uchýlil k celkovému ztlumení a puštění hudby z hi-fi věže.

Prince of Persia – zrestartovaná a zremakovaná série

Remake je ve filmovém světě jevem starým opravdu dlouho. Známé a ke konci vyčpělé série se však dočkávají tzv. restartu. Obvykle se jedná o změněný přístup k danému tématu apod. Vznikají tak nové série, bez odkazů na staré díly. Remaky zasáhly herní svět taky již před nějakým tím rokem a restarty jsou populární zejména nyní. Série Prince of Persia se dočkala obojího. Restartů přitom hned dvou. První přišel s příchodem trilogie Sands of Time, zatímco druhý nyní, s hrou Prince of Persia. Remaku se přitom dočkal první díl minulý rok. Na Xbox Live a později i PlayStation Network se objevil Prince of Persia Classic. Staré známe levely s novým ovládáním a zejména novým slušivým grafickým kabátem.

Vizuální zpracování hry, by se dalo slušně nazvat jako, ehm, základní. Grafika je 3D a některé prostory jsou ztvárněny hezky, ale vůbec nic, z čeho byste spadli na zadek. Nepřejte si ale, aby se kamera k něčemu přiblížila. To uvidíte hrany úplně všude.

The Fallen King je solidně zpracovaná hra s několika chybami, které zamrzí, ale rozhodně vám nezhnusí požitek z hraní. Stojí za to si ji zahrát a pokud jste fanoušci perského prince, tak stojí za to si ji i pořídit. Nic převratného, ale solidní hratelnost zabaví.