Ninja Gaiden 3 chce být přístupnější nováčkům, zkušené hráče ale zklame

Je tu další díl série, která kromě krvavosti proslula zejména náročností. Tentokrát vás ale žádná pořádná výzva nečeká.

Hry s názvem Ninja Gaiden se nikdy nesnažily zavděčit co nejširšímu hernímu publiku. Nebyly snadné, pro někoho byly až příliš obtížné. Ovšem minorita, na kterou byly cíleny, byla spokojena.

Jenže tvůrci se rozhodli udělat třetí díl přístupnější všem, což je velké zklamání. Už není potřeba, abyste dokonale ovládli herní mechanismy, už se nechce, abyste pečlivě zvažovali, jak budete útočit a jak se budete bránit. Ninja Gaiden 3 je podstatně jednodušší, než jeho předchůdci.

Střety s nepřáteli jsou degradovány na zběsilé bušení do pár tlačítek, žádná náročná komba, žádné mistrné manipulování s ovládacími prvky, na to zapomeňte.

Pohyby hlavního hrdiny stále vypadají vizuálně pěkně a brutalita tu není nijak tlumena. Je to skvěle dívá, navíc s minimem snahy. Už ale nemáte takovou radost, když rozcupujete nepřítele, protože je to v mnoha případech příliš jednoduché. Komplexnost herních principů ustupuje do pozadí a to je něco, co fanoušky série musí skoro fyzicky bolet.

Protivníci málokdy přestavují skutečnou hrozbu či výzvu. Jsou to figurky, které čekají, až se jejich krev rozstříkne do všech stran. Ano, mohou vám způsobit nějaké škody, ale většinou nikterak fatální.

V minulosti jste často za cenu několika vašich úmrtí sledovali taktiku protivníků, naučili se ji, našli slabá místa a až pak jste měli reálnou šanci proti nim obstát.

Pokud jde o takzvané bossy, neboli strážce úrovní, jsou opět snadnější, než jsme zvyklí. Naštěstí jsou občas zábavní a nějaké to snažení a taktiku po vás chtít budou. Bohužel zjistíte, že s některými bossy se utkáte několikrát, aniž by bylo třeba styl boje příliš měnit, což je škoda.

Nenadchnul nás ani design misí, kdy se na vás valí nepřátelé, odpravíte je, objeví se další, opět následují jatka, přejdete o kousek dál a vše se opakuje. Chvíli je to zábavné díky tomu, že to vypadá dobře, ale časem se začnete trošku nudit.

Autoři slibovali, že se více zaměří na psychologii hlavní postavy, kterou je Ryu Hayabusa a celkově bude Ninja Gaiden 3 silně orientovaný na děj. Úplně to ale asi nevyšlo, protože scénář není kdovíjak zajímavý ani přes pár zajímavých momentů. Nečekáme, že půjde o dramatický příběh, inspirovaný nezávislým filmem o ninjovi, ale když už je řečeno, že na děj bude kladen velký důraz, měl by být načrtnut lákavěji.

Zápletka se točí kolem Ryua, kterého JSDF (Japanese Self-Defence Force) vyšle do Londýna, aby se vypořádal s teroristy, ale samozřejmě se vše začne komplikovat a v ohrožení se ocitne spousta lidí. Znáte to.

Zklame i to, že tentokrát nesbíráte orby pro vylepšování zbraní. Máte svůj meč, hvězdice a luk a zdarma si můžete stáhnout několik dalších kousků. Vylepšovat meč ale nelze. V minulosti se vylepšování ostří osvědčilo, tak bylo trošku zbytečné ho odebírat. Nejde o takovou komplikaci, která by odradila začátečníky, takže nechápeme jeho absenci.

Ninja Gaiden 3 nabízí i hru pro více hráčů ve formě misí s úkoly, které lze plnit v jednom nebo kooperativně a některé jsou docela fajn. Dostupné jsou i týmové souboje. Bojovník se dá vylepšovat, i když možností není kdovíjaké množství. Ale lepší než nic. Zamrzí malé množství map.

Obrazově nevypadá Ninja Gaiden 3 špatně. Je zřejmé, že se snaží být co nejvíce "filmový", a tak jsou některé pohyby velmi pěkné. Ryu je animován dobře, ale je pravda, že některé jiné postavy by si zasloužily ještě více práce. Obecně je na tom ale grafická stránka slušně. Vyskytuje se zde ale nepěkný nešvar akčních her a to kamera, která volí nevhodné úhly a hraní občas nepříjemně komplikuje.

Seznamte se, tohle je Ryu Hayabusa

Ryu je hlavním hrdinou série Ninja Gaiden, ale narazit na něj můžete i v bojovkách Dead or Alive.

Hayabusa není jen tak nějaký "béčkový" ninja, ale mnohými je označován za nejpopulárnějšího videoherního ninju vůbec. Ryu je skrze své předky prý dokonce spojen s mystickými draky a je vlastníkem legendární zbraně nazvané Dragon Sword.

Poprvé se Ryu objevil v roce 1988 na videoherních automatech, později následovala dvě pokračování pro NES. Objevily se i další verze pro Gameboy nebo Sega Master System. V roce 2004 vznikl Ninja Gaiden pro Xbox, o několik let později pak vyšel Ninja Gaiden II pro PS3 a Xbox 360.

Ryu se ukázal i v Dynasty Warriors: Strikeforce či Warriors Orochi 3. Je ho tedy všude plno. A proč by ne, ninjů není nikdy dost.

Do hry byly vybrány i kvalitní hudební kousky, které jsou dostatečně rázné, aby k podobnému typu akce sedly, a dabing patří ke slušnému nadprůměru.

Ve srovnání s žánrovými kolegy z toho Ninja Gaiden 3 nevychází vysloveně špatně, jde o standardní rubanici, která spíše preferuje obrazovou lákavost před komplexností herních principů. Ovšem, pokud se ohlédneme zpět a vzpomeneme si, co nám nabídly předchozí hry ze série, jsou to nebe a dudy.

Zjednodušování nemusí být samo o sobě špatná věc, ale Team Ninja to tentokrát přehnal a snahou o větší přístupnost obrousil většinu toho, co bylo na Ninja Gaiden tak zajímavé a unikátní. Zbyla běžná řežba, kterých se objevuje každý rok několik a za chvíli mizí v zapomnění.