Akční sérii Ninja Gaiden (NG), stvořenou v roce 1988 původně pro automaty a posléze přepracovanou na NES a některé handheldy (Atari Lynx, Gameboy), není třeba zkušeným herním harcovníkům představovat. Pro jistotu podotýkám, že šlo o klasickou 2D skrolovací bojovku, oplývající neskutečně chytlavou hratelností, ne nepodobnou kupříkladu Golden Axe. Po předlouhých 13-ti letech, jež uplynuly od vydání posledního třetího dílu (The Ancient Ship of Doom) pro NES, se Ryu vrací v nové (bohužel pouze) xboxové inkarnaci, která mu ovšem mimořádně sedí. Tecmo je známé tím, že dokáže stvořit graficky úchvatná díla (Dead or Alive 3, Project Zero), ovšem v případě NG se mu navíc podařilo spojit perfektní technickou stránku s výtečným herním konceptem, bezchybným ovládáním a fantasticky vyváženou obtížností, až nad tím zůstává rozum stát. Posuďte sami.
První, co vás udeří do očí hned po samotném zakoupení hry je stylově zpracovaný obal a manuál – v případě, že máte v oblibě ninjovskou tematiku, budete ze všemožných citátů, rad a ilustrací v příručce v sedmém nebi. Po vložení disku do mechaniky se spustí decentní intro, jemně a vkusně nastiňující pozadí příběhu za defilé obou mečů zmíněných v perexu, bojových póz hlavního
hrdiny v ohnivé mlze a to vše doprovází temná instrumentální, atmosférická hudba (vskutku úžasné – já sám jsem intro zhlédl asi tucetkrát).
Pravda, hra rozhodně není jednoduchá, ale za celý průběh hry nenarazíte na jediné zákysové místo, které by vás odradilo od dalšího hraní.
Je neuvěřitelné, jak hluboký smysl mají japonští umělci pro prokreslování charakteru postav – není divu, že mezi nejoblíbenějšími herními hrdiny figurují borci jako Snake, Dante, Cloud a další. Dnes je jisté, že se vedle těchto ikon herního průmyslu zařadí i enigmatický Ryu Hayabusa z NG. Za celou hru neodhalí více než své uhrančivé oči, v nichž se zračí neobyčejná mentální síla, houževnatost, vůle a sebevědomí, což kolem něho utváří auru záhadného a tajemného hrdiny. Co se týče verbálních projevů, nedočkáte se žádných patetických výlevů o tom, proč je nutné zničit zlo, nastolit dobro a starat se o zvířátka. Nic takového, Ryu za celou hru vysloví asi tak tři věty, převážně typu „Kde to je a jak to mám zabít?“. Stupidní, řekne si člověk bez fantazie, já oponuji otázkou: Není právě toto ideál akčního hrdiny? Hrdiny, do něhož si hráč může promítnout své vlastní ideje, normy a
názory, zatímco rube nepřátele hlava nehlava? Konečné posouzení je na vás, samotná hra toho však nabízí mnohem více než jen námět k diskuzi o psychologii hlavního hrdiny.
Například vynikající soubojový systém, který, pravda, v podstatě kopíruje Devil May Cry od Capcomu, nicméně je propracovanější, rychlejší a především stylovější. Co se zbraní týče, Ryu má k dispozici nejprve základní Dračí meč, časem přibudou i nějaké další - nunchaku, obří 50 kilový meč Dabilahro či válečná sekera. Pro boj na dálku složí několik druhů shurikenů a luk. Před tak smrtonosnou výbavou se budou muset sklonit nejen všemožné démonické bytosti a ninjové, nýbrž i stráže ozbrojené samopaly, tanky a dokonce i vrtulník! Boj na blízko se ovládá čtyřmi tlačítky, z nichž dvě slouží pro kombinaci komb, jedno pro výskok a to zbývající jako krytí. Komba vznikají mačkáním tlačítek v určité sekvenci, kterou se ovšem nejprve musíte naučit a to tak, že získáte speciální svitek nebo si u kováře necháte zbraň vylepšit na vyšší level. Tímto způsobem je do hry velice umně implementován systém vylepšování postavy známý z RPG her. Některá komba jsou natolik dlouhá a složitá, že je budete muset pár minut v klidu natrénovat, což nicméně přispívá ke zvýšení bojové atmosféry a většímu ztotožnění s hlavní postavou.
Další pozitivní vlastností NG je adventurní nádech skvěle propojený s celkově akčním pojetím hry.
Na tomto místě bych chtěl rozlousknout jeden kontroverzní aspekt, který je hře velice často vytýkán, a tím je údajná vysoká až extrémní obtížnost. Pravda, hra rozhodně není jednoduchá, vyžaduje neustálé maximální soustředění a neodpouští sebemenší chybu. Můžete mít 100% životů, ale stačí jedno špatné kombo či neprovedený kryt a rozseká vás úplně základní potvora, kterou jinak kosíte po desítkách najednou! Na druhou stranu je ovšem NG co do obtížnosti do maximální možné míry vyladěný – za celý průběh hry nenarazíte na jediné zákysové místo, které by vás odradilo od dalšího hraní, což se mi u jiných her poměrně často stává. Zde je každý boss porazitelný, každá logická hádanka rozlousknutelná, chce to jen chtít a vězte, že to půjde a hra vás za to sladce odmění. Její hratelnost je totiž neuvěřitelně návyková, chytlavá a motivující.
Další pozitivní vlastností NG je adventurní nádech skvěle propojený s celkově akčním pojetím hry. V akčních titulech jde většinou o to se někam probít, případně proskákat, naopak v adventurách musíte nalézt nějakou páku a otevřít si dveře. Ryuovi by ovšem tombraiderovské šoupání beden a tahání za páky příliš nesedělo, proto v Tecmu žhavili mozkové závity, zahráli si
Prince of Persia: Sands of Time, a dali mu do vínku fyzické schopnosti, před nimiž by zbledl závistí i Jackie Chan křížený s Li Mu Baiem. Ryu totiž umí běhat po zdech, skákat
mezi nimi, běhat po hladině vody či osedlat vítr a v mžiku se tak „teleportovat“ o několik metrů dopředu. Výborný design jednotlivých úrovní vyžaduje absolutní zvládnutí těchto dovedností, což ve výsledku dává prostor pro orientačně logické hádanky typu: kam musím přesunout tuto plošinu, abych pak mohl vyběhnout po této zdi nahoru, přeskočit sem a
vyskákat tam? V akční adventuře tohoto typu to funguje opravdu elegantně a jestli jste kdy slintali blahem u filmů jako Tygr a Drak nebo Hrdina, doporučuji abyste NG hráli výhradně s bryndákem u krku:o) Ve hře se ovšem setkáte i s řešením klasických jednoduchých hádanek známých ze série Onimusha.
U této hry strávíte podstatně víc času než třeba u takového Deus Ex 2: Invisible War a asi třikrát tolik co u konkurenčního Devil May Cry.
Nyní bychom si mohli říci něco o technickém zpracování, které je ... jak to jen výstižně říct … hmmm, zkrátka nejlepší v dějinách domácí videoherní zábavy, stačí? Jestli ne, tak se podívejte na okolní obrázky a vězte, že takhle hra vypadá ve skutečnosti. Detaily a animace postav jsou bez jakéhokoli přehánění plně srovnatelné se CGI filmy jako Final Fantasy či Shrek. Okolní prostředí
navíc disponuje na konzole nesmírně detailními texturami a to zde ještě nebyla řeč o fascinujících filmových sekvencích, které skutečně stojí za několikanásobné zhlédnutí. Hudebně také není hře co vytknout, právě naopak; soundtrack sestává z dnes oblíbené kombinace klasických instrumentálních motivů a řízných moderních rockových až metalových rytmů, což je dobré, poněvadž na své si přijdou příznivci obou žánrů, aniž by tím utrpěla atmosféra hry. Zbývá nám zvuk, k němu snad jen tolik, že je
ve standardním Xbox formátu, tj. Dolby Digital a je to znát, basy jsou skutečně basy a když se ve hře utrhne skála, rozdrnčí se
okna v celém bytě.
Samotný příběh je nastíněn v úvodu článku, takže se k němu nyní vyjádřím jen obecně. V zásadě jde o typickou one-man show v manga stylu zasazenou do fiktivní země, v níž se snoubí klasická kultura z časů ninjů a jejich klanů, mytologie a hypermoderní technologie. Nevím jak vám, ale mně je takový mix silně po chuti.
Chýlíme se k závěru a jestli jsem vás ještě nepřesvědčil o nebetyčných kvalitách tohoto díla, tak nyní tasím trumfové eso – NG je neuvěřitelně dlouhý. Samozřejmě na akční hru, ale i tak u něj strávíte podstatně víc času než třeba u takového Deus Ex 2: Invisible War a asi třikrát tolik co u konkurenčního Devil May Cry. Mně hra celkem zabrala více než třicet hodin a to prosím, jak bylo výše řečeno, bez jakéhokoli dlouhodobějšího zákysu, to znamená plných třicet hodin poctivé
zábavy a to se počítá. Navíc, jak už to u podobných her bývá dobrým zvykem, po dohrání se vám odemknou další obtížnosti a to si pište, že je budete chtít všechny pokořit. Splněním některých úkolů v průběhu hry (z nichž některé jsou ovšem mimořádně obtížné) si můžete navrch odemknout všechny tři předchozí díly série NG, takže to máme další porci zábavy navíc. A aby
toho nebylo málo, hra je vybavena podporou Xbox Live a v současné době jsou na internetu k mání další dvě přídavné epizody! Bohužel Microsoft u nás tuto službu zatím (a kdoví jestli kdy bude) nepodporuje, tudíž jsem je nemohl vyzkoušet na vlastní kůži,
ale dle ohlasů na internetu jsou to skutečně plnohodnotné přídavky mnohonásobně prodlužující životnost titulu.
Závěrečné shrnutí je tedy nadmíru pozitivní: Ninja Gaiden je směsí toho nejlepšího z akčních projektů poslední doby.
Na závěr se sluší uvést nějaké ty chyby, aby recenzent nebyl nařčen z vědomého nadržování případně podplacení ze strany výrobce titulu. Ač nerad, nemohu tento zvyk ani v případě vynikajícího NG porušit, protože on skutečně má jedno dosti výrazné pochybení a to je kamera. Vážně nechápu, jak je možné, že tak vypilovaná a propracovaná hra, jež byla dle manuálu testována třemi nezávislými týmy, byla do světa vypuštěna s tak problematickou kamerou. Po většinu hry je samozřejmě vcelku
jedno, že sledujete svého hrdinu zepředu, případně zkoumáte kvalitu podrážky na jeho obuvi. Problém nastává, když se na vás sesype tlupa padouchů a kamera se zasekne na kameni na cestě - a pamatujete, co jsem říkal v odstavci věnovaném obtížnosti?
Jedna chyba a papá – v takový moment byste nejraději prohodili ovladač oknem. Na druhou stranu programátoři sem prozíravě implementovali možnost centrovat kameru a poté, co vám ovládání přejde do krve, si na ni vcelku zvyknete a na nad občasnými úlety mávnete rukou.
Závěrečné shrnutí je tedy nadmíru pozitivní: Ninja Gaiden je směsí toho nejlepšího z projektů jako Devil May Cry, Onimusha série a nejnovějšího Perského prince s tím, že všechny části do sebe zapadají jako soukolí v nejkvalitnějších švýcarských hodinkách. Pokud uvažujete o koupi Xboxu a čekáte na opravdový killer titul, kvůli němuž by stálo za to si konzoli pořídit, vaše čekání právě skončilo.
| Ninja Gaiden | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
