Need for Speed: Carbon

Nejoblíbenější závodní série současnosti vstupuje do své další fáze. Je velkou otázkou, zda poskytne dostatek inovací oproti starším dílům, aby ospravedlnila svou existenci. Odpovídáme v recenzi!

Need for Speed vydělává Electronic Arts desítky milionů dolarů, proto by bylo zřejmě dosti bláhové domnívat se, že upustí od každoročního vydání nového dílu. Dokud tahle kráva bude dojit mléko, budeme ji mít na talíři každý podzim. Většině hráčů to zřejmě není proti srsti, jelikož prodeje mají spíše vzestupnou, než předpokládanou sestupnou tendenci. Nic na tom nemění ani fakt, že novinek bývá poskrovnu. Přestože kvalitativně nevybočuje pokračování jménem Carbon z řady, je ně něm přeci cosi zvláštního. Jde totiž již o desátý díl této, dost možná nejoblíbenější arkádové série všech dob.

Hlavní hrdina se vrací do Palmont City jako psanec a pozitivní uvítání ho zde ani omylem nečeká.

Tvůrci se opět soustředili spíše na serepetičky okolo, než na skutečná vylepšení v zájmu hratelnosti. A tak jsme zase jednou svědky velice podivného příběhu, který se snaží působit kriminálně, ale nakonec z něj vzejde vyprávění spíše pro školou povinné. Hlavní hrdina se vrací do Palmont City jako psanec a pozitivní uvítání ho zde ani omylem nečeká. Jde mu po krku lovec odměn, ex-přítelkyně se tahá s jeho kámošem a veškerá reputace je navíc v trapu. EA věnovalo asi hodně času vytváření esteticky moc pěkných animací, v nichž na kulisách digitálně vytvořeného města vystupují reální herci. Naneštěstí se tyto líbivé vložky naučíte hodně rychle odklikávat, protože jejich kouzlo pomine po několika minutách, a vzhledem k tomu, že nemají absolutně co říct, jsou tak spíše na obtíž. Ačkoliv mnozí hráči si po jejich shlédnutí jistě budou připadat jako styloví frajeři – už proto, že hlavní postava v animacích vystupuje coby nahlížitel situace z vlastních očí. Ke všemu zřejmě zapomněla mluvit.

Ale to nakonec není důležité – Need for Speed naštěstí nikdy nebylo o příběhu. Z výše zmíněného jasně vyplynulo, co bude vaším úkolem. Je potřeba stát se znovu závodnickým bossem té nejvyšší extratřídy a ovládnout celé město, které je nyní roztříštěno mezi několik gangů. Celé city je opět pohrouženo do tmy, z níž se nikdy nedostane a navíc působí dosti monotónně. Ze všech koutů je patrná snaha autorů o jakousi čínskou stylizaci, která však byla trestuhodně nedotažena. Proto projížďky až nezdravě připomínají Underground. Ulice je možno zcela libovolně křižovat, zapojovat se do honiček s policajty, nebo vyzývat zástupce konkurenčních gangů na souboje (závody). Můžete, ale je to nuda. Ještě budete rádi za mapu města, z níž lze skákat přímo do důležitých závodů, aniž byste se museli zdržovat přejížděním.

Jako vždy se závodí hned v několika typech kompeticí. Okruhy, sprinty, ani checkpointy určitě nikoho nepřekvapí. Jednoduše drandíte proti několika dalším vozům a kdo je první v cíli, vyhrává a získává daný bod pod svou kontrolu. Mapa je rozdělena do čtyř regionů, přičemž každý z nich sestává právě ze spousty těchto závodních stanovišť. Na většině z nich musíte vyhrát, abyste mohli celé území podrobované oblasti kontrolovat. Jakmile se vám to povede, ještě na vás čeká další krok, a sice závod proti bossovi gangu.

A pak už se jde rovnou do vyprázdněného kaňonu, kde s každým z vrchních kápů svedete definitivní bitvu. Jistě vám tučné zmínky o závodech v kaňonech při čtení reklamních materiálů neunikly. Povězme si tedy, jak ve skutečnosti dopadly. Tak předně jich v singleplayerové kampani mnoho není, což je podle nás dosti nevyužitý potenciál. Nicméně můžete se na ně vrhnout v dalších herních možnostech, především pak v multiplayeru, kde slibují velkou zábavu. Velkým zpestřením jsou nicméně i pro kampaň. Spočívají v honičce dvou vozů a mají dvě fáze. V první začínáte coby pronásledovatel – startujete totiž o několik desítek metrů za vozidlem svého protivníka s úkolem ho předehnat a udržet se před ním po dobu deseti sekund. On vám ale na stejnou dobu nesmí ujet nad přesně daný vzdálenostní limit. V případě, že se nepovede ani jedno, ani druhé, což se stává velmi často, nastupuje na scénu fáze druhá, v níž se role protáčí. Vy unikáte a soupeř se vás snaží předehnat. Mnohdy se to nepodaří ani v této fázi. Naštěstí do hry tvůrci zanesli body. Ty se kumulují při stíhací jízdě každého z řidičů s tím, že se bere v potaz vzdálenost, na jakou se pronásledovateli daří dostávat za vůz konkurenta. Čím blíže, tím více bodů. Ten, kdo následně disponuje tučnějším kontem, zákonitě vítězí. To ale ještě není všechno. Vedle toho, že se závodí v dosti úzkých serpentinách, představují značné riziko i čas od času nepříliš pevná svodidla. Jakmile do nich vrazíte, už se hroutí a vy tak jste jen maličký krůček od propasti. Naštěstí tato svodidla nejsou úplně všude a dají se dobře poznat, takže po chvíli cviku není velkým problémem dát si prostě pozor.

Jde o to, že v průběhu kariéru se na vás budou lepit další závodníci s požadavkem, abyste je vzali do svých řad. Pokud tak učiníte, získáte určitou posádku, z níž si vždy na závod můžete vybrat jednoho borce.

Z esenciálních módů jsem ještě nezmínil drift, tedy oblíbené smykování na striktně ohraničené trati. Na několik prvních pokusů se mi zdálo mnohem obtížnější, než v minulých dílech. Ale šlo opravdu jen o zvyk – Carbon v tomto směru totiž přináší menší změny v chování vozidla, které je mnohem citlivější, což je zpočátku trochu nepříjemné, později za to naopak budete spíše vděční, jelikož s šikovnýma ručičkama jdou smyky napojovat krásně nenásilně. Rozhodně však už nepotěší absentující drag mód, který byl sice vždy spíše zpestřením, ale moc příjemným zpestřením.

>> Více aktuálních informací o NFS: Carbon na naší fanstránce <<

Před vydáním jsme si mnohé slibovali od systému vlastního jezdeckého gangu, tedy partičky, která vám bude v závodech pomáhat. Jenže v plné hře má význam spíše marginální, pro někoho až nulový. Jde o to, že v průběhu kariéry se na vás budou lepit další závodníci s požadavkem, abyste je vzali do svých řad. Pokud tak učiníte, získáte určitou posádku, z níž si vždy na závod můžete vybrat jednoho borce. Ti mají rozdílné funkce. Jedni blokují soupeře, druzí vám radí se zkratkami a za třetími lze jet mnohem rychleji. Občas navíc, když se vám zrovna nedaří, dokáží vyhrát závod za vás, čímž zbaví nutnosti restartovat. Což o to, myšlenka není špatná, ale chtělo by to pomocníky významněji ukotvit do celkového herního designu, aby byli skutečně důležití.

Arkádový fyzikální model zde překvapí už jen málokoho. Oproti Most Wanted se mi zdálo, že auťáky sedí na silnici skutečně jako přibité, což někomu může vyhovovat, jinému nemusí. Každopádně ale opět lze závodit s jednou rukou v nose a stejnak vyhrávat. Carbon je totiž hodně jednoduchou a kupodivu i velice krátkou hrou, která se dá dokončit i pod deset hodin, přičemž do toho počítáme

Klady a zápory

Slušná arkádová hratelnost
Závody v kaňonech

Minimum změn
Nudné policejní honičky

1399 Kč
České titulky

i otravu, kdy se již jednou poražené gangy rozhodnou své území získat zpět a vy ho tak musíte obhajovat. Ono je to ale vlastně jedno, protože tratě se vizuálně v podstatě neliší, chybí jim jakékoliv signifikantní prvky, díky nimž byste si je zapamatovali, a tak splývají do jedné velké šedi velkoměsta, jež už je přeci jen dosti ohraným prostředím. Celkovému dojmu nepomáhají ani policisté, kteří se vyskytují mnohem méně než v předchůdci, ale jsou o to otravnější. Mnohdy vážně nebudete vědět, jak je setřást. Osobně se domnívám, že než podstupovat takto dlouhé martýrium, je lepší se nechat chytit a za pakatel se opět nechat pustit.

Celkovému dojmu nepomáhají ani policisté, kteří se vyskytují mnohem méně než v předchůdci, ale jsou o to otravnější.

Graficky hra nevypadá špatně, ale především na next-generation konzolích už jsme viděli mnohem pohlednější kousky, přesto letitému enginu vzdáváme hold a zároveň doufáme, že v dalším díle použijí EA nějaký jiný. Každopádně si ale zahrají i majitelé slabších počítačů. Need for Speed: Carbon je zcela klasickým Need for Speed pokračováním, které nemá v rukávu žádné zásadnější novinky, kvůli kterým by stálo za to si ho kupovat. Fandové série si ho ale pořídí tak jako tak a vlastně žádnou zásadní chybu neudělají. Hratelnost špatná není, jen je to pořád to samé. Otázka zní, jestli pravé a ořechové.