Napoleon: Total War přináší tažení slavného vojevůdce

Napoleon je intenzivnější a také omezenější než předchozí díly série. Krom toho disponuje komplexní hrou více hráčů.

Napoleon

Strategický Napoleon: Total War zůstal na pomezí datadisku a nové hry. Fanouškům série nabízí nový obsah (paradoxně spíš omezující než rozšiřující) tak je bude zajímat především hra více hráčů. Naopak jisté okleštění může posloužit coby vstupenka do strategické série, která pravděpodobně neřekla své poslední slovo.

Už z názvu hry je jasné, že tvůrci Total War uchystali změnu. Na rozdíl od předchozích titulů jako Shogun, Medieval, Rome nebo naposledy Empire neohraničuje název území či historickou etapu. Skví se v něm jen jméno skvělého vojevůdce, který po několik roků drtil svými kousky celou Evropu a kus Afriky.

Ostatně, autoři novinku označují za prémiový datadisk k Empire: Total War. To znamená, že přináší (nebo lépe řečeno měl by) spoustu atraktivního obsahu, ale na koncepty, mechanismy a techniku se nesáhlo.

Napoleona si zahrajte nezávisle na Empire a můžeme směle říct, že pro jeho vychutnání předchůdce moc nepotřebujete.

Včetně tutoriálu na vás čekají čtyři kampaně. V tréninku se vcelku podrobně a přehledně naučíte, jak se co sluší a patří. Zbylé tři kampaně už jsou zajímavější, mají vzestupnou úroveň a sledují Napoleonovu kariéru postupně. To nejlepší zažijete v kampani třetí, zatímco první dvě vás na rozhodující události dobře připraví.

Novinkou v sérii Total War, je jistá nalajnovanost kampaní daná příběhem respektive historickými okolnostmi. Hra se soustředí na Napoleona a vsadí vás do mnoha situací, kterými vojevůdce prošel. Už to ale poněkud omezuje a ruší dynamický charakter volné kampaně známé z předchůdců.

Jednotlivé události se příliš neovlivňují, a přestože má hráč do jisté míry volnou ruku v řešení, jsou to situace specifické, do kterých vás vpraví sama hra, místo abyste se do nich uvrtali sami.

Nejvíc se výše popsanému vymyká finální kampaň, ve které si hráči mohou zvolit jeden ze čtyř národů protinapoleonské koalice. Možná by nebylo špatné, kdyby autoři nabídli na výběr víc národů, přeci jen v té době ty menší nevymizely, ale naopak se snažily lavírovat mezi dvěma mocnými bloky.

Omezení na pět soupeřících národů je přitom nedokonalé, jelikož autoři pro tuto kampaň nezměnili základní koncept. A tak se jednotlivé subjekty z protinapoleonské koalice mezi sebou klidně hašteří, jakoby nestály proti největšímu nepříteli ohrožujícímu staré pořádky evropského kontinentu.

Zato finální kampaň neztratila četné výhody a možnosti známé z předchůdců. Budete vylepšovat města, provádět pokud možno co nejbystřejší zahraniční politiku (diplomacii), investovat do výzkumu a dělat si těžkou hlavu se státnickými záležitostmi, k nimž si přibalíte i ty válečné.

K těm, kromě vedení samotných bitev, musíte připočíst zajišťování armády, což v Napoleonovi znamená věnovat se robustnímu mikromanagementu i v průběhu tažení. Tuto skutečnou historickou potřebu se tvůrcům do hry podařilo dobře napasovat, byť by svou zdlouhavostí mohla někoho odrazovat. Kromě toho v kampani narazíte ještě na několik drobných vylepšení, například naučné filmečky.

Bezesporu největším přínosem Napoleon: Total War do celé série je šance zahrát si kampaň v multiplayeru, nejen bitvy. Autoři zahodili výmluvy (jakkoliv oprávněné), že tahová strategie nemá v onlinovém multiplayeru příliš šťávu a že dobývání Evropy je zdlouhavé.

Faktor plynulosti tahové hry se pokusili vyřešit tím, že dali hráčům možnost činit určité kroky, například stavět, i tehdy, když už odklikli svůj tah. To vyplňuje čas, než svůj tah ukončí protivník. Tento prvek funguje skutečně dobře a hru zpříjemňuje.

Horší už je to s onou zdlouhavostí. Pravdou je, že Napoleon se do multiplayeru hodí víc než třeba Empire, protože je omezenější. Přesto je stále velmi komplexní hrou a vítězné tažení nezabere méně než několik hodin. Z tohoto pohledu se jako velmi problematická ukazuje nemožnost uložit rozehranou partii a vrátit se k ní. Hráč i jeho protihráč tak musí mít skutečně velké odhodlání, aby si dali partičku od začátku do konce.

Jinak je multiplayer zjevným přínosem. Takto komplexní hraní proti skutečnému člověku má zkrátka něco do sebe. Jen se obáváme, aby se našlo dostatek zkušených a časem obdarovaných hráčů.

Umělá inteligence (AI) počítačových protivníků není špatná a dokáže v realtimových bitvách i v tahové části udělat překvapivé kroky. Nevyhne se ani chybám, z nichž už jen pár se zdá být systémových a čekajících na lepší ošetření. Od AI pochopitelně nelze čekat zázraky, ale v Napoleonovi zkrátka funguje tak, abyste si slušně zahráli a nebylo vám neustále připomínáno, že stojíte proti stroji.

Technologie Total War her je velmi robustní a poměrně náročná na hardware. V Empire se tvůrci navíc nevyvarovali skutečně nepříjemných přešlapů, kdy hra měla velké problémy s vícejádrovými procesory. Složitě se to řešilo až mohutnými a četnými opravami.

Napoleon se na první pohled zdá být lépe odladěn, nicméně jsme neprováděli hloubkové testování funkčnosti na rozdílných sestavách. Určité problémy tedy vyloučit nelze, domnívám se však, že si v Creative Assembly dali dobrý pozor, aby neudělali znovu stejnou chybu, která je stála část cenného renomé.

Hra vypadá velmi příjemně a detailně. Věcí vkusu je pak lehká stylizace do napoleonského hávu. Oproti Empire se ale v oblasti grafiky změnilo jen málo. Nebylo ani potřeba, vizuálně patří Napoleon stále na špičku žánru.