Snad každý z nás se někdy setkal s deskovou hrou Monopoly nebo s jedním z jejích početných klonů (namátkou mě napadají české „Dostihy a sázky“, popřípadě íránská mutace „Iropoly“, která se ještě za dob panování šaha Pahleviho prodávala v dvojjazyčné anglicko-perské verzi a jednotlivé pozemky představovaly skutečné čtvrti v Teheránu). Hra Monopoly dosáhla fenomenálního úspěchu hlavně díky jednoduchému principu skupování různobarevných pozemků a stavby budov, na kterém se dal velmi dobře demonstrovat reálný kapitalismus – s trochou strategického uvažování bylo možné stát se během pár hodin (alespoň nanečisto) milionářským magnátem, který odíral spoluhráče i o ty poslední zbytky peněz ulité kdesi po ubrusem. Není tak divu, že se vývojáři z britského týmu Deep Red se rozhodli přenést deskové Monopoly na počítačové obrazovky, vybavit je moderním 3D kabátem a poněkud modifikovat herní systém, tak aby vyhovoval možnostem současných PC.
První, co hráče po spuštění Monopoly Tycoon zaujme, je trojrozměrné prostředí virtuálního města, kde se celé kapitalistické zápolení bude odehrávat. Jednotlivé různobarevné čtvercové pozemky představují herní políčka, na kterých se dají stavět všemožné budovy – klasickými nájemními domy počínaje, přes „denní podniky“ (vesměs prodejny potravin a spotřebního zboží, sem tam nějaký ten lékař), „noční podniky“ (bary, restaurace, herny, nightcluby) až po vyloženě speciální stavby jako například městský park. Každá provozní budova má svoje ekonomické i stavební menu, kde můžete nastavovat počet podlaží, architektonický styl, nebo třeba velikost skladu, či cenu jídla v restauraci. Město je plné virtuálních lidiček, kteří žijí svým vlastním životem a je tedy jen na vašem bystrém úsudku, abyste postavili obchody či zábavní podniky tam, kde jsou obyvatelé ochotní do nich chodit a utrácet své těžce vydělané peníze. Je zajímavé pozorovat do jakého detailu vypiplali autoři ekonomické vazby – noční podniky je například nutné stavět pohromadě, protože lidé neradi přecházejí z baru na kulečník přes dva bloky, knihkupectví nejvíce vydělává hned vedle školy a stánek s novinami je dobré postavit u nádraží.
Ceny staveb, nájmů i výdělky jsou závislé na prestiži lokality, ve které se dům nachází, a tak je nutné velmi obratně zabrat pro stavbu ta nejlukrativnější místa (což nutně nemusí být ta s největší prestiží).
Právě modifikovaný herní systém, kdy máte přístup ke všem pozemkům najednou, představuje hlavní rozdíl oproti deskové hře. To mělo největší vliv na proces nakupování státních firem a pozemků – na začátku totiž patří všechny pozemky městu, a vy pouze o dané lokality projevujete zájem. Na základě vaší první nabídky je svolaná aukce, které se účastní všichni protihráči – vzájemné přebíjení nabídek může začít. Právě aukce pozemků představují asi nejzábavnější část hry. Představte si, že z ničeho nic soupeř projeví zájem o pozemek, na kterém máte postaveno několik budov (nájem pozemku se platí městu). Je jasné, že je pro vás výhodnější buďto neplatit nájemné žádné, nebo peníze odevzdávat městu – kdo by také stál o posilování konkurence. Nezbývá než se pustit do pilného přihazování – buďto vyhrajete (většinou za cenu zruinování sebe sama), nebo cenu vyšponujete velmi vysoko, a následně projevíte zájem o podobný pozemek se soupeřovo budovami (finančně vyčerpaný protivník nebude schopen v dražbě odolávat).
Majitel pozemku pak může provádět doslova psí kusy se stavebními povoleními v dané lokalitě – buďto zakázat stavění úplně, nebo si vymoci dočasnou exklusivitu (pak s naškudlenými penězmi zastaví celou plochu a protihráči nemají šanci).
Největší komplikaci při hraní paradoxně nepředstavují počítačem řízení protivníci (ačkoliv je v pokročilejších levelech jen tak jednoduše „neuklikáte“), ale neustále plynoucí čas. Ve virtuálním městě Monopoly Tycoon se pravidelně střídá den a noc, přičemž taková čtyřiadvacetihodinovka představuje pět let reálného času (za pár dní se z počátečních třicátých let přenesete až do současnosti se všemi výdobytky moderní doby). Právě rychlost běhu času dokáže místy až znechutit stavění nových budov – než stihnete prozkoumat okolí pozemku, už jsou nejlukrativnější místa většinou obsazená protivníkem (jindy zase se záporným kontem bezradně mačkáte tlačítko urychlující čas, abyste se dostali alespoň do černých čísel a oddálili tak krach, který po dni v mínusu automaticky přijde). Onen stavební sprint se však po čase stane až protivným a ani občasné dražby pozemků nedokážou protrhnou bariéru nudy. Ano, nudy - právě takovou daň totiž zaplatí po několika hodinách hraní většina
lidí, kteří Monopoly příliš neholdují.
Po technické stránce jde rozhodně o nejoriginálnější zpracování Monopoly všech dob – do detailů vymodelované 3D město, ve kterém se můžete libovolně pohybovat a měnit pohledy od perspektivy chodce, až po výhled, který mají za své helikoptéry dopravní policisté. Ulicemi projíždějí automobily odpovídající danému historickému období (nechybí ani dopravní zácpy), chodníky se hemží lidmi, dokonce všichni berou na vědomí i semafory na křižovatkách, budovy a pozemky jednotlivých hráčů jsou přehledně barevně označeny, ale neustále máte pocit určité sterility, kterou nezažehná ani rozsvícené pouliční osvětlení v nočních hodinách. Modely městských staveb a architektura sama o sobě by si prostě zasloužila o něco větší péči, aby vypadala věrohodněji. Je však třeba pochválit programátory za plynulý engine – Duron 700 s 256 MB RAM a GeForce 2 GTS neměl potíž ani při rychlých „průletech“ rušnými ulicemi na plné detaily a maximální vykreslovanou vzdálenost v rozlišení 1024x768x32bit (pro potřeby slabších počítačů existuje spousta možností,
jak detaily omezit – minimální požadavky uváděné autory jsou sice trochu přehnané, ale na průměrném Pentiu II by mělo vše šlapat plynule).
Monopoly Tycoon je svéráznou hrou, která ač není vyloženě špatná, bude bavit zřejmě jenom skalní příznivce deskové verze – normálního hráče časem omrzí neustále plnit „dostihové“ mise, kdy po půl hodině přetahování o co možná největší profit, prodeje, popřípadě přízeň obyvatelstva, rozhodne pouze a jen otázka většího štěstí při vylosování speciální karty. Jistým východiskem z nouze může být multiplayer až šesti hráčů najednou – přeci jenom mít proti sobě pět počítačových protivníků hru degraduje na pouhopouhou „klikačku“, kdy jenom nadáváte, co všechno jste v onom hektickém tempu stačili přehlédnout, nebo naopak zoufale držíte tlačítko zrychlení času, protože nemáte ani vindru.
Poznámka na závěr – v některých zemích (například v USA) se bude Monopoly Tycoon prodávat pod názvem Monopoly City. Nenechejte se proto zmást, jde o jednu a tu samou hru.
| Monopoly Tycoon | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
