RECENZE: Hitman 3 vypadá parádně, zážitek kazí nestabilní servery

Zabiják s čárovým kódem na zátylku se vrací, aby zničil organizaci, která ho svého času stvořila. Jenže kromě krásného kabátku se třetí Hitman i přes různé varianty průchodů rychle okouká. Zážitek hodně kazí požadavek na neustálé připojení k internetu, respektive problémy s herními servery.

Završení trilogie Hitman: World of Assassination fanouškům série nejspíš netřeba představovat, neboť si již všichni jistě vše podstatné zjistili, či pravděpodobněji hru již hrají. V této recenzi se tak novince budu věnovat z pohledu člověka do série nezasvěceného. Jakkoli se to u někoho, kdo hraním počítačových her strávil přes třicet let, může zdát nepravděpodobné, série Hitman mě vždy míjela. Ne že by nevzbudila můj zájem. Už první díl na mě zapůsobil, když jsem sledoval basáka z mé tehdejší kapely, jak jej hraje na své zbrusu nové PS1, ale vždycky jsem nakonec nějak skončil u nějaké jiné hry.

Pokud si tedy kladete otázku, zda má cenu do série nastupovat s třetím dílem jejího novodobého zpracování, pak je tato recenze právě pro vás. Nicméně věřím, že i pro věrné fanoušky se v ní najde pár užitečných informací.

Hitman 3 je již pár dní venku a sklízí ovace a nadšení ze všech stran. Má očekávání tedy byla dosti vysoká, i když jsem si záměrně žádnou z jiných recenzí nepřečetl (jen verdikty), abych si nepokřivil tvorbu vlastního názoru. Se značným očekáváním jsem tedy hru spustil a čekal, čím mě ohromí.

A musím říci, že prvním dojem byl skutečně překvapivý. Místo bombastického intra či poutavého tutoriálu mě první obrazovka přivítala pětistránkovou smlouvou, která mě informovala o tom, že společnost IOI bude sbírat všechny údaje o nastavení mého zařízení, průchodu hrou, systému a hardwaru, včetně IP adresy a blíže nespecifikovaných údajů z blíže nespecifikovaného seznamu přátel. Se smlouvou souhlasíte tím, že nadále používáte online služby IOI (které v tu chvíli už běží), tedy fakticky tím, že hru v danou chvíli přes správce úloh neukončíte.

Hitman 3

Hitman 3

Po rozdrcení několika zubů jsem tedy pokračoval a uvítalo mě poněkud matoucí menu a informace, že pokud jsem Hitmana ještě nehrál, měl bych si nejprve zahrát tréninkové mise. Shledal jsem to rozumným a jal se tyto mise plnit. Teprve později jsem zjistil, že trénink je součástí prvního dílu trilogie a je tak přístupný jedině v případě, že první díl vlastníte. Ten já vlastnil, protože kdo si hru koupil během prvních deseti dnů od vydání, dostal první díl zdarma.

Hitman 3 v sobě tedy zahrnuje obsah z předešlých dvou dílů, který lze zdarma odemknout, pokud je už máte (u PC výrobce hlásí, že to momentálně možné není, ale zaručuje, že brzy bude). Obsah druhého dílu si do 3. února můžete zakoupit s 80% slevou.

Pokud se tedy do obsahu z předchozích dílů rozhodnete investovat, můžete si všechny díly trilogie zahrát v jedné dlouhé hře v plynulé návaznosti a vše v nádherném grafickém kabátu dílu třetího. Vedle něj se do původního obsahu přenáší i nové herní mechanismy (např. foťák pro zasílání informací do zázemí nebo odemykání elektronických zámků), což umožňuje původní mise dohrát novými způsoby.

Kromě obsahu z původních dílů se vydavatel snaží naše peněženky dále podojit možností dokoupit si rozšiřující odstřelovačské mise, další převleky či režim „Escalation“, který do stávajících misí přidává další výzvy. Pokud si budete chtít zahrát na odstřelovače bez příplatku, tak to půjde jen na několika málo místech, kde odstřelovací pušku naleznete. Nebo si budete muset počkat, až se v systému vylepšení posunete na vyšší úroveň (15–30), podle typu pušky.

Hra totiž zahrnuje systém vylepšování založený na bodech nasbíraných z absolvovaných misí. Tento systém je zcela závislý na již zmiňovaných online službách, takže při offline hraní na vlastní pušku můžete zapomenout.

Hitman 3

Systém vylepšení vedle zbraní a udělátek odemyká také nové výzvy, které zase umožňují odemykat další vylepšení. Smyslem zřejmě má být další motivace pro opakovaný průchod jednotlivými misemi (těch je v novém dílu celkem šest), ale na mě to má účinek spíš opačný. Prostě mi vadí, že pokud si chci vyzkoušet pušku teď, musím nejdřív hru projít xkrát jinak. Ne že by tedy od začátku nebylo k dispozici dostatek způsobů, jak nebohé oběti sprovodit ze světa.

Pro PC hra vychází výlučně na Epic Store, a kdo má PS4 nebo PS5 a k tomu PSVR, může se radovat i z možnosti zahrát si všechny tři díly ve virtuální realitě. O podpoře VR pro PC výrobce zatím nic neuvádí, nicméně pozitivní ohlas u PS dává naději, že by mohla přijít.

Trochu méně veselé je, že pokud se pro zakoupení obsahu z předchozích dílů nerozhodnete, na pevném disku ho budete muset skladovat i tak, přičemž si celý balíček ukrojí až úctyhodných 80 GB.

S cenou bezmála 1 600 korun za základní hru mi ale přijde další ždímání hráče nepatřičné a výše uvedené bych očekával spíš jako součást základu. Zvlášť tedy, pokud ho na disku musíte mít chtě nechtě.

Ale zpět k vlastní hře.

Ocitáte se v roli naklonovaného agenta 47, který spolu se svým bratrem, klonem, usiluje o zničení organizace, která ho svého času stvořila a jako zabijáka zaměstnávala. Nejde při tom o nic jiného než o světovládu, jak jinak. Již jsem si zvykl slabé příběhy počítačovým hrám nezazlívat, protože to bych si pak už vůbec nic nezahrál. Zkrátka je zde příběh, který vám dává jakousi záminku vraždit bohaté civilisty. Samozřejmě že protagonista je ten hodný.

V první misi se vydáváte zavraždit hlavy dvou rodin, které ovládají onu zlou organizaci. Odehrává se v naprosto fantaskním 950 metrů vysokém  mrakodrapu v Dubaji (ač jsem se rozhlížel na všechny strany, po stávajícím nejvyšším Burdž Chalifa nikde ani stopy).

Nároky na PC

Minimální	Doporučené
64-bit Windows 10	64-bit Windows 10
Intel Core i5-2500K 3,3GHz / AMD CPU Phenom II X4 940	Intel CPU Core i7 4790 4 GHz
NVIDIA GeForce GTX 660 / Radeon HD 7870	Nvidia GPU GeForce GTX 1070 / AMD GPU Radeon RX Vega 56 8GB
8 GB RAM	16 GB RAM
80 GB na HDD	80 GB na HDD

Abych prověřil, jak dobře je hra optimalizovaná, v nastavení grafiky jsem dal vše na maximum a byl jsem příjemně překvapen. V rozlišení 4K hra (až na nahrávací obrazovky) běžela bez velkého kolísání na hodnotách mezi 50 a 60 FPS, na sestavě s procesorem AMD Ryzen 3900X, grafickou kartou nVidia GTX 1080 a 32 GB RAM, DDR4. Dá se tedy očekávat, že ve Full HD hra poběží prakticky na všem, dost možná i na hardwaru ležícím pod minimální specifikací výrobce. Momentálně hra nepodporuje ray tracing, ale výrobce slibuje, že bude brzy. I bez něj (a já s GTX 1080 ani nemám na vybranou) ovšem vypadá skvěle a místy jde vysloveně o pastvu pro oči.

Každá mise je uvedena i zakončena přiměřeně dlouhou filmovou scénou, a byť byl příběh – podle vývojářů „dramatický“ – suchý a plný klišé, jak jsem již naznačil, esteticky byl zpracován velmi hezky a nákladně.

Hitman 3

Mise i filmečky lze spouštět nechronologicky, bez ohledu na to, zda jste obsah před nimi již dohráli, či nikoliv. Spolu s koncepcí hlavní nabídky to tak vede k tomu, že jako nováček série jsem zpočátku nevěděl, kde vlastně začít ani kde pokračovat. Situaci neusnadňuje, že z některých zákoutí nabídky je velmi obtížné se proklikat k nahrání hry, což občas nejde učinit vůbec, pokud předtím nespustíte libovolnou misi.

Vlastní průběh misí v nastavení, v jakém se hra nainstaluje (obtížnost „professional“), mi připadal extrémně snadný a navzdory obrovskému množství způsobů, jakými můžete své oběti zlikvidovat, mi už zhruba po čtvrté misi hra začala připadat dosti jednotvárná.

Prakticky na každém kroku se vám podbízí nějaký nový způsob zavraždění (obvykle zaslechnete nějakou konverzaci, která novou možnost odemkne). Cíle můžete nechat zahynout v nešťastné nehodě, zastřelit, uškrtit, vyhodit do povětří, otrávit nebo třeba nechat uklouznout po banánu. Každá úroveň přitom disponuje celou řadou připravených neštěstí, která jen čekají, než dopravíte ty správné předměty na ta správná místa. Místy mi to připomínalo filmy ze série Nezvratný osud (Final Destination).

Hlavním herním mechanismem je omračování různých sluhů a stráží a převlékání se do jejich oděvů, které vždy dokonale padnou. Aby se okolo jen tak nepovalovaly hromady bezvládných těl, všude je rozmístěno množství skříní a truhel, do kterých je lze ukrývat. Nově lze těla ukrývat také do vegetace. Dalším mechanismem je odlákávání pozornosti stráží či svědků, k čemuž opět slouží nepřeberné množství prostředků (nastartování generátoru, vyhození pojistek, hození mince, ucpání odpadu v umyvadle nebo vytopení koupelny), které mají vždy ten samý výsledek, totiž že nejbližší NPC se jde na místo podívat.

Hitman 3

Aby nebylo vraždění příliš náročné, pomocí „instinktu“ se můžete kdykoliv podívat, kde je váš cíl či zda za rohem nejde zrovna stráž. Na mapě pak uvidíte, kde přesně se nachází všechny relevantní postavy. No a kdyby se náhodou něco nepovedlo, lze hru kdykoliv uložit a každých zhruba deset minut proběhne autosave. Když už ale člověk ví, co chce dělat, lze každou z misí dokončit zhruba za deset minut.

Naštěstí lze mnoho z pomůcek v nastaveních vypnout, což důrazně doporučuji, pokud má být průchod hrou alespoň trochu zábavný. Paradoxně mi jako nejzábavnější a současně nejnáročnější přišlo jít cestou krvavého masakru a snažit se úplně všechny postřílet, což je přesně to, od čeho se vás hra neustále snaží odrazovat.

Po technické stránce je Hitman 3 zpracován na jedničku. Nikde jsem nenarazil na žádné chyby a umělá inteligence celkem ušla, i když mi nebylo úplně jasné, jak třeba v hlučném hudebním klubu mohu pozornost nějakého strážce odlákat cinknutím hozené mince. Vedle hlavní nabídky je tak jediným nedostatkem snad systém pěstních soubojů, který jsem doteď nepochopil. Stojíte proti protivníkovi a v náhodných intervalech se objevují klávesy, které je nutno zmáčknout, ale většinou na to agent 47 nereaguje a nechává do sebe prostě jen tak bušit.

Co sice není ve své podstatě technickou chybou hry samotné, ale co představuje zcela zásadní problém, je již výše proklínaná potřeba neustálého připojení k herním serverům. Když totiž vypadne na déle než pár sekund, téměř celou obrazovku překryje okno, které vás o této skutečnosti informuje a nedává vám jinou možnost, než přejít do offline režimu, což se ovšem neobejde bez nahrání uložené pozice a ztráty všeho, co se od posledního uložení odehrálo.

Toto okno se navíc objeví třeba i při přehrávání filmové scény na konci mise, což se zrovna mně stalo. K výpadkům připojení dochází zhruba každých patnáct minut, ale ty velké (s oknem) jsou naštěstí méně časté. Během psaní recenze k takovému výpadku došlo jen dvakrát. I tak mi to přijde moc a vzhledem k tomu, že jde o hru ryze pro jednoho hráče, jako něco zcela neobhajitelného.

Hitman 3

Ano, žádný multiplayer. Akorát s ostatními hráči můžete soupeřit v množství bodů a sdílet vlastní upravené mise, což IOI pro své katastrofální online „služby“ používají jako ospravedlnění. Dodávám, že jsem se ujistil, že problémy s výpadky nezpůsobilo připojení k internetu.

Jsem si vědom, že tímto článkem nejspíš půjdu proti proudu a že mi to možná mnozí budou mít za zlé, ale pokud nemáte zrovna morbidní potěšení z nekonečného zabíjení těch samých lidí stále novými způsoby, potom není Hitman 3 příliš zábavnou hrou. Jeho hlavní předností je nádherná grafika a pobavila i různá „velikonoční vajíčka“, kterých je ve hře plno. Ba dokonce celá druhá mise je jedno takové velké vajíčko, v narážce na film Na nože (Knives Out). Tuto misi jsem si jako jedinou opravdu užil, díky možnosti ujmout se role omráčeného detektiva a vyšetřit vraždu.

Jinak ale marně hledám důvod, proč bych měl Hitmana hrát.

Na druhou stranu chápu, že pro někoho, kdo sérii začal hrát už před mnoha lety, bude hra jistě mnohem zajímavější, tak jako já si vždy znovu rád zahraji další reinkarnaci Civilizace, i když je to stále ta samá formule. Zkrátka nostalgie. Tedy ve finále kromě neustále buzerujícího požadavku na připojení nelze hře v zásadě vytknout nic zásadního a mnoho lidí zcela jistě bavit bude (proto nedávám skóre ještě nižší), ale kromě krásného kabátu, který se ovšem rychle okouká, toho ani není mnoho, proč ji doporučit. Za šestnáct set korun si mohu koupit hned několik stealth her, které jsou mnohem zábavnější.