Restart Hitmana z roku 2016 se stal jedním z nejosobitějších titulů aktuální generace. Hra dokázala dokonale podchytit charakter značky a ve svém provedení nějak neustupovala požadavkům netrpělivých hráčů, kteří preferují akčnější pojetí. Také obchodní model postupného vydávání jednotlivých úrovní perfektně pasoval ke hře, která vybízela k důkladnému průzkumu a experimentování s mnoha možnostmi uvnitř každé lokace.
Za svůj přístup sklidil sice Hitman nemalou chválu, vydavatel Square-Enix ovšem od jeho prodejů očekával víc. Dánské studio IO Interactive proto pustil k vodě, velkoryse mu však povolil vlastní odkoupení a ponechání práv na populární značku. Agent 47 se díky tomu vrací po dvou letech, tentokrát ale pod křídly vydavatelství Warner Brothers.
Hitman 2 (2018)
S postupným vydáváním epizod je konec. Hráči získají všech šest úrovní okamžitě s nákupem hry. Majitelé jedničky se navíc mohou radovat, neboť všechny levely z předešlé hry byly plně integrovány do Hitmana 2 a dokonce doznaly menších úprav a systémových vylepšení v souladu s aktuálním stavem hry. Fanoušci originálu přitom nemusí znova platit za už jednou koupený obsah, na druhou stranu nováčky takový upgrade vyjde asi na 550 korun.
Propojenost obou her je sice skvělá věc, bohužel tak trochu napovídá, kde tkví hlavní problém druhého Hitmana. Od svého předchůdce je prakticky k nerozeznání. Navíc to vypadá, že se na něm i dost šetřilo.
Hitman 2 (2018)
Mizerný děj, ještě horší filmečky
Děj pokračuje přesně tam, kde jednička skončila. Příběh plný konspirace a tajných společností ze skrytu ovlivňujících svět nedokáže bohužel příliš zaujmout, a to z několika důvodů. Jednak budete mít nejspíš problém zorientovat se ve velkém množství nahuštěných jmen, názvů a faktů, jednak vás to nebude vlastně ani moc zajímat, neboť filmečky jsou ve hře tak nevyslovitelně laciné a odporné, že se až nechce věřit, že je něco takového dnes vůbec ještě možné.
Ani první Hitman nebyl po stránce příběhu žádné terno, ale alespoň se na jednotlivé filmečky dalo koukat. V druhém dílu se nehratelné pasáže skládají ze série statistických jakoby komiksových obrázků bez bublin, kterým chybí jakákoliv stylovost, natož pak dynamika. K tomu jsou zbytečně zdlouhavé a nudné.
Hitman 2 (2018)
Autoři se nejspíš pokoušeli jít více do hloubky hitmanovského univerza a osvětlit motivaci a propletené osudy jednotlivých aktérů. Výsledek se bohužel vůbec nepovedl, necharismatické postavy nepůsobí ani lidsky, ani uvěřitelně, a vám tak bude celý tento fantasmagorický příběh úplně ukradený.
Jediné pozitivní na tom je to, že stejně jako v jedničce mizerný příběh není tak velkým negativem, jakým by se z popisu mohlo zdát. Při hraní Hitmana totiž nečekám, že budu mít jakýkoliv osobní vztah k některému z mých cílů a odtažitost a nadhled, který při jejich likvidaci člověk cítí, jde ruku v ruce s charakterem hry a chladnokrevným hlavním hrdinou bez špetky soucitu.
V hlavní roli: úrovně
Naštěstí je Hitman 2 opět hrou, v níž se v jistém slova smyslu těmi hlavními postavami stávají samotné úrovně. Jsou detailní, inteligentně navržené, plné překvapení a vzájemně se liší. Po zbytečně skromném a poněkud odfláknutém prologu na Novém Zélandu následuje pět vynikajících kousků, které za geniální jedničkou v ničem nezaostávají.
Hitman 2 (2018)
V Miami se budete muset vypořádat s dvojicí cílů na právě probíhajících automobilových závodech. V Kolumbii vás čeká dostaveníčko s trojicí drogových bossů, zatímco indická Bombaj vynikne naháněním neznámé oběti s krycím jménem, již je třeba v přeplněných ulicích města nejprve identifikovat.
Vrcholem je čtvrtá mise zasazená do poklidného amerického sousedství ve Vermontu, která se sice evidentně inspirovala u podobné úrovně z Blood Money, tu však co do kvality pohodlně překonává. Závěrečná noční mise potěší všechny ty, kteří mají slabost pro templářské a iluminátské konspirace. Utajovaná slavnost mužů a žen v drahých oděvech a maskách se koná na ostrově uprostřed rozbouřeného oceánu a atmosféra z ní přímo sálá.
Hitman 2 (2018)
S výjimkou zklamání, kterým je stručná novozélandská mise, nelze o jednotlivých kouscích říct nic moc negativního. Kolumbijská mise možná až nezdravě připomene zbožňovanou Sapienzu z předešlého dílu. Dispozičně jde totiž opět o vilu, menší městečko a podzemní komplex. Podobně také Bombaj někomu možná připomene marocký Marrákeš, ani v jeho případě však rozhodně nejde o žádný trapný reskin a na vině je spíš podobný charakter lokace.
Hratelnost zůstává stejná. Vaše cíle můžete sprovodit ze světa buď tak, že se rozhodnete sledovat některý z možných příběhových scénářů, kdy po vás bude například vyžadováno získat konkrétní převlek a předmět. Pomocí ukradené identity si pak vynutíte dostaveníčko s vaší obětí. Takové scénáře jsou většinou plné černého humoru a vtipných dialogů, kdy postavy naivně oslovují přestrojeného Agenta 47 a ten jim suše odpovídá jako kat hovořící s nic netušící obětí: „Nebojte, odvedete dobrou práci a dostanete velmi dobře zaplaceno!“ „Já vím…“
Hitman 2 (2018)
Filmově pojaté scénáře jak vystřižené ze špionážních filmů nicméně překonávají ty situace, které naplánujete sami. A tady přichází ke slovu ono nepřeberné množství předmětů, zbraní a potenciálních pastí roztroušených všude po úrovních. Taková zabití bývají sice občas dost hlasitá, krvavá a ne úplně hitmanovsky čistá, zato vás ale vždycky zahřeje u srdíčka, když nastražená past sklapne podle očekávání a nikdo nemá potuchy, co se vlastně stalo. Bohužel umělá inteligence je občas tupá, jindy má zase oči všude. Občas jsem se tak setkal s frustrujícími momenty, kdy mě nepřátelé dokázali identifikovat coby pachatele, ačkoliv jsem s okolím splynul s ladností extrémisty na fotbalovém stadionu.
Další obsah
Každá úroveň tak vyloženě žadoní o to, abyste ji hráli do zemdlení. Dohrát příběh Hitmana a mít pocit, že máte splněno, je asi to samé, jako kdybyste si koupili NHL, vyhráli přátelák a nadávali, že jste tu zlodějnu za dvacet minut prošli celou.
Klasickým režimem to ovšem nekončí. Podobně jako v předchozím Hitmanovi se vrací mód Contracts, kde mise tvoří samotní hráči. Parádní „live“ složku s názvem Elusive Targets, v níž máte na likvidaci cíle pár reálných dnů a jen jeden pokus, startuje premiérová mise The Undying s nejznámější hereckou mrtvolou Seanem Beanem v hlavní roli. U nových lokací v Hitmanovi 2 zatím chybí speciální eskalační typ misí, ale poněvadž o nich tvůrci hovořili a jsou mezi fanoušky velmi oblíbené, nejspíše je do hry přidají později.
Novinkou je i čistě multiplayerový Ghost Mode a sniper mise odehrávající se v rakouském sídle na speciální mapě. V Ghost Modu dvojice hráčů soutěží v tom, kdo první zabije pět náhodně vybraných cílů. Hráči sdílí cíl a level, ale každý hraje ve svojí realitě, a pokud jeden vzbudí poprask, druhého to neovlivní.
Hitman 2 (2018)
Je to hodně zajímavý mód, ale přiznám se, že jeho hraní mě moc nebavilo. Čas a snaha být rychlejší než druhý hráč mi nedovolují vychutnat si to, co mě na Hitmanovi baví nejvíc. Stejný problém mám i u sniper mise, kterou lze hrát i sólo. Tam je sice časový limit na likvidaci všech cílů o něco méně vražedný, přesto dávám přednost klasickému hraní a kreativnější hratelnosti, která je pro Hitmana typická.
Ta se v normálním režimu prakticky nezměnila, přibylo vlastně jen pár novinek. Postavy vás jsou schopné vidět v zrcadle a z Assassin’s Creed si hra vypůjčila možnost schovávat se v husté vegetaci nebo splynout s davem lidí. Novinkou je i kufřík, do kterého lze schovat nápadnou zbraň, kterou může být třeba odstřelovací puška.
Hitman 2 (2018)
Ta cena
Hitman 2 zůstává ohromně zábavným titulem pro ty hráče, kteří ve hrách rádi chodí, všímají si detailů, experimentují a trpělivě plánují další postup. Bohužel je však dost předražený. Základní hra se prodává za plnou cenu a hráči mají možnost koupit ji i v Gold edici, nebo později přikoupit Expansion Pass.
Gold edice stojí na PS Storu o 1100 korun víc, na Steamu to je „jen“ 30 eur. Počítal bych, že za tu cenu se dočkáme další šestice map, tentokrát už bez mrzáckého prologu, ale kdepak. Podle popisu nabídnou oba připravované balíčky pouze po jedné lokaci, k tomu nové mise, zbraně, převleky a úrovně do sniper módu.
Byl bych spíše zastáncem toho, aby se tvůrci soustředili jen na vydávání nových lokací a zkombinovali tak tradiční start hry s epizodním modelem, který jí podle mého názoru sedí mnohem víc. Takto mi nezbývá než druhého Hitmana opět vřele doporučit, jen bych s jeho nákupem tentokrát počkal na slevu.
