RECENZE: Kandidát na zklamání roku. Destiny: Rise of Iron šlape vodu

Rozšíření Rise of Iron je po roce prvním placeným přídavkem pro úspěšnou sci-fi akci Destiny. Ačkoliv jde prakticky o povinnou koupi pro všechny věrné fanoušky, rozhodně se vyplatí očekávání mírnit na naprosté minimum. Rise of Iron toho totiž za svou cenu moc nenabízí.

Rise of Iron je jedním z těch rozšíření, která původní hru prakticky nevylepšují, a místo toho se soustředí na přidání nového obsahu. Ten má fanoušky zabavit do příštího roku, než vyjde regulérní Destiny 2. Rise of Iron má blíže spíše k menším rozšířením Dark Below a House of Wolves než k masivnímu přídavku Taken King z loňska. A to je po roce sucha, silné marketingové kampani a především ceně 819 korun poměrně nepříjemné překvapení.

Rise of Iron nabízí příběhovou mini-kampaň o pěti misích, jednu jedinou novou kooperativní Strike misi, nový raid, nový mód a čtyři mapy do PvP módu Crucible. Zde můžete nyní také pořádat i privátní klání s přáteli nebo kolegy z klanu. Největší novinkou je region Plaguelands a sociální prostor Felwinter Peak. Obě místa jsou situovaná na Zemi do sousedství ruského kosmodromu.

Velkým tahákem jsou samozřejmě zvýšená maximální možná úroveň „Light“, nové zbraně a vybavení, kooperativní aréna Archon‘s Forge, pár dalších questů a jejich pravidelný přísun z nového balíčku kontraktů. Zní to skvěle, jenže téměř vše v Rise of Iron působí velmi laciným dojmem. Nové nápady zde nenajdete. Je vidět, že většinu prostředků Bungie věnuje vývoji druhého dílu.

Destiny: Rise of Iron

Příběh pořád slabota

Nikdo nehraje Destiny pro její příběh. A miniaturní kampaň o pěti misích příliš zajímavých momentů nenabízí. Příběh vypráví o tom, jak legendární hrdinové známí jako Iron Lords obětovali životy v boji s ďábelskou technologií SIVA. Nyní nepřátelé z frakce Fallen technologii probudili k životu a pomocí experimentů vylepšují svůj druh. Vaším úkolem je zastavit Fallen a šíření technologie SIVA, která se nyní po povrchu rozšiřuje jako jakási forma techno-infekce. Zajímavý příběh, zvraty nebo postavy prostě v této hře nikdy nebyly a s Rise of Iron tomu není jinak.

Destiny se tváří jako hra, do jejíhož světa proniknete až čtením karet grimoire, které získáte hraním hry. Jako milovník herních světů se k tomu uchyluji prakticky od vydání původní hry a mohu zodpovědně potvrdit, že ačkoliv získáte lepší představu o herním univerzu, frakcích a jednotlivých postavách, svět Destiny prostě není příliš zajímavý.

Většina příběhových misí Rise of Iron není na poměry hry špatná. Čtyři z pěti se odehrávají v novém regionu a zasněžené lokace nebo závěrečná mise s lávou a spoustou explozí dávají vyniknout graficky nejzdařilejším momentům celé hry. Vše navíc doprovází působivý soundtrack.

Oproti tomu nové nepřátele v Rise of Iron nehledejte. Fallen zkřížení se SIVOU jsou prakticky převlečené již známé jednotky a útočí v zásadě stejně.

Destiny: Rise of Iron

Destiny: Rise of Iron

Zimní radovánky v Plaguelands

Po dohrání kampaně bude vaše úroveň někde kolem čísla 320. A abyste se vrhli na náročný raid Wrath of the Machine, měl by váš level být 370. O Destiny se často říká, že pravá hra v podstatě začíná po dokončení příběhové kampaně. Co tedy budete v Rise of Iron dělat, abyste se na požadovanou úroveň vyškrábali?

Jako nejzajímavější možnost se tentokrát jeví provádění hlídkových misí v novém regionu Plaguelands. Za plnění misí, které obnášejí střílení nepřátel a průzkum, obyčejně v Destiny získáváte body reputace, které lze pak směnit v útočišti za lepší výbavu. K hlídkování v novém regionu však v Rise of Iron vybízí také pár dalších questů (jeden z nich vám dovolí sestavit si legendární zbraň Gjallahorn) a po týdnu se obměňující kontrakty.

Destiny: Rise of Iron

Destiny: Rise of Iron

Destiny: Rise of Iron

Štědrým generátorem odměn jsou náhodné události, které se občas spustí během vašich toulek po krajině. Sami na jejich splnění zpravidla nestačíte, události jsou však sdílené a po aktivaci se na místo seběhnou ostatní hráči z okolí. Problém těchto momentů je jejich ubíjející repetitivnost, neboť se dělí jen na dva typy. Buď máte chránit shozený satelit před vlnami nepřátel, nebo zničit kráčející tank. Proč místo toho neshodit náhodně vybranou potvoru z nepřeberné zásoby herních bossů?

Pokud během putování po Plaguelands skolíte silnější verzi protivníka z frakcí Hive nebo Fallen, získáte artefakt potřebný k přístupu do arény Archon’s Forge. Ta funguje podobně jako Court of Oryx z rozšíření Taken King a nabízí další přísun silnějších kusů výzbroje a výstroje. Kromě toho jsou na její vyčištění navázané další questy a kontrakty. Bitvy v aréně jsou náramně zběsilé a explozivní a patří k tomu nejlepšímu, co Rise of Iron nabízí.

Destiny: Rise of Iron

Destiny: Rise of Iron

Přístup do arény je však zbytečně složitý a restriktivní. Hledání vytouženého artefaktu pro aktivaci eventu je děs a klasickým příkladem zbytečného natahování herní doby. Navíc jsou artefakty dvou typů. První arénu aktivuje a z nějakého důvodu můžete nést vždy jen jeden exemplář v inventáři a jeden mít v úschovně. Druhý odemyká arénu během právě probíhajícího souboje. Když totiž zemřete a nikdo vás neoživí, hra vás nekompromisně vyhodí z ringu.

Sami nemáte v aréně příliš šanci, takže se nezapomeňte domluvit s ostatními hráči. Pokud nikoho neznáte, doprovodná aplikace, fórum na stránkách Bungie nebo existující skupiny na PSN fungují v tomto ohledu skvěle a komunita aktivních hráčů zůstává ohromná. Nové kusy výstroje přitom rozhodně stojí za to. Bungie zbraně a brnění zkrátka umí. Nejen, že je nová výbava užitečná, její modifikovatelný design zaujme na první pohled a některým hráčům jsem jejich úspěchy demonstrované v podobě krásných kusů brnění vyloženě záviděl. Než však nějaký z nich získáte, pěkně to potrvá. Autoři opět o něco víc tlačí na pilu u mikrotransakcí.

Destiny: Rise of Iron

Destiny: Rise of Iron

Destiny: Rise of Iron

V arénách vše při starém

Největší novinkou v módu PvP je možnost pořádání privátních klání, což však zaujme pouze ty hráče, kteří hrají v dobře organizovaném klanu. Jediný nový režim Supremacy je totožný s módem Kill Confirmed z Call of Duty. Body v něm získáváte nejen zneškodněním protivníka, ale také sebráním jeho odznaku. Minulý rok si Taken King podobně „vypůjčil“ mód Rift (Uplink z CoD) a musím říct, že podobná forma laciné evoluce se mi v Destiny vůbec nezamlouvá. Supremacy je v pohodě, ale na výběr jsou podle mého názoru lepší módy.

Ještě horší je čtveřice nových map. U dvou z nich (Floating Gardens, Skyline) bych vzhledem k jejich vizuální neoriginalitě přísahal, že jsem je v Destiny už hrál, a Last Exit a Icarus (exkluzivní na PS4) nejsou o mnoho lepší. Nechápu, proč tvůrci raději nesáhli po něčem z Plaguelands a recyklují stále stejná prostředí. Působí to nesmírně laciným dojmem, ostatně jako hodně dalších věcí v Rise of Iron.

Destiny: Rise of Iron

Destiny: Rise of Iron

Jeden nový Strike???

Co mě však šokovalo ještě víc, je přidání pouze jedné nové Strike mise pro hraní v kooperaci s dalšími dvěma lidmi. Navíc není ani příliš dobrá. Závěrečná bitva se odehrává v kruhové aréně s minimem krytů, v níž musíte kromě střílení bosse a jeho nekonečně armády nohsledů dávat pozor na nezničitelného obra, který se vás pokouší rozmáznout. Taken King měl mnohem lepší a nápaditější mise.

Autoři ještě mírně předělali dva první striky z původní hry. Septic Prime (nyní Septic Perfected) je rozhodně změna k lepšímu díky vyhození nekonečné frustrující bitvy s tankem v polovině mise. Nyní bojujete s více silnými nepřáteli najednou. Mírných změn doznala i závěrečná bitva. Druhý „remix“ představuje The Summoning Pits (nyní The Abomination Heist), kde jsem markantnější změny kromě reskinovaných nepřátel nezaznamenal.

Destiny: Rise of Iron

Destiny: Rise of Iron

Za hodně peněz málo obsahu

Když se to všechno sečte, ta mezera vyplňující díru mezi vaším levelem po dokončení kampaně a dostupností raidu Wrath of the Machine názorně ukazuje, co je s Rise of Iron špatně. Z nepřátel padá až příliš často slabá výbava, a postup na další úroveň se tak místy velmi nepříjemně táhne. Hlídkování po Plaguelands se po čase omrzí a hledání artefaktů pro aktivaci Archon‘s Forge je čirý zmar.

Takže hrajete playlisty Strike misí a bojujete v PvP arénách, občas si odskočíte do otevřeného světa, abyste shrábli odměny za plnění kontraktů a denních misí, které vám systém hry „vypíchne“ z celkového obsahu všech příběhových misí ve hře. A nakonec to vypadá tak, že v podstatě po většinu času nehrajete materiál z Rise of Iron, kterého je pro hraní „endgame“ bolestně málo.

Destiny: Rise of Iron

A to vše za předpokladu, že budete chtít raid vůbec hrát. Podobně jako jeho předchůdci, Wrath of the Machine opět vyžaduje maximální souhru týmu šesti hráčů, takže se bez hlasové koordinace a důkladného načasování neobejdete. Je to ultimátní několikahodinová výzva, která sice není pro každého, přesto představuje jedno z největších lákadel Rise of Iron. A to ještě nevyšla ani těžší varianta, která ustaví maximální level na 400.

Přestože nadále zůstávám velkým fanouškem Destiny a vydanou kolekci her se všemi přídavky mohu vřele doporučit, samotné rozšíření Rise of Iron je pro mě zatím zklamáním roku. Hru obohacuje pouze po stránce obsahu, kterého však není dost a i přes vysokou cenu trápí své příznivce do očí bijící laciností. Taken King nasadil laťku mnohem výše a datadiskům od Blizzardu nebo přídavkům pro Zaklínače olizuje Rise of Iron maximálně tak kotníky. Doufejme, že s druhým dílem se Destiny vrátí v plné síle.

Rozšíření Destiny: Rise of Iron vyšlo pro Playstation 4 a Xbox One.