Po kolena se brodíte nehybnou říčkou v úzkém kaňonu strže z keřů, stromů a kamenů. Sevřená formace čtyřčlenného komanda úspěšně čelí vietnamským hlídkám, přičemž AI vašich zabijáků si dokáže poradit i s „campujícím“ Vietcongem za terénní nerovností pomocí granátu či odstřelovací pušky. Říčka se začne rozšiřovat a vy v dálce, mezi větvemi exotických stromů, začínáte tušit střechu z bambusového listí. Zpomalíte, začnete kontrolovat výzbroj a stav lékárničky, když vzadu uslyšíte nervózní, kvákavé hlasy. Narychlo se musíte vypořádat s přepadem do týla způsobený zpomalením postupu a znova se obracíte k strážnímu domku na kůlech. Pokoušíte se vydat rozkaz ke stealth obchvatu zprava, ale po dvaceti vteřinách v menu (ale stále zranitelní) to vzdáváte a přepínáte se na Hosse (sniper) právě v momentě, když z jednoho okna bambusového domku začne pálit těžký kulomet. Zpoza skalního převisu vyběhne půl tuctu do hnědé látky oblečených postav se samopaly a zleva nahoře se výstřelem prozradí sniper. Cherry (polní doktor) se válí v kaluži krve rozpíjející se ve vodě a ostatní dva parťáci se urputně snaží splnit váš rozkaz k bránění pozice. Kulomet umlká až po cíleném zásahu pancéřovou pěstí. První vlna odražena a vy ve zmatku hledáte podle červeného bodu na mapě polohu zraněného Cherryho. Zezadu se opět ozvou cizí hlasy. Ragman (těžká výzbroj) padá k zemi s prostřeleným hrudníkem. Běžíte k němu a snažíte se ho poléčit, čímž končí veškerá legrace. Mačkáte a držíte trojúhelník, a D-padem scrolujete přes všechny předměty v inventáři vojáka až úplně, úplně dolů, kde je stálá pozice lékárniček.
Ale co to? Jaká zrada! Medikity došly! Scrolujete tedy zpět nahoru a snažíte se co nejrychleji identifikovat ikonu vámi používané zbraně (vše se odehrává real time, Asijci nečekají). Hotovo.
Mačkáte a držíte trojúhelník, a D-padem scrolujete přes všechny předměty v inventáři vojáka až úplně, úplně dolů, kde je stálá pozice lékárniček.
Obracíte se, a než doběhnete k Cherrymu, v dešti kulek skolíte dva žluťáky. Nad jeho zmítajícím se tělem mačkáte křížek a začnete listovat v bagáži doktora. Z jeho bohaté zásoby medikitů uzmete pro jistotu patnáct kousků, a když už nad ním stojíte, mačkáte trojúhelník a obvyklým martyriem volíte z inventáře balík s červeným křížem. Tisknete křížek a sledujete, jak se Cherrymu vlévá krev do žil. Ukazatel zdraví vystoupal jen lehce přes půlku a tak křížek mačkáte znovu. A pak ještě jednou sami na sebe pomocí R1. Z vojenské bagáže se snažíte co nejrychleji vydolovat zpět vaší pušku a pelášíte za Ragmanem. V té chvíli Junior (zvěd) padá k zemi.Pokud mi něco na Guerrillovském Shellshocku scházelo, tak to byla hlubší spolupráce se zbytkem jednotky, respektive absence multiplayeru – což by právě měly být největší devizy posledního dílu série Conflict. Pravdou ale je, že ne všechno vypadá ve výsledku tak dobře jako na papíře, a že je někdy lepší spokojit se s menší porcí kvalitní laskominy, než těžkým knedlo-humo-zelo způsobující zažívací a nervové problémy. Ne, že by třetí konflikt byl nepoživatelný, ale ve srovnání s krvavým biftekem neservírovaným Tulipány působí přece jen trochu nedovařeně a mdle.
Ve vyšlapaných stopách předcházejících dílů se C:V drží do té míry, že by o něco kritičtějšímu oku mohl připadat jako datadisk s něžnými změnami ve více méně bezvýznamných detailech. Pod kontrolou budete mít opět čtyři vojíny, tentokráte hned zkraje hry odříznuté od vlastní fronty a utopené v komunisty okupované části země. Vyvést je úspěšně z živoucí smyčky partyzánského obklíčení je to, oč tu běží. Bohužel Vietcong a nedostatek nábojů nejsou tím jediným, co vám tuto anabázi bude úspěšně znepříjemňovat.
vyvedenou atmosféru kazí odflinknutý a nedomrlý interface, zabraňující vám plnohodnotného využití všech možností hry.
Stačí porovnat screenshoty C:V a Shellshocku aby bylo jasno, který tým to s PS2 umí lépe. Guerrilla dokázala předvést zajímavé textury v dostatečných fps, kdežto Pivotal předkládá „pouhý“ standard se znatelnějšími trhlinami ve snímkování. Jako protihodnota se sice nabízejí radovánky v simultánním ovládání jednotlivých vojáků s rozdílným stupněm zručnosti v devíti samostatných schopnostech (zacházení s jednotlivými typy zbraní, zneškodňování nástrah) a s bonusem v podobě (pro sérii Conflict samozřejmého) příkazového menu zbyvších třech žoldáků, ale právě tato nástavba
|
Zcela určitě je kooperace nejzábavnějším způsobem, jak si C:V užívat. Celou hru, zahrnující všechny primární a bonusové cíle, můžete plnit s bratrem, otcem, či krvelačnou sestrou stejně tak, jako v singlu. Čtyři vojáci se jen rozdělí do dvojic pod velením dvou rozběsněných a zcela určitě přemírou násilí ve hrách a mediích vůbec ovlivněných mozků, ječící na obrazovku sprostoty kvůli ne úplně stoprocentnímu automatickému zaměřování. Budete se ale muset smířit s několika nepříjemnostmi. Doslova průser je pevné zakotvení split-screenu vertikálně. Je hezké, že nám Pivotal dovolí sledovat kmeny stromů sahající až k obloze, ale co je mi to platné, když nevidím tři metry do stran, o apokalyptických slowndownech nemluvě. Po vyrolování velké mapy, která je nezbytným pomocníkem při vyhledávání jednotlivých úkolů hry, se, po všech těch klaccích které vám Pivotal pod nohy (doufáme, že nevědomky) naházeli, jistě rozesmějete. Všichni čtyři nebožáci jsou totiž stejně jako v single módu znázornění zeleným bodem a odhadnout který je který je nemožné o přesném určení P1 a P2 nemluvě.
Conflict: Vietnam | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|