RECENZE: Company of Heroes 3 je návrat strategie, na který jsme čekali

Company of Heroes 3 se od předchůdců v ledasčem liší, tvůrci ovšem vědí, co dělají. Obávaná tahová část hru povýšila z komornější strategie na globální konflikt.

Company of Heroes v roce 2006 uhasila žízeň po žánru RTS (real-time strategy, tedy strategie odehrávající se v reálném čase), který se už pomalu odebral do důchodu. Nešlo ovšem o tradiční RTS, které tak válcovaly prodejní žebříčky v devadesátých letech. Spíš o RTS s prvky RTT (real-time tactics).

Hra vyžadovala odlišný přístup. Jednotek na bojišti bylo nedostatek, větší důraz byl kladen na taktiku a zvládnutí schopností. Trojka se od předchůdců v ledasčem liší. Studio Relic Entertainment ovšem ví, co dělá. Vždyť přineslo řadu skvělých inovativních strategií: Homeworld, Dawn of War nebo Impossible Creature. Tentokrát si přizvalo na konzultaci komunitu moderů a hráčů, aby byl zážitek ještě lepší.

Všechny cesty za osvobozením vedou do Říma

Company of Heroes 3 se skládá z typických režimů: dvě kampaně, skirmish a kompetitivní a kooperativní multiplayer. Autoři chtěli něco nového, a tak vybrali jako místo konfliktu Itálii a severní Afriku. V první kampani v Itálii pod praporem Spojenců postupně osvobozujete zemi a cílevědomě si to šinete do Říma, zatímco ženete svinským krokem nácky pryč. Druhá kampaň se odehrává v Africe z opačné strany barikády. Obě kampaně se inspirují historickými událostmi druhé světové války.

Kampaň za německé Afrikakorps je klasická lineární kampaň. Je výpravnější, prezentuje konflikt z několika úhlů pohledu ve filmečcích mezi misemi. Vývojáři už v Age of Empires IV dokázali, že dokážou vdechnout i žánru strategie filmovou výpravnost. Kampaň je ovšem celkem krátká. Pokud si zvyknete na enormní sílu německých tanků a jejich pěchotní podporu, prosvištíte misemi asi za osm hodin.

Pravá strategická lahůdka je italská kampaň, která zabere kolem třiceti pěti hodin. Není sérií na sebe navazujících misí. Velkou novinkou je tahová složka. Nejde však o klon Total War s tančíky, jak by se z letmého pohledu na mapu mohlo zdát. I když jsem ze začátku byl k tahové části skeptický, rychle si mě získala. Stále jde v první řadě o válečné tažení. Ve městech nestavíte žádné budovy, pouze z nich čerpáte zdroje, kterými zaopatřujete svou armádu. Jediné budovy, které lze stavět, jsou obranné a podpůrné bunkry, houfnice či protiletadlová obrana mimo dosah měst.

Některá města navyšují počty jednotek, odemykají nové roty nebo letadla a lodě. Zároveň se vaše akce propisují i do real-time potyček. Pokud máte v dosahu bojiště postavené dělo nebo zabrané letiště, obojí může být v RTS části vítanou podporou. V závěrečné, extra tuhé misi jsem chválil svou prozřetelnost, když jsem vybudoval pár tahů zpět dělostřeleckou linii.

Částečné překlopení hry do turn-base má i další velké pozitivum. Postup je nelineární, dovoluje plánovat v širším měřítku. Mnohé mise můžete plnit podle vlastního plánu. Krom hlavních misí dostáváte i vedlejší. Ty nejsou předem dané a liší se v každém průchodu hrou. Roty, letiště i přístavy mají i speciální schopnosti. Letadla a lodě mohou z dálky bombardovat nepřátelské roty nebo shazovat tolik potřebné zásoby pro vojáky za nepřátelskou linií. Rozhodnutí zde mají dopad – pokud ve vedlejší misi pomůžete partyzánům nebo spojencům, může se to za mnoho hodin později zúročit a přijdou vám na pomoc.

AI v tahové části je pasivní, aspoň na standardní obtížnost. Víc se brání, než útočí, a nevyužívá ani moc vlastních speciálních schopností. Pasivita je patrná i v RTS části. To vše se zlepší na těžší obtížnost. Z titulu máte pocit, že vedete globální kampaň napříč celou Itálií a že i jediná chyba může zhatit vaše plány nebo zbrzdit postup. V mapě kampaně můžete i své specializované roty povyšovat a odemykat jim nové schopnosti a jednotky.

Ano, můžete si dělat, co chcete, ale vaše činy jsou pod drobnohledem velení. Pokud se rozhodnete pro nějaký plán a nesplníte ho, ovlivní to loajalitu daného velitele. Ti jsou tři, z toho jedním je šéfka partyzánů. Akce ovlivňující loajalitu jsou různé, patří k nim i bombardování italských měst. Poskytují sice výhodu, zredukují počty nepřátel a ochromí opevnění, ale zároveň způsobují spoušť. Míra destrukce, kterou způsobíte v tahové části, se promítne i v RTS fázi – od nedotčené krajiny po spálenou zemi. Destrukce ale funguje i v real-time bojích. Nepřátele lze třeba zasypat padající budovou nebo odstřelit zeď, za kterou se kryli. Úroveň loajality u velitelů vám odemkne bonusy a podporu z jejich strany.

Kde hra září, jsou mise. Je jich hodně a rozhodně nejsou jednoduché. Titul vás hned v prvních misích vyškolí, že kulka tank akorát naštve a správně postavený val z pytlů písku může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Souboje jsou extrémně taktické i díky míře realismu, který platí na obě strany. Jediný výrazný odklon od realismu – vojáci jsou extra tuzí a vydrží i plnou salvu z jednoho metru.

V každé situaci vás hra nutí improvizovat. Skvělým příkladem jsou souboje s tanky. Pokud se na scéně objeví nacistický Tiger a vy máte jen standardní pěchotu, jde doslova o bossfight. V jedné šarvátce jsem se dostal do přesně takové situace, jedinou spásou bylo minové pole kousek za tankem. Krycí palbou z minometů, lehkých děl a granátů jsem ho donutil couvat tak daleko do minového pole, že nakonec vzplál ve žhavou kouli. Tank ve vaší režii je zkázonosná mrcha, která si proklestí cestu i sutinami a pěšáky. Jen je třeba dbát na sílu pancíře – nejzranitelnější je tank z boku a zezadu.

V jiné misi jsem měl to štěstí, že jsem plnil úkol zrovna s dělostřeleckou brigádou. Měl jsem k dispozici mobilní artilerii. Úkolem bylo zničit několik pobřežních opevnění. Díky správně zvolené rotě byl úkol snadný. Obsadit kopec a z něj rozstřílet opevnění z bezpečné vzdálenosti dělem. K opevnění, stráženém nebezpečnými tanky, jsem se ani nemusel přiblížit. I když je umělá inteligence velmi slušná, namíchnout ji, aby vám šla sundat dělo přes celou mapu, je umění. Když se k tomu ale konečně rozhoupá, stojí to za to.

Netradiční řešení situací je to, co mě na hře bavilo nejvíc. Company of Heroes 3 vám v tom dává obrovskou volnost. Zážitek hraničí s hraním Commandos. Každé družstvo je nějak výjimečné a použití správných schopností ve správnou chvíli může zvrátit průběh celé bitvy.

Ovládni mapu a braň se

Hra prezentuje chvályhodné usnadnění, taktickou pauzu. Správa jednotek na bojišti je díky tomu pohodlnější. Hru zapauzujete a rozdáte rozkazy. Co není už tolik pohodlné, je zasekávání jednotek v úzkých prostorách a pathfinding. Stejně jako krkolomné ovládání kamery – posun po bojišti na klávesnici provádíte šipkami a otáčíte altem. Celé ovládání si ale můžete přemapovat.

Pro hráče minulých dílů bude RTS část povědomá. Ve většině misí vám stačí velmi systematický, opatrný postup a dřív či později zvítězíte. Na mapách se nachází kontrolní body, které generují jednu ze surovin, potřebnou pro výrobu jednotek, vybavení a budov. S rostoucím množstvím zabraných bodů máte přístup k silnějším jednotkám. Mimo mise existují i přestřelky – skirmish v rámci kampaně.

Hra vám to nedá najevo, ale pouze splněním všech úkolů i přestřelek se vám odemkne přístup k poslední misi – i když ji máte už aktivní. Stál jsem tedy se svými náruživými tančíky před Římem asi o pět hodin déle, než jsem oběhal pozapomenuté šarvátky. Skoro všechny šarvátky jsou jen nepříliš záživná přetahovaná o klíčové kontrolní body, odehrávající se na pár dokola cyklujících mapách. Moc se mi do nich nechtělo – bylo jich zbytečně moc. Stejně totiž fungují i přepady nepřátelských rot na mapě kampaně. Automatický souboj je možný, ale vítězství je nejisté i s převahou. Proto je lepší se postavit papírově mnohem silnějšímu nepříteli přímo a nasbírat tak i nějaké ty zkušenosti navíc. Přestřelky si mnohem víc užijete v multiplayeru.

Skirmish je i multiplayerovou náplní hry. Bojovat můžete za čtyři frakce ve dvou režimech (Anihilace a Vítězný bod), a to v co-op i proti sobě. Potenciál, který by měl multiplayer okořeněný i o tahovou část, je obrovský a škoda, že ve hře chybí. I tak si ale užijete spoustu zábavy. Každá frakce je nějak unikátní a v co-op je klíčová synergie spřátelených rot – pochopení jejich silných a slabých stránek. MP skirmish má i trochu upravená pravidla. Můžete upgradovat a skillovat přímo na bojišti. Pokud nemáte s kým hrát, nevadí, i skirmish proti počítači zabaví na dlouho.

Filmová podívaná se vším všudy

Normálně grafiku u strategií moc neřeším, většinou vypadá k světu a tím to hasne. Company of Heroes 3 však zvedl laťku pořádně vysoko. Grafika i ozvučení je perfektní. Titul je syrový, realistický a surový, jako naturalistický film ve stylu Zachraňte vojína Ryana.

Ze zvuků protipěchotních těžkých kulometů mrazí, z čet, které se promění v mžiku oka po bombardování v krvavý oblak, jímá hrůza. Fyzika destrukce dodává celému tomu peklu na bojišti ještě větší míru realismu a vojáci hlasem reagují na situaci. Stačí jen poslouchat „rádio“, abyste věděli, co se na bojišti děje. Dabing dokáže vdechnout život každé jednotce na mapě a autorům se při něm povedlo vystihnout a odlišit náturu Američanů a Britů bojujících bok po boku. Velkou pochvalu zaslouží lokalizace do češtiny.

Ani hudba nezaostává. První díl měl pod taktovkou Jeremy Soule (Total Annihilation, Skyrim, Baldur’s Gate), druhý Cris Velasco (God of War 2, Clive Barker’s Jericho, Bloodborne) a nyní se můžete zaposlouchat do symfonického nářezu od Tilmana Sillescu (ANNO 1800).

S technickým stavem to na druhou stranu až tak zářně nevypadá. Textury čas od času podivně problikávají, hra někdy neuloží postup a ještě zresetuje kampaň a loadingy mezi misemi jsou sáhodlouhé. Hru také komplikuje mizení dosud nesplněných úkolů v kampani. Ty mohou ze seznamu zmizet, pokud postoupíte v hlavním příběhu.

Návrat RTS, na který jsme čekali

Vždy, když dorazí nějaká strategie, je důvod otevřít šampaňské. V případě Company of Heroes 3 rozhodně nějaké kvalitní. Titul se nadmíru povedl a obávaná turn-base složka hru nijak nepoznamenala, naopak – povýšila komornější strategii na globální konflikt. Přes malé nedostatky jde o hru, u které se zaseknete na hodně dlouho. Relic Entertaiment si může udělat další úspěšný zářez na pažbě.

Company of Heroes 3 vychází 23. února na PC, hra je opatřena českými titulky. Během letošního roku by měla vyjít i verze pro PlayStation 5 a Xbox Series X/S.