Colin McRae: Dirt 2 nabízí výborné závody v terénu

Připravte se na spousty prachu, bláta a pět variací na rallye závodění.

Colin McRae: Dirt 2

Příznivci videoherního rallye závodění v poslední době nezažívají zrovna lukulské hody. Kdysi zářivá disciplína závodních her již nějakou dobu spíše jen paběrkuje, a tak přijde nový Colin McRae určitě vhod. Skutečnost, že se navíc jedná o velice dobrý počin, pak je navíc jistě vítaným bonusem.

První Dirt rozhodně nebyl špatnou hrou, ale přeci jen to nebylo úplně to pravé ořechové, co by si fanoušci rallye představovali. Hra sice nabízela spoustu disciplín i typů závodních vozidel, ale jízdní model byl značně arkádový, a tak mnozí virtuální soutěžáci vlastně ani nevěděli, co si o tom myslet.

Typů závodů je pouze pět, ale hře to na kvalitách vůbec nic neubírá.

Autoři ale zjevně některé výtky zaznamenali, a tak nám do druhého dílu přichystali několik změn. A nutno podotknout, že k lepšímu. Takže ačkoliv není druhý díl co do objemu ani zdaleka tak bohatý jako jeho předchůdce, tak zdejší závodění vykazuje v mnoha ohledech lepší parametry než posledně.

Pokud ale čekáte, že si tady zajezdíte na sto offroadových způsobů v široké škále vozidel počínaje lehkými buginkami a konče závodními náklaďáky, pak asi budete dost zklamaní. Vozidel sice není vyloženě málo, zato druhů závodního zápolení je zde v podstatě pouze pět. Zato jsou ale všechny zvládnuty velmi solidně a nabízejí dostatečné výzvy i závodní vyžití.

Hra nás zavádí do několika lokací po celém světě. Začínáme ve známé oblasti Baja v Kalifornii a postupně se nám odemykají další lokace jako třeba Londýn, Čína, tokijská Shibuya nebo ze závodního hlediska poměrně exotické Chorvatsko, abychom se nakonec opět vrátili do Kalifornie, konkrétně tedy do Los Angeles.

Každá z oblastí je typická samozřejmě nejen svým vzhledem, ale často i zaměřením, respektive typem závodů, které se tam jezdí. Asi jen těžko lze očekávat, že bychom se v Londýně nebo Tokiu účastnili nějakých dálkových štací, a tak se tam vše odehrává na rallyecrossovém okruhu, zatímco v takovém Maroku nás čekají spíše delší pouštní přejezdy. Najdou se ale i místa, která nabízejí téměř vše v jednom.

Typů závodů je pouze pět, ale jedním dechem je potřeba dodat, že to hře na kvalitách vůbec nic neubírá. Z hlediska názvu a tradice série Colin McRae jsou nejzásadnější samozřejmě klasické rallye závody, které ale co do četnosti rozhodně nedominují. Vcelku rovnoměrně je totiž pozornost rozdělena i mezi další čtyři disciplíny, kterými jsou již zmíněný rallyecross, Land Rush (něco na způsob našeho autokrosu), Raid (závod s velkými offroady z bodu A do bodu B) a TrailBlazer (něco mezi rallye a Raidem).

Vedle toho se tu pak ještě objevují variace na právě zmíněné, takže například na rallyecrossovém okruhu se konají podniky Domination, což je klasický závod, ale trať je rozdělena na čtyři úseky a účelem je zajet v každém z nich co nejlepší čas. Za pořadí v každém úseku se rozdělí body a kdo jich má na konci nejvíc, vyhrává závod. Další body se ale rozdělují i za pořadí v cíli, takže ve výsledku je potřeba nejen zajíždět co nejlepší časy, ale zároveň se pořád i držet vepředu, což tomuto typu závodů dost dodává na náboji.

Opět na rallyecrossových okruzích se pak jezdí i známý mód Last Man Standing, kdy každých dvacet vteřin vypadává poslední člen startovního pole. A do třetice „speciálních“ režimů tu je Gate Crasher, v němž se projíždíte s rallye vozy po rallye tratích a musíte sejmout co nejvíce branek, které vám přidávají pár sekund k odpočítávajícímu času.

Z hlavních disciplín pak stojí za zmínku určitě i TrailBlazer, v němž se posadíte do setsakra rychlého auta a ženete se po úzkých cestách z jednoho bodu do druhého. Jezdí se v časových rozestupech po jednom jako v rallye, ale nemáte k dispozici navigátora. Zpočátku se to jeví jako dost nesmyslná disciplína, ale časem tomu určitě přijdete taky na chuť.

Velice dobře působí i jízda kontrolovaným smykem.

Jak již bylo zmíněno, Land Rush je něco na způsob našeho autokrosu, nejsou zde tedy žádné asfaltové úseky, akorát že se jezdí s poněkud silnějšími buginami či přímo velkými offroady, takzvanými recetrucky. No a Raid se jezdí opět s offroadovými koráby, ale jedná se o jízdu z jednoho bodu do druhého a celé startovní pole startuje najednou.

Menší počet disciplín pak s sebou nese tu nespornou výhodu, že se mezi sebou mohou výrazněji lišit, a tak nesplývají v jedno jediné offroadové bláto. Každý z typů závodů se tak jezdí skutečně podstatně jinak, k čemuž ale samozřejmě přispívají i rozdíly mezi jednotlivými typy vozidel. Věřte tedy, že pokud pojedete pár závodů v těžkopádném racetrucku a pak najednou přesednete do rallyecrossového speciálu nebo dokonce do hbité buginy, tak budete mít pár chvil problémy udržet se nějak smysluplně na trati. Rozdíly jsou skutečně znatelné.

V tomto kontextu pak výborný dojem dotváří i povedená jízdní fyzika, která od prvního dílu doznala značných změn. Celkový projev sice stále jednoznačně tíhne k arkádě, a tak o nějaké opravdové simulaci řeč být spíše nemůže, ale auta se už přinejmenším rozhodně nechovají jako papírové krabičky, které zastaví na fleku.

Velice dobře působí i jízda kontrolovaným smykem, která v základu není nijak zvlášť náročná, ale na druhou stranu není ani triviální. Jezdit smykem opravdu dobře a rychle tak bude chtít trošku cviku. Je ale zajímavé, že ačkoliv vám hra mimo dalších parametrů (délka skoků, počet rozbitých předmětů apod.) měří i celkovou vzdálenost ujetou ve smyku, tak se ve většině případů jeví výhodněji jezdit čistě. Záleží tak vlastně čistě na vaší volbě, zda se rozhodnete pro průjezd smykem nebo pojedete čistě, do žádných driftovacích orgií vás hra rozhodně nenutí.

Neohrabané koráby tak už může být problém vtěsnat do některých hodně utažených zatáček a v těch rychlejších zase záhy zjistíte, že přilnavost vašich vozů rozhodně není nekonečná. Do hry vstupuje i hmotnost aut, tudíž je v některých místech rozhodně na místě začít brzdit s dostatečným předstihem a své si řeknou i terénní nerovnosti, které mohou v mžiku zhatit slibně rozjetý závod.

O poznání hůře je na tom ale fyzika kolizní, protože ve většině případů vzájemnou přetlačovanou se soupeřem spíše prohrajete a rozhodně nepotěší, když vás mnohdy dost nesmyslně pošle některý z protivníků nekompromisně na chvost startovního pole třeba uprostřed skoku. Navíc se vám málokdy stane, že po kolizi skončíte v nějaké „normální“ poloze – většinou se totiž zastavíte téměř přesně kolmo ke směru jízdy a k tomu ještě zabořeni nosem do svodidel. Rozhodně nechceme, aby se bouračky odehrávaly bez následků, ale tohle zkrátka působí divně.

Pocta velkému závodníkovi

Název hry by možná mohl evokovat myšlenky na to, že se Codemasters snaží za každou cenu maximálně přiživit na jménu zesnulého velkého závodníka, ale není to pravda. Nebo možná je, ale zároveň se jedná i o velmi vkusné vzdání holdu bývalému šampionovi.

Vedle Colinových aut se tu totiž objevuje i šampionát, který by měl být vyvrcholením celého vašeho snažení v režimu kariéry. Nese Colinovo jméno a na tratích rychlostních zkoušek zde změříte síly mimo jiné i s jeho otcem Jimmym (bývalý britský rallye šampion), bratrem Alisterem (chvíli jezdil i seriál WRC), motocyklovým závodníkem Valentinem Rossim nebo další rallye legendou Ari Vatanenem.

Po dokončení tohoto šampionátu se pak odemkne krátký sestřih vzpomínek na Colina, který krátce uvede David Richards z týmu Prodrive a následují záběry některých Colinových kousků na rallye tratích. Opravdu povedené, decentní, nijak patetciké, ale zároveň to svou roli plní naprosto dokonale.

Udobřit si nás ale tvůrci dokázali zajímavými zpestřeními či snad by se možná dalo říci, že až bonusy. Například třemi podniky X-Games nebo některými zajímavými vozítky. X-Games jsou ve skutečnosti pouze jinak strukturované a lépe honorované šampionáty, ale vždy je lepší jezdit pod celosvětově známou značkou než jen nějaké smyšlené podniky tvářící se jako mistrovství světa. Ostatně ty se zde taky ke konci hry objeví. Vrcholem pak je šampionát konající se pod patronátem Colina McRae.

Z aut pak fanoušky automobilového sportu jistě zaujme například starý rallye speciál Ford Escort, mistrovské Subaru Impreza z roku 1995, Colinův X-Games speciál nebo třeba Mitsubishi, které slavilo úspěchy na Rallye Dakar, tuším že v roce 1993. Takže i když nabídka vozů není nikterak široká, pár velice zajímavých kousků tu k nalezení je.

Graficky na tom hra není kdovíjak famózně, ale pokud se na to díváme z hlediska celkové prezentace, tak to dopadlo na jedničku a to i přesto, že celkové ladění je na náš vkus možná až příliš „cool“ a „insane“. Na hru je velmi hezký pohled a ačkoliv například cákání vody je poměrně dost zjednodušené, vynahrazuje to třeba velmi pohledné naklánění a celkově vizuální chování vozů při jízdě. Možná jen trochu mate, že některé keře a stromky lze převálcovat, zatímco jiné představují nepřekonatelnou bariéru. Faktem ale je, že časem se naučíte odhadovat a znát, co povolí a co ne.

Navzdory názvu byl hlavním představitelem prvního dílu Travis Pastrana, jenž vám bude dělat společnost i nyní, ale navíc ho doplnilo pár dalších známějších jmen jako například Dave Mirra nebo američtí rallye jezdci Ken Block a Tanner Foust. Chvályhodné ale je, že jak se můžete dočíst v infoboxu, je i přes to všechno nyní ve skutečnosti hlavním aktérem Colin McRae.

Nová jména ale s sebou nesou i výtku směrem ke zvukové stránce hry. Moroty vrčí a plechy rachotí víceméně v pořádku, ale působí poněkud strojeně, když jsou při závodech všichni jezdci propojeni vysílačkou, a tak každou chvíli slyšíte nějakou tu „cool“ hlášku, kterou bychom milerádi oželeli. Je ale třeba uznat, že občas dokážou i pobavit, například když se Ken Block špičkuje s Tannerem Foustem, ale jsou to jen výjimečné případy.

Přímý dopad na hru má ale spíše místy zmatený navigátor při rallye závodech. Pokud vám hlásí profil trati hodně dopředu, tak se na to dá zvyknout a spíš vás to motivuje k pozornějšímu naslouchání. Občas se ale stane že vám nahlásí „hard left“ v okamžiku, kdy se v inkriminované zákrutě již důvěrně seznamujete se svodidly.

Ve výsledku to ale samozřejmě kvalitám hry nijak výrazně neubírá. Jedná se totiž o poctivé blátivé závodění, které potěší jak příznivce prvního dílu, tak snad i několik málo dalších hráčů, kteří v závodních hrách hledají vyšší dávku realismu. Pravda, do takového Richard Burns Rally má druhý Dirt pořád ještě ukrutně daleko, ale od minule rozhodně udělal krok správným směrem.

Hru zapůjčila firma Gamehouse.