Civilization IV: Beyond the Sword

Již druhý datadisk k vynikajícímu čtvrtému dílu legendární Civilizace nepostrádá kvalitu. Zaměřuje se na období od středověku po budoucnost a přináší mocnou katolickou církev či důležité korporace. Dáte si říct?

Mnozí hráči považují Civilizaci za matičku všech strategií. Ne snad proto, že by byla první, to ne, ona je pouze nejlepší. A je i nemálo těch, kdo si myslí, že je největší z her vůbec. To je samozřejmě téma na debatu, jež by patrně nenabrala rychlého konce, nicméně to stačí jako doklad toho, že Civilizaci milují miliony lidí. Série má navíc jako jedna z mála vzestupnou kvalitu, a tak po první jedničce vyšla lehce vypolírovaná dvojka, značně vylepšená trojka a naposledy i zprvu s menší skepsí (ta se naštěstí nenaplnila) přijímaná čtyřka. Zatímco první přídavek k ní, Warlords, se zabýval časovým údobím s počátkem v antice a koncem ve středověku, Beyond the Sword se orientuje především na moderní věk.

Přestože to zní slibně, není špionáž vyvážená tak, jak by měla. Z tohoto důvodu se o ní budou opírat především hráči razící na oko mírumilovnou strategii, pokud možno bez otevřené války.

Coby správný datadisk přináší Beyond the Sword spoustu viditelného obsahu, ale také nové herní mechanismy, jež je zapotřebí respektovat. Poměrně kontroverzní je notně přepracovaná a zdůrazněná role špionáže. Špioni jsou nyní k dispozici hned po objevení abecedy a dá se říci, že se bez jejich použití neobejdete, protože se značně zasazují v uvedení výzkumu či kultury vybraného národa do plného chodu. Za speciální bodíky špionáže se dá vyvádět skutečně široká škála akcí: od prostého zamoření nepřátelského města jedy, přes zcizování technologií a peněz, až po změnu náboženství toho kterého města. Bodíky je možné využít i k pasivním efektům a ovlivnit tak například postupný rozvoj civilizace, respektive jejich objevování technologií a výstavbu budov. Přestože to zní slibně, není špionáž vyvážená tak, jak by měla. Z tohoto důvodu se o ní budou opírat především hráči razící na oko mírumilovnou strategii, pokud možno bez otevřené války. Záškodnictví se ale hodí, obzvlášť když konkurence neví, od koho pochází. Jakmile ale dojde k válce, začínají být špioni spíše neužiteční a víceméně jednoduše odstranitelní soupeřovými prostředky. Přitom i válečná špionáž by si zasloužila důstojné zpracování – zde se ho však nedočkáte.

Ještě větším zásahem do hry je potom apoštolský palác, respektive chvíle, kdy ho postavíte. Tato budova dělá z důležitého komponentu hry, náboženství, aspekt prakticky nejdůležitější, což pochopitelně odpovídá době, kdy se dostává „do oběhu“ – středověku. Palác umožňuje národům, které mají aspoň jedno město věrné katolické církvi, účast v hlasováních ne až tak úplně náboženského charakteru, namátkou zmiňme obchodní embarga, vyhlášení svatých válek či vnucený mír apod. Nový směr dokonce umožňuje svým způsobem vyhrát celou hru, a to tehdy, kdy se vám podaří přesvědčit všechny civilizace, aby hlasovaly pro jednoho papežského kandidáta. Rozhodně to ale není nejjednodušší z mnoha cest, u každé civilizace předpokládá přijmutí křesťanské víry aspoň jedním městem a následné jednotné hlasování. Církev má obrovský vliv především ve střední části hry (palác je později negován vynálezem masových médií) a její zábavnost tkví v tom, že po vzoru svých reálných papežských protějšků i ti virtuální polarizují svět: buď jsi s námi, nebo proti nám. V případě, že se do katolického bloku přidáte, budete mít značně omezené možnosti v postupu proti dalším zemím svaté koalice. Pokud se však na stranu papeže nepostavíte, klidně se můžete brzy potýkat s křížovou výpravou proti vám, případně s výrazně sníženými obchodními příležitostmi. Prsty církve jsou zkrátka všude.

Církev má obrovský vliv především ve střední části hry (palác je později negován vynálezem masových médií).

Třetí a poslední zásadní novinkou jsou korporace. Je jich celkem sedm a fungují podobně jako náboženství. Každá vyžaduje odlišný typ velké osobnosti a poměrně významné prostředky na udržení v chodu. Za to se odvděčí nejrůznějšími bonusy pro kulturu, výzkum, těžbu apod. Jelikož jsou ale svým zaměřením pochopitelně diametrálně odlišné a je třeba je vystavět dříve, než jejich výhody doceníte, požadují po hráčích schopnost plánovat. To není vždy tak jednoduché. Situace se někdy vyvine tak, že z mírumilovné civilizace budete mít v moderní éře či budoucnosti na krku válečný stav a pokud jste s tímto v procesu budování kapitalistické společnosti nepočítali, je to problém. Těžko se tomu ale vyhnete, korporace mají podobný význam jako apoštolský palác – místo misionářů v kutaně však po světě víru peněz šíří firemní zástupci v obleku.

Tyto tři esenciální přídavky jsou doplněny ještě celou řadou menších, ale stále významných detailů. Jsou tu nové národy i neokoukané jednotky (například protitanková pěchota, která účelně čelí záplavě tanků v průmyslové éře). Nechybí ani nové divy, z těch zajímavějších například národní park či socha Dia. Pocítili jsme i dopad přepracované umělé inteligence, která lehce přitvrdila a i na nejjednodušší obtížnost (nikoliv neférově) dobře reaguje na nejrůznější taktické situace. Vylepšení se dočkal i multiplayer, jenž je sice stále stejně zábavný (velmi), ale může se konečně opřít o mnohem bytelnější síťový kód.

Už tohle všechno by existenci datadisku ospravedlnilo, nicméně není to všechno, co v balíku Beyond the Sword naleznete. Stejně jako do Warlords se i sem autoři rozhodli zařadit scénáře a mody, jež buď vytvořili sami, nebo si je vypůjčili od činorodé fanouškovské komunity. Tím nejlepším je Final Frontier, jenž Civilizaci mění ve vesmírnou strategii typu Galactic Civilizations, byť méně komplexní. Je tu navíc dobře vyvážený bojový model galaktických lodí. Nechybí ani několik zajímavých scénářů z druhé světové války, ale ani výstřelky nápaditých tvůrců, jež sice nedosahují propracovanosti originální Civilizace, ale coby bonus na jednorázové zahrání určitě potěší.

Klady a zápory

Obsahově bohatý datadisk
Některé novinky mění i styl hry

Někdy až příliš komplexní
Občas nevyvážené

599 Kč
Anglicky (český manuál)

Třetí a poslední zásadní novinkou jsou korporace. Je jich celkem sedm a fungují podobně jako náboženství.

Největší slabinou hry je zároveň její největší předností. Už samotný čtvrtý díl Civilizace dosahoval značné míry komplexnosti. Datadisk jí ještě prohlubuje, čímž se Beyond the Sword stává záležitostí výhradně pro kované fanoušky série. Stále tu je nepříjemné riziko, že nějakým tahem prohrajete hru, aniž byste to v ten okamžik věděli. Dojde vám to třeba o sto tahů později, kdy se z nastalé situace nebude možné vyhrabat. To je však nutná daň za to, že jde o tak úžasně rozsáhlou a stále velmi dobře hratelnou záležitost. Celkově tak Beyond the Sword dělá více než dobrý dojem.