Jsou to již celé 3 roky, kdy na naše konzole dorazil vskutku originální počin tehdy nepříliš známé softwarové skupiny Criterion. Burnout se okamžitě stal jedničkou všech arkádových automobilových závodů. S jeho na tu dobu nevídanou grafikou, která běžela v opravdu velmi rychlém fps, a také s výtečnou hratelností, při kteréž vám na paty neustále šlapala poměrně vysoká obtížnost, se rychle stal hitem. Což bylo pro hru od tehdy neznámého týmu, která neměla téměř žádnou propagaci neuvěřitelné. Kvalita je zkrátka kvalita. Myšlenku původního konceptu následně rozšířilo pokračování, které se snažilo více přiblížit masám naopak obtížností až směšně jednoduchou. Nicméně obohacený a od závodního konceptu odtržený mód Crash doplňoval pohodové a nenáročné projížďky v provozu o adrenalinový chaos, jenž jste za neuvěřitelných grafických eskapád prováděli řetězovými bouračkami v křižovatkách plných automobilistů, kteří se označovali stupni hořlavina či výbušnina X. té třídy. Multiplayer a on-line možnosti daly této hře další rozměr (v našem případě bohužel spíše jen ten klasický multiplayer).
Od dob launche Burnoutu s dvojkou v názvu se změnila jedna velmi podstatná věc. Produkci třetího dílu převzali EA. Nese to s sebou samozřejmě mnoho pozitiv, ale i nějaké to negativum, o kterém se ještě zmíníme. Nicméně Criterioni se nezalekli
velkého vlka, který pohltil malou rybu Activision a vypilovali své ocelové dítko do maximálních detailů. Ale začněmež pěkně od začátku.
Graficky je opět Burnout 3 tím nejlepším, co na černé konzoli uzříte.
Novinkou první a největší, které si všimnete hned na prvním místě v menu, je položka Burnout World Tour. Jedná se o věc velice zajímavou. Tento herní mód je vlastně nosnou kostrou režimu pro jednoho hráče. A kostrou hnedka olbřímích rozměrů. Po prvním kontaktu se vám spustí FMV instruktáž o Burrrrnoutích pravidlech silničního provozu. Pravidlo první: jezdi jako prase! Pravidlo druhé: jezdi v protisměru. Pravidlo třetí: ušetři civilisty! Pravidlo čtvrté: Zkus je ale pořádně vyděsit! Pravidlo páté: vyhazuj soky ze silnice! Pravidlo šesté: v módu Crash se všechna pravidla negují – znič všechno co můžeš! Posléze se zjeví satelitní mapa prvního regionu – USA a na ní značené typy závodů s komentáři o pravidlech pro výhru. Vyberete si a hrrr na ně!!!! Úspěšným postupem, kterýžto musí být provázen zisky medaile od bronzu výše, postupně odemykáte další typy závodění, nové lokace, skryté automobily tak dlouho, než se propracujete na další kontinent atd. Při neuvěřitelném počtu závodů, který jde do stovek si opravdu užijete hodně dlouho, a to je prostě nejdůležitější.
Pamatujete si ještě na pravidlo číslo 5? Jestli ano, tak už vám bude jasné, proč se v podtitulu třetího dílu skrývá nepatrné slůvko „Takedown“. Ano, vaše dedukce jistě byla bezchybná; za vyhození protivníka ze silnice se tu platí měnou nejvyšší: maximálním boostem. Boost, to je to magické slovo v Burnoutím slovníčku pojmů. Množství nitra, točící váš motor do nesnesitelně decibelních (jak krásné to slovo pro přesmyčky) otáček totiž závisí opět na nebezpečnosti vaší jízdy. Stoupá přesně podle udaných pravidel. Ale největší hodnotu a celkové navýšení získáte jen právě za onen takedown. Důležité jest také zmíniti ten fakt, že další novinkou, která vám při tomto pachtění usnadní získání potřebných bodů za takedowny, je i možnost ovládat vrak vozu jemným postrkováním ovladače vlevo a vpravo přímo za letu. Můžete tak způsobit na vozovce nejednu nepříjemnou šlamastyku, v níž uvázne pomatený sok v jeho napíglované káře. Máme tu dokonce i mód se jménem Road Rage, který před vás vrhá nekonečné množství soků, které postupně likvidujete! Vskutku briliantní!
A další neméně atraktivní novinkou je začlenění destruktivního módu Crash přímo do hlavního herního módu a zároveň jeho obohacení mnoha novými prvky. Hlavním asi bude použití ikon předčasného výbuchu, multiplikátorů skóre, bonusových mincí atp. Dočkáte se i další featurky – jmenuje se Crashbreaker. Spočívá v tom, že po „havárii“ si můžete načasovat a spustit výbuch vašeho již tak ohořelého vozu stiskem tlačítka. Co se potom děje s okolím je nad v oblaku dýmu zahalené slunce
jasné.
|
Také při aranžmá křižovatek si tvůrci tentokráte více pohráli. Nemůže vás proto překvapit rozjezd z kopce po kočičích hlavách na skokanský můstek, katapultující váš samohyb za řevu boostu výšinami přímo mezi cisterny a osobáky uprostřed velmi, ale opravdu velmi zasekané komunikace. Extrémně rozvíjí tuto zábavu poněkud zvrhlejšího zaměření, která nám všem jistě činí velké potěšení, další rozšíření v multiplayeru, kde se vyskytuje hned několik modifikací, jež promění nejednu pařanskou domácnost osazenou vícero osobami v slušně zaprděné doupě.
Ono s multiplayerem je to vůbec tentokráte až moc zábavné. Nejenom módem Crash můžete uspokojovati své závodní, případně plechuchtivé choutky. Čeká vás nevídané množství atrakcí, při kterém ovšem ubohý čecháček, spoléhající se na služby monopolní organizace bohužel při mizerném pokrytí potřebnou on-line službou zapláče. Je opravdu neuvěřitelně zábavné prohánět se v osmi hráčích po internetu, rozděleni na dva týmy a provádět všelijaké skopičiny. Nu což, snad se po privatizaci dočkáme lepšího přístupu na internet i my, mimopražští jedinci. Přičemž si také tak říkám, proč že se vlastně ty nové konzole začaly vyrábět bez i-linku a hry jej již nepodporují. Kdo si zkusil třeba takové Gran Turismo 3, ten si jistě také posteskne. Nezbývá
tedy, než rozdělit obrazovky a pěkně si to rozdat s kamarády na jedné mašině. A nebojte se, herní přátelé, nedostane se vám žádné újmy – vše funguje plynule a v naprostém pořádku. A hlavně to opravdu dlouho baví!
Graficky je opět Burnout 3 tím nejlepším, co na černé konzoli uzříte. Je bez jakýchkoliv debat, že když se umí programovat, dokáže PS2 nejednomu škarohlídovi i po tak dlouhé existenci na trhu předvést takové malé grafické zázraky a vytřít zrak pěkně dočista. Burnout je toho se svým mírně modifikovaným enginem Renderware živým důkazem (vzpomeňte ale třeba i na nečekaně dobrý Mortal Kombat na PS2, který na tomto enginu běžel také).
Všechny detaily, které uzříte vám budou zpočátku doslova vyrážet dech. Od precizně zpracovaných automobilů, přes grafickou podobu všeho na silnicích, backgroundů či speciálních efektů. Těch tu máme opět o něco více. Hlavním je velice šikovná aplikace motion bluru v okrajích obrazovky, který se při vyšší rychlosti rozmáhá a podporuje tak neuvěřitelný pocit z rychlosti, jenž jste ještě nikdy neměli tu čest spatřit (s vyjímkou Wipeoutu Fusion, budiž mu země lehká). Naprosto dokonalými se taktéž jeví neuvěřitelně propracované replaye, kde si celou situaci můžete ještě po matrixovsku pěkně zpomalovat. Veškerenstvo barev působí naprosto ostře, světelné efekty, jiskření plechů,
odlesky – to vše je opravdu jednička na PS2. Radost pohledět na ten umělohmotný svět! A kdo by si snad myslel, že se to bude špatně hýbat, tak ten ať na to rychle zapomene! Nebudete ani muset použít selektor na 60 Hz, protože i na 50 Hz vše lítá neuvěřitelnou rychlostí bez jediného zpomalení – zkrátka paráda!
Co se nám na posledním Burnoutu tedy líbí? Téměř všechno!
Další důležitou věcí, která sice není při hraní až tak důležitá, je celková prezentace hry. Zde přinesli lidé z EA to, co se nám vždy líbilo na sérii NFS. Plně profesionálně zpracované intro a videa jsou kapitolou samou pro sebe, kteroužto můžete posléze nastudovat v položce bonusů přímo v Options. Na mysli ale máme hlavně velmi pěkně a úhledně zpracovaná herní menu a ostatní statickou grafiku, doprovázející vás v neherních částech produktu. Je to věc, která celou hru opticky rozhodně podpoří, sjednotí a vytvoří tak příjemný kompaktní celek. Což minulému Burnoutu 2 rozhodně chybělo.
Když už jsme u těch EA, vrhneme se k položce zvuk a začneme hudbou, kterou také producenti pozdvihli na vyšší úroveň. Nebudeme tedy již poslouchat skladby od neznámých interpretů bez vokálního projevu, jako v minulém díle, nýbrž si užijeme punkových (tedy spíše moderně pop-punkových) a rockových skladeb od umělců více či méně známých (jak mile jsem byl
překvapen zařazením mých oblíbenců z dob minulých – Ramones). Technařina se protentokráte nekoná, i když možná by nebylo na škodu maličko variovat, podobně jako v NFS: Undeground a promísit tak titul více hudebními styly.
Kapitolou samou pro sebe je přítomnost DJ Strikera (nebo jak se ten nukleární blb zove). EA se drželi mimořádně efektního a osvědčeného schématu komentářů, který nám opravdu lahodil např. u SSX 3 či v sérii NBA Street. To, co ale předvedli zde, nám v redakci tak trochu natrhlo úsměvy. Nejenže vám ten týpek svými opakujícími se hláškami otráví život, ale svým neustálým tupým „What´s Up“ vás doslova donutí zavřít mu hubu v položce Options. Ne, tudy tedy opravdu ne, vážení EA. Burnout jsou nezávislé a dost drsné závody, tak nám do nich příště nestrkejte přiblblého a otravného plastického truhlíka Strikera! Děkujeme!
|
Nu, pomalu jsme se prokousali k samotnému závěru. Co se nám na posledním Burnoutu tedy líbí? Téměř všechno! Výtečná a pekelně rychlá grafika. Detailnost a pestrost tratí i vozidel. Neuvěřitelně dlouhá výdrž. Pestrost módů. Taktéž dokonalý
multiplayer. A věc poslední, kterou MUSÍME ZDŮRAZNIT je ta, že pokud váháte s pořízením volantu, tak by vaše váhání společně s koupí nového titulu od Criterionů mělo okamžitě skončit. Ono je to vlastně celé s volantem jako takový malý herní orgasmus.
Mouchy? Prakticky žádné. Nebýt zbytečně odlehčené obtížnosti (více výzev by rozhodně potěšilo – vzpomeňme na jednotku!), občas otravnějších (i když relativně rychlých) loadingů a dementního speakera, dostane snad tato hra poprvé v historii téměř sto procent. Maličký kousíček, opravdu maličký.
Je to kus poctivě a neuvěřitelně přítulně odvedené práce! Běžte do obchodu a kupujte, pokud už tedy nemastíte!
| Burnout 3: Takedown | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
