Ondřej Zach: Z aktuálních her jsou moje stálice Mario Kart 8 Deluxe, co se akčních závodů týče, Forza Motorsport 7, co se okruhových týče a Forza Horizon 5 na blbnutí. Z dřívejška musím zmínit Stunts, Wacky Wheels, Micro Machines, MegaRace 2 (ty filmečky!) a třeba i boží Ignition. Z těch jen trochu modernějších Richard Burns Rally – to byla první hra, kterou jsem hrál na volantu. Učili jsme se to v redakci asi týden, ale ten pocit z jízdy, to pak bylo neuvěřitelný. Čestnou zmínku bez dalšího rozepisování si zaslouží ještě Burnout 3.
Mario Kart 8 Deluxe
Forza Horizon 5
Wacky Wheels
Emanuel Svoboda: Mou nejoblíbenější závodní sérií je bez pochyb WipEout. Závody s auty mě nikdy moc nebraly. A když už, tak absolutní arkády ve stylu Burnout nebo Destruction Derby. Ale WipEout, to je jiná! Tyto futuristické závody mi učarovaly hned prvním dílem z roku 1995, který vyšel při startu konzole PlayStation. Vznášedla budoucnosti, nesmírná rychlost a elektronický soundtrack si mě získaly. Hráč si musel zapamatovat tratě a zatáčky řezat vzdušnými tryskami. Obtížnost byla a je vysoká.
WipEout: Omega Collection
WipEout: Omega Collection
Pokračování přitom byla lepší a lepší. Ani některé klony a kopie jako třeba Quantum Redshift nebo Rollcage nebyly špatné. Vždycky jsem si při hraní WipEoutu představoval, jak otevřu kokpit vznášedla a vítr mi v nesmírné rychlosti pročesává mé dlouhé, mastné i špinavé vlasy a vyčesává z nich červy a larvy. Vím, že je to nereálné, protože vichr by mi v takové rychlosti serval i kůži z obličeje, ale představovat jsem si to mohl.
Honza Srp: Vždycky jsem dával přesnost arkádám, takže mám docela rád sérii Need for Speed, za ten nejlepší díl považuji ten třetí z roku 1998. Mraky času jsem strávil ve splitscreenu Rollcage a MotorStorm: Apocalypse byla moje první platinová trofej na playstationech. Jenže po týdnu s Gran Turismem 7, kvůli kterému jsem si půjčil volant, všechny předchozí závodní zážitky blednou. Neuvěřitelně mě to baví, dokonce tak i zvažuji, jestli nakonec nezainvestuju do vlastního vybavení. Ale asi odolám, nekonečné kroužení po závodních tratích, jen proto, abych vylepšil svůj čas o pár sekund, je docela časově náročné.
Gran Turismo 7
Gran Turismo 7
Gran Turismo 7
Petr Kárník: Závodním hrám jsem nikdy nijak zvlášť neholdoval. Pamatuji na doby, kdy jsem se se spolužákem předháněl, kdo postaví lepší (rozuměj šílenější) trať ve Stunts, multiplayer v Micro Machines 2, případně na honičky s policií v prvních Need for Speed. Od té doby to byl ale maximálně multiplayer ve Flatoutech a bavil mě rovněž akční Split/Second: Velocity.
Honza Strachota: To je dáno především ochotou a schopností lidí z mého okolí dané hry hrát. Obecně mám závodní hry rád dost, ale jen na LAN party, potažmo po internetu, ale když jsou všichni ve stejném domě/bytě.
Tou úplně první bylo ovšem Rally Speedway na Commodorovi 64, kterou si s vrstevníky občas dodnes rádi zahrajem. Měli jsme tu hru tak rádi, že jsme v devadesátých letech s mým spolužákem udělali její remake (viz článek: RETRO: Turbo Speedway byla první českou komerčně prodávanou závodní hrou). Pak přišlo na řadu Mario Kart na SNES. Pak už vše na PC: Need for Speed 2000 (Porsche). První Need for Speed Underground (jediné singleplayerové – multiplayer jsem nikdy nezprovoznil – závody, co mě kdy chytly).
Grafický koncept, který se stal předlohou obalu hry Turbo Speedway.
Asi vůbec nejoblíbenější závodní hrou, kterou hraju dodnes, je MotoGP 2004, které se mi líbí zejména díky (v jistých ohledech) realismu, obtížnosti a režimu závodu, kde se „obarvují“ jednotlivé úseky trati podle toho, kdo na nich udělá nejlepší čas, a vyhrává pak ten, kdo za x kol obarví nejvíc úseků. Vlastním osm legálních kopií, takže jsem na případnou LAN party vždy připraven.
Nejnovější závodní hrou, kterou jsem pak hrál, bylo Need for Speed Most Wanted, vyšlo kdysi zdarma na Originu, a tím pádem to mělo plno mých známých. Na ovládání si sice musel člověk zvykat, ale pak už to šlo. A od té doby už ticho po pěšině.
Jan Kouba: Počítá se mezi závodní hry i Carmageddon? V druhém dílu jsem byl třídní mistr. V devadesátkách se příliš doporučený věk neřešil, a tak jsme hrávali u mě na počítači demo prvního a druhého dílu. Jezdili jsme pořád dokola po mapě města. Zkoumali všechna zákoutí a trumfovali se v co největším kombu. V naprostém kontrastu ke Carmageddon byly Wacky Wheels, Ignition a „Mikromašinky“ (Micro Machines), které jsem hrál podobně často. Vždy jsem měl rád ve hrách destrukci vozidel a akčnější závody. To mému malému já splnilo Destruction Derby z roku 1995. Doteď vzpomínám i na skvělé Stunts a jejich duchovního nástupce TrackMania. V obou hrách jsem postavil nespočet, podle slov těch, kteří je byli nuceni jet, nehratelných tratí. Také jsem strávil mnoho času u Rollcage a Hi-Octane. Z aktuálních teď doma hrajeme pohodový Team Sonic Racing, který je momentálně v PS Plus.
Carmageddon
Martin Kaller: Musím se na rovinu přiznat, že klasické závodní počiny nejsou tak úplně můj kanystr pohonných hmot. A pokud už zasednu k podobné hře, upřednostňuji takovou, která je hodně vzdálená významu slova simulátor. Dobrá dobrá, může za tím být i mé dřívější trauma z autoškoly, kde mělo několik předčasně zešedivělých učitelů značně odmítavý postoj k mému, řekněme, kreativnímu jízdnímu projevu.
Buď jak buď se titul, který mne svého času asi nejvíce překvapil a oslovil, objevil na začátku tohoto rušného století na konzolích. A byl to první Burnout (Burnout – smrt má čtyři kola). Nesmírně adrenalinový závodní hit, poskytující opojný pocit z neuvěřitelně rychlé, až extrémní jízdy. To všechno navíc umocněné podporou volantu a multiplayeru. Originální série po několika letech úspěšně vyvrcholila oceňovaným projektem Burnout Paradise (Burnout Paradise - cesta do města za destrukcí), nabízejícím otevřený svět, kterým se bohužel tato závodní etapa de facto uzavřela.
Burnout Paradise: The Ultimate Box (PC)
Burnout Paradise: The Ultimate Box (PC)
Michael Mlynář: Moje největší srdcovka je bezpochyby Gran Turismo. Má totiž přesně ten správný poměr zábavy a realismu, který mi vyhovuje, a taky to v dávných dobách prvního PlayStationu byla vůbec první hra tohoto druhu. A na otce zakladatele se nezapomíná. Ovšem nebráním se ani volněji pojatým závodům, mezi nimiž u mě zcela jednoznačně vede Forza Horizon. Ještě pár sezon po druhém Undergroundu mě pořád bavila i značka Need for Speed, ale pak už to bylo příliš stejné, příliš zastaralé, přespříliš pubescentní a prostě celkově to šlo do kopru. Mrzí mě, že zároveň s novými konzolemi už nevychází Ridge Racer. Jasně, bylo pořád to samé, akorát hezčí, ale mělo to šťávu, mělo to grády a Reiko Nagase je kočka. V dobách PS2 mě pak dost okouzlil Auto Modellista, třebaže hlavně tou na závodní hry velmi neotřelou cel-shadovou grafikou. A je to jen u mě, nebo se najde ještě někdo další, kdo tehdy dokázal trávit dlouhé hodiny v šíleném Crazy Taxi?
Gran Turismo 5 Prologue
Ridge Racer pro PS Vita
Ondřej Martinů: Závody jsem nejvíce hrál v dobách střední školy. Tehdy v mojí sociální bublině nejvíc frčely dva díly Need for Speed Underground a na ně také dodnes vzpomínám jako na ty nejzábavnější. Zejména na dvojku, která konečně dovolila se prohánět i jen tak volně po městě. Tento díl jako jediný jsem zároveň dohrál vícekrát, stihl jsem se k němu už několikrát nostalgicky vrátit.
V poslední době naopak závody moc nemusím, jedinou výjimkou jsou Forza Horizon 4 a 5, které bych však nejspíše bez Xbox Game Passu také minul. Ani jeden z těchto dílů si mě však neudržel na víc než pár hodin. Bohužel, i když na nich nevidím nic zlého, zkrátka už to nějak není moc můj žánr. Poslední závody, které jsem dohrál, byly tuším Need for Speed Most Wanted (2012) a Burnout Paradise. Vzhledem k tomu, že jsou oba dva díly od studia Criterion, tak si říkám, že od nich bych si klidně zahrál i něco nového. Třeba by se u mne trefili i potřetí.
Burnout Paradise: The Ultimate Box (PC)
Need for Speed: Underground (2003)
Honza Lysý: Preferuji silně arkádové závody, o realističnost mi moc nejde. Mou srdcovou záležitostí jsou závody Burnout a také nedám dopustit na sci-fi závody Wipeout. Nepohrdnu ani některými díly Need for Speed, ale zřejmě (nebo určitě) jsem divný, protože preferuji závodní hry, kde se jde z jednoho závodu do druhého, úplně si neužívám, když cestuji po otevřeném světě a vyhledávám si závody sám. A mám velmi rád i projekty jako Crash Team Racing, Mario Kart nebo Team Sonic Racing.
Team Sonic Racing
Crash Team Racing Nitro-Fueled (PS4)
