Vzhledem k tomu, že hru Richard Burns Rally považujeme za černého koně letošního léta, věnovali jsme mu již dva články. V prvním jsme popisovali fascinaci z prvního setkání na E3, ve druhém jsme se již hře na zoubek podívali více. Vzhledem k tomu, že mnohé již napsáno bylo, rozhodli jsme se pojmout tuto recenzi trochu jinak. RBR se totiž u nás v redakci stala nefalšovaným hitem, a tak si dnes budete moci prohlédnout dokonce „čtyři strany mince“. Když už totiž bylo nejhůře a naše časy stále odpovídaly o něco rychlejšímu průjezdu dané rychlostní zkoušky, přizvali jsme si na pomoc ještě člověka tak říkajíc „od fochu“, aby nám trochu poradil. Nyní již ale přímo k věci.
O RBR se dlouho mluvilo jako o absolutně nejrealističtější rallye všech dob. Dnes již můžeme s naprosto klidným svědomím říci, že je to pravda. Naprosto. To nemá cenu zatloukat. Otázkou ale zůstává, zdali je to dobře nebo špatně. Na první pohled by se samozřejmě mohlo a mělo zdát, že je to dobře, máme ale poněkud obavy, aby se tato skutečnost neobrátila proti hře samotné. Ruku na srdce, přestože hráčů, kteří mají v oblibě závodní tituly, jsou doslova a do písmene mraky, vyloženě hardcore rallye maniaků již ani zdaleka tolik není. Otázkou tak zůstává, jak se bude RBR vlastně prodávat.
Hra je to totiž opravdu pekelně obtížná, respektive se vám tak bude zdát po prvním spuštění. I po druhém. Auto vás nebude poslouchat, bude vymetat příkopy, bude se přetáčet, jak se mu zachce, bude se vzpouzet, bude si (zdánlivě) dělat, co se mu zachce.
Jízda s nabouchanými vozy WRC není žádná sranda a na návyky známé z drtivé většiny dosavadních závodních her musíte zapomenout.
V tu chvíli mohou nastat dvě možnosti: buď hru znechuceně odhodíte jako nehratelný zmetek nebo na chvíli zapojíte to, co nosíte skryté v horní části lebky (ne, pastelku tentokráte nemyslíme) a uvědomíte si, že zvládnout WRC bestii ve zrádných zatáčkách je asi něco „trochu“ jiného než se ve vašem rodinném Fiatu Punto šourat po ucpané magistrále. Nechce to ani tak trpělivost, jako spíše odhodlání. Prostě musíte v prvé řadě chtít, aby vaše výsledky byly na nějaké rozumné úrovni. Stejně jako v reálu. Dokonce ani Carlos Sainz do závodního auta z nebe nespadl.
Ve hře je sice přítomna rallye škola, ale v prvé řadě to chce praxi. Prostě se „vyjezdit“. Pozorovali jsme to sami na sobě, jak se nám s počtem ujetých kilometrů dařilo jezdit lépe a lépe, přesněji odhadovat zákruty, více naslouchat navigátorovi, citlivěji pracovat s pedály a lépe řešit svízelné situace. Zpočátku jsme považovali za úspěch když byl náš čas lepší než dvojnásobek času vítěze erzety, pak jsme ale začali tyto rozdíly stahovat řádově o desítky sekund a pozorovali jsme, že to jde. Navíc nás v tomto kontextu dost zesměšnil náš dnešní vzácný host Víťa Houšť, který začal po pár cvičných jízdách zajíždět
časy srovnatelné s počítačem řízenými jezdci a po nějaké hodince ježdění a nastavování dokonce začal v rychlostních zkouškách okupovat medailové pozice a vítězit. Povzbuzeni touto skutečností, vrhli jsme se do dalšího tréninku a padla i nejedna sázka. RBR se tak vybarvuje jako jedna z těch nemnoha her, kterým musíte zpočátku absolutně věřit. Cesta za svatým rallye grálem navíc bude velmi dlouhá a trnitá, ale objev jezdeckého tajemství za to určitě stojí.
Již v některém z předchozích článků jsme se zmiňovali, že jízda s nabouchanými vozy WRC není žádná sranda a že na návyky známé z drtivé většiny dosavadních závodních her musíte zapomenout. Na mysli máme zejména zvyk za zatáčkou okamžitě dupnout na plyn a drtit ho až do chvíle než před další zatáčkou začnete drtit brzdu. Tady byste ale s takovou taktikou neujeli ani tři kilometry. Je to zde velmi podobné jako s hraním hazardních her o peníze. Většina lidí chce co nejvíce vyhrát, ale člověk se znalostí středoškolské matematiky chce co nejméně prohrát. V RBR to každý chce co nejvíce osolit (chlapsky uznáváme, že jsme nebyli výjimkami), ale člověk s elementárními znalostmi rallye si bude zpočátku jen osahávat trať, lehce ťukat na brzdu a plyn, snažit se jemně regulovat smyky … zkrátka v prvé řadě se bude snažit udržet auto na trati. Protože je pořád lepší se do cíle zdánlivě došourat, než auto „frajersky“ rozmlátit hned ve třetí zatáčce na maděru.
O pocitech z onoho zdánlivého šourání z perspektivy různých pohledů kamery jsme se již rovněž zmiňovali dříve, takže se pojďme podívat ještě na to „rozmlácení na maděru“. V RBR je implementován poměrně zajímavý model poškození, který sice není úplně dokonalý, ale je poměrně unikátní v tom, že jej lze nastavit do několika úrovní dle možností a schopností hráče a zejména pak je toto nastavení velice dobře reflektováno. Mírně pokročilí jezdci si tak mohou při nastavení mírného poškozování dovolit ještě nějakou tu chybku, aniž by se museli bát, že jejich vůz skončí ve šrotu, ale zejména pak budou vědět, že vzniklé škody budou při rozumné jízdě reálně opravitelné v servisní zóně mezi rychlostními zkouškami. Při nastavení plně realistického poškozování pak ale budete muset svůj stroj zvládat jako mistři světa. A jako mistři světa si svůj vůz budete muset umět i nastavit. Hra v tomto ohledu nabízí tak široké možnosti, že jsme v dobré polovině případů vlastně ani nevěděli, o co jde a jaký dopad na auto změna bude mít. Ještě že jsme tedy měli po ruce odborníka a nechali si leccos vysvětlit.
Má tedy tahle hra vůbec nějaké zápory? Samozřejmě. Vedle propracovaného jízdního modelu tak poněkud překvapí model kolizní, kdy se vám místy při nějakém vypečenějším karambolu povede takové vzduchoplavecké číslo, že by se i Jan Tleskač zastyděl. Nejedná se ale v tomto případě o chybu nijak zásadní, protože jak již bylo řečeno, v RBR není účelem vymetat okolní meze, ale držet se na tratích.
A když jsme již u těch tratí, nedá mi to nepřipomenout jejich fantastické ztvárnění. Nemám teď na mysli jejich technické zpracování, ostatně grafika není zdaleka ideální a již nyní je jasné, že po grafické stránce verze pro PlayStation 2 dost mocně ostrouhala, ale perspektivu jejich zobrazení a pocit z jízdy po nich.
Mělo by být otázkou cti každého virtuálního jezdce, který to myslí opravdu vážně, aby tuto hru pokořil.
Prostě když má být na trati ostrý horizont, je tam ostrý horizont, mírná stoupání vypadají opravdu jako mírná stoupání, zkrátka radost se projet. V drtivé většině případů jsou tratě zobrazeny tak věrně, že nejenže se do velmi značné míry shodují s fotografiemi reálných předloh, ale máte z nich naprosto realistický pocit, jako byste opravdu jeli po silnicích či lesních cestách vinoucích se tu finskými hvozdy, tu italskými vesnicemi. Naprostá paráda. Ovšem na druhou stranu se nám podařilo objevit i jedno jediné místečko (pokud si dobře pamatujeme, tak na jedné z britských RZ), kde vás trať zavede na skok tak vysoký, že by udělal kariéru i ve WipeOutu. Bereme to ale spíše jako takové lehčí zpestření :-). Jediným vyloženým propadákem tak jsou zvuky, které jsou ve většině případů akceptovatelné, ve zbytku pak docela příšerné, a proto se o nich raději ani nebudeme zmiňovat, abychom nekazili dojem z jinak vynikající hry.
Celkově tedy sám za sebe hodnotím tuto hru velice pozitivně a to i přes to, že vyžaduje opravdu hodně času, abyste se s ní sžili. Odměnou vám pak ale bude krásný pocit, že dokážete jezdit jako opravdová rallye elita. A co na tom, že pouze doma v obýváku? Všechny dosavadní rallye hry se tak vedle RBR stávají prostinkými arkádami a mělo by být otázkou cti každého virtuálního jezdce, který to myslí opravdu vážně, aby tuto hru pokořil. Škoda jen poněkud jednodušší grafiky. Věřte ale, že v zápalu boje ji stejně vlastně vůbec nebudete vnímat.
Jarda Kubricht
Vítek Houšť
Tratě jsou velice povedené, jsou hodně rychlé a úzké, a proto i náročné. Problémem je trošku rozpis, občas se stane, že spolujezdec nahlásí zatáčku pozdě a už se nedá nic dělat (předstih navigátora lze ale velmi jemně nastavit – pozn. red.). Autoři jdou i do takových detailů jako jsou různé hrby, koleje či dokonce pásy trávy. Pokud jede člověk rychle a vnímá okolí tratě jen periferně, jsou velice reálné. Pokud se člověk zaměří na detaily, už je to trošku horší (diváci, stromy i keře jsou 2D, diváci se ani neotočí za autem), nicméně to je podle mě jen detail. Škoda je, že kolem tratí je jen málo lidí. Také mi chybí aspoň sem tam nějaká RZ za tmy, i když od toho se už dnes kvůli sponzorům také upouští.
Celkově je hra vynikající a myslím, že o sto procent překonala vše, co bylo do dnešní doby na trhu.
Vít Houšť se narodil 18. 11. 1980 ve Zlíně a mimo to, že nám věnoval trochu svého času k otestování a zhodnocení hry Richard Burns Rally, jezdí jako navigátor mladého talentovaného jezdce Pavla Valouška podniky mistrovství České a Slovenské republiky v rallye soutěžích. V letošní sezóně k jejich úspěchům patří páté místo v Rally Prešov, kde se jako první ve střední Evropě představili s bývalým továrním modelem Suzuki Ignis S1600, a třinácté místo na Rally Matador Tatry, kde poměřili síly s absolutní špičkou české a slovenské rallye scény. Toto umístění tak znamenalo druhou příčku mezi vozy skupiny A. V neposlední řadě je Vít Houšť i velmi náruživým a velice zdatným hráčem rallye her. Ideální kombinace pro to, abychom si jej pozvali do redakce a nechali jej zhodnotit nejnovější počin od SCi. Za jeho fundované připomínky a trpělivost při vysvětlování mnoha odborných pojmů redakci BonusWebu mu tímto převelice děkujeme.
Samostatnou kapitolou jsou objekty kolem trati. Ještě jsem nikdy neviděl, aby se auto odrazilo od stromu při čelním nárazu a udělalo salto. Podle mě by stromy mely mít asi trojí efekt, záleželo by samozřejmě na tloušťce kmene i na rychlosti nárazu. A to buď ustoupí strom a s autem se relativně nic, krom kosmetických vad, nestane. V druhém případě strom ustoupí, ale auto je také silně poškozeno. Ve třetím případě strom neustoupí a auto je totálně zničeno.
Celkově je ale hra vynikající a myslím, že o sto procent překonala vše,co bylo do dnešní doby na trhu. Drobné nedostatky si autoři nechali snad pro příští díly, aby měli co zlepšovat :o).
Ondra Zach
Nejsem zrovna příznivcem konzolí, ale když jsem v redakci viděl Michaela, jak hraje „nějaký“ auta, trochu jsem zbystřil. Na televizní obrazovce se pohybovalo dobře vypadající auto po trati, ale ne jen tak ledajaké. Podle prvního, druhého a vlastně i všech dalších dojmů, vypadá RBR velice dobře, občas téměř nerozeznatelně od skutečných televizních přenosů. Nechal jsem se tedy přesvědčit a usedl jsem k volantu. Můj kladný vztah ke hře se tím jen zlepšil. Auto reagovalo naprosto perfektně, každá terénní nerovnost se projevila na zpětné reakci volantu. Přestože závodní hry nehraji, tahle mě naprosto chytla a strávil jsem u ní spoustu volného času. A věřím že u vás to dopadne nejinak, i kdyby to bylo jen proto že udržet se na trati je zatraceně těžká věc. Tuhle „věcičku“ bych určitě doporučil všem. Jediná podmínka je volant s force feedbackem, jinak si nic neužijete.
Ovládání hry je vynikajicí, na řízení se velice rychle zvyká, dá se říct, že je přirozené. Zrychlení i pocit z něj odpovídají skutečnosti (na pohled, samozřejmě chybí pocit z přetížení při zrychlení a brždění). Auto je spjaté s vozovkou a reaguje na nerovnosti podobně jako ve skutečnosti. Hra simuluje nezávislé odpružení všech kol, takže se stane, že se odlehčí jen část vozu apod. Trošku problém nastává při brždění a to, že se těžce rozeznává, že máte zablokovaná kola. Zajímavostí je, že při průjezdu zatáčkou auto trošku poskakuje v důsledku zašperování diferenciálu. Co mi ve hře chybělo, je startovací program, to je součást skoro každého WRC (respektive nepodařilo se mi jej najít).
Další zajímavou věcí je možnost nastavování vozu, tolik možností jsem v žádné hře ještě neviděl. Můžete si zvolit samozřejmosti jako např. pneumatiky, ale také můžete nastavovat geometrii či dokonce mapy diferenciálů. Pravda, měl jsem málo času na to zkusit, jak moc se tyto věci projeví při samotné jízdě, ale přinejmenším pro představu toho, co všechno se dá s autem ve skutečnosti dělat, jsou jistě dobré.
Snad jediné, k čemu bych měl více připomínek, je tzv. damage model, tedy to, jak se auto poškozuje. Je pozitivní, že při obtížnosti nastavené na real mode, skončíte při prvním větším výletu mimo trať a to buď na proražený chladič či na olejovou vanu. Jinak si ale myslím, že zde se autoři zaměřují špatným směrem (stejně je to i u hry CMR). Myslím si, že z auta upadávají věci, které by upadávat neměly. Snad jen jednou v životě jsem viděl, že z auta upadly dveře a ty upadly až ve chvíli, kdy už snad nic jiného na autě nebylo. Totéž platí o kapotě. Zato upadaných kol jsem zde viděl velmi málo a přitom je to jeden z nejčastějších důvodů odstoupení. Je zajímavé, že například světla vydrží cokoliv, což je přitom jedna z nejnáchylnějších věcí, které se dají zničit. U spousty aut se můžete s blatníkem a většinou i se světlem rozloučit např. když dostanete defekt. No a i jinak, v případě nehody se plechy většinou pomačkají, upadávají takové věci jako kola a podobně. Také sklo většinou jen popraská (např. při úderu od větve, což zde chybí), ale nevypadne, musí totiž být vybaveno bezpečnostní folií. A to jak sklo čelní, tak ve dveřích.
RBR budí zvědavost hned na první pohled – tratě totiž vypadají velmi dobře, navíc poměrně věrně kopírují svoji předlohu. Když pak vidíme v pohybu auta, jak dosedávají, zkrátka interakci s prostředím, dostaví se dosti příjemný pocit reálné jízdy. Právě reálné vlastnosti jízdy a široká paleta pro nastavení aut by měla přitáhnout cílovou skupinu – ovšem mě spíše jako laika zajímalo, jestli hra nebude příliš obtížná a jestli si ji bude moci zahrát i normální hráč, ne pouze nadšenec do rallye. První jízda dopadla dle předpokladu katastrofálně, byl problém vůbec se udržet na silnici, případně se při vyšší rychlosti okamžitě neodporoučet do smyku. Naštěstí se ukázalo, že častý trénink pomáhá – po pár dnech už jsem dokázal zajet vcelku solidní časy a užíval si fantastického pocitu z jízdy. Na druhou stranu pak ale stačilo zhruba tři dny vynechat a docela mě udivilo, že jsem nebyl schopen trať zajet ve "svém" čase, ale došlo dokonce k minutovému zpoždění! Rád bych ale upozornil, že onen nádherný pocit z jízdy velkou měrou zapříčinilo připojení volantu (odtud také mé hodnocení počítající se hrou s volantem). U jiných her mi rozdíl volant / ovladač připadá daleko menší, ale u RBR dává volant hře nový rozměr. Zkrátka skvělý herní zážitek. Jak se tedy ukázalo, RBR si může užít téměř každý – podmínkou ale je vcelku intenzivní trénink :).
Richard Burns Rally
Výrobce/Vydavatel
Warthog/SCi Platforma
PlayStation 2, Xbox
Multiplayer:
ano Vibrace/Analog:
ano/ano Paměťová karta:
230 kB
Verdikt:
Chce to dobrý volant, chce to pořádný stabilní posez a prvé řadě to chce chtít. Teprve RBR vám ukáže, že rallye opravdu není odpolední projížďka na kolobce.
Hodnocení:
Michael Mlynář - 85%, Ondra Zach - 88%, Jarda Kubricht - 82%, Víťa Houšť - 90% (info)
