Blacksite: Area 51 - ufoni podruhé

Předvánoční nával hitovek máme za sebou, a tak můžeme zaostřit na méně očekávané tituly. Jedním z nich je i Blacksite: Area 51. Stojí tedy za vaši pozornost?

Blacksite: Area 51

Rok 2007 se jistě zapíše do historie jako jeden z nejhitovějších vůbec. Vyšly totiž takové pecky, jako Mass Effect, Crysis, Call of Duty 4 či v neposlední řadě Assassins Creed. Ve stínu áčkových titulů se však mnohdy krčí stejně nadějné, ale méně vyhypované výtvory, které kvůli tomu návalu nemáme šanci zahlédnout (a přesto zahlédneme). Jedním z podobných je i Blacksite: Area 51, pokračování ambiciózní akce jménem Area 51. Jak obstojí na konzolích, to se dozvíte v naší recenzi.

Jak již je z názvu patrné, hra stojí a padá s věky omývaným meziplanetárním konfliktem, kdy se lidstvo postaví na poslední zoufalý odpor proti hordám šedých mužíčků. Vy na sebe berete roli mariňáka Aerana Pierce, který se svými nic netušícími parťáky zrovna obstarává rutinní misi v Iráku. Zde musím říct, že je začátek dávkován skutečně ukázkově (po vrozu filmu Válka světů od Spielberga), a kromě střílení teroristů do kolen si tak budete vychutnávat i tajemnou atmosféru nečeho zlého a všudypřítomného, co zatím není vidět. Abyste mně nepochopili špatně, od zahlédnutí prvního ufouna až po závěrečné titulky se jedná o bezhlavou adrenalinovou řež, kde jen kosíte nepřátele vlnu za vlnou. První mise jsou ale brilantně podány a v jednu chvíli jsem dokonce začal věřit, že se tvůrci tentokrát poučili z chyb. Bohužel, zdání klame a žádné přemýšlení tu nečekejte. Zastřílíte si ale hezky. Tak dál.

Výsledný dojem trochu kazí umělá inteligence jak nepřátel, tak vašich spolubojovníků.

Po sledu několika nečekaných událostí a ztráty jednoho ze svých parťáků tak začíná neutuchající boj se stále většími a agresivnějšími šediváky, kde se vystřílené kulky počítají na tisíce a vy stíháte jen přebíjet. Je to však i největší slabina, protože po první zajimavé čtvrtině hry vše spadá do stereotypu a dokolečka se opakujícího postupu „vejdu na prázdné prostranství, spustí skript a ze všech stran se vyvalí ufouni, já je pokosim a jdu dál“. A to se opakuje až do konce, což je více než smutné. Občas příjde zpestření v podobě řízení humvie a kosení všech kolem, ale to je jen malá záplata na obecnou linearitu a stereotyp. Možná by to tolik nebilo do očí, pokud by se lépe využilo prostředí, ale ani zde nečekejte zázraky. I přes použití poslední generace Unreal enginu je prostředí dost sterilní a nezajimavé, z velké části proto, že se téměř celá hra odehrává na rozlehlých prostranstvích Nevadské pouště, kde se toho opravdu moc vymyslet nedá. A pokud náhodou zahnete z písečné cesty do některé z mála budov, kromě ošuntělých stěn a pár krabic se tu nic nezmění. Velká škoda, potenciál tu rozhodně byl.

Co ale rozhodně potěší, je částečná zničitelnost prostředí. Hned na začátku, co jsme padli do léčky, se zvrhla divoká přestřelka. A tak pobíhám, kosim teroristy a najednou vidim, jak se jeden krčí za betonovým zátarasem. Pošlu tam pár kulek a s údivem sleduji, jak se kromě něho drolí i kus betonu. Po chvíli praktikování se vám tak povedou spektakulární přestřelky, kdy vzduchem létají kusy betonu, dřeva z plotů a nepřátelé po výbuchu granátu. Je ale někdy úsměvné sledovat, jak rozstřílíte kus plotu a vedle stojící stůl se ani nehne.

Výsledný dojem trochu kazí umělá inteligence jak nepřátel, tak vašich spolubojovníků. Někdy se krčí, kryjí i poskytují krycí palbu. Za chvíli pak bezmocně pobíhají a nechávají se sejmout, což je hlavně na vyšší obtížnost dost frustrující. Svůj tým můžete komandovat jednoduchými příkazy, ale většinou se jedná pouze o "dojdi tam" nebo "otevři tyhle dveře", takže na taktizování á la Rainbow Six rovnou zapomeňte. Nepřátelé pak běhají po place, někdy skočí za roh domu, aby z něj vzápětí opět vyběhli a běželi až k vám. Párkrát se mi dokonce stalo, že zmutovaný voják přiběhl metr přede mně a snažil se do mně trefit brokovnicí. To už jsem ale nemohl potlačit smích.

Autoři však vmíchali do hry také morálku vaší party. V praxi to vypadá tak, že pokud dobře bojujete, morálka je vysoká a vaši spolubojovníci toho trefí mnohem víc. Pokud se však pořád krčíte za autem, bojového ducha jim to dvakrát nezvedne a ve velkých přesřelkách je jejich palba sakra potřeba. Jejich počínání sice není tak zásadně vidět (nebo alespoň ten rozdíl ne), ale je to milá vychytávka.

Co se nepřátelům nedostalo na inteligenci, bohatě vynahrazují počtem a kvalitou. Ufounů je spousta druhů, jsou párádně vymodelovaní a je jich opravdu hodně, což drží variabilitu hry na únosné úrovni. Kromě samotných mimozemšťanů potkáte i zmutované lidi a čas od času i nějakáho toho bosse, který většinou spadne z oblohy jako na zavolání. Postupem hry také potkáváte odboje, rozeseté různě po levelech a párkrát se podíváte i do štábu, kde vás vyprudí namachrovaný důstojník.

Párkrát se podíváte i do velení, kde vás vyprudí namachrovaný důstojník.

Zbraňový arzenál je naopak věc, kterou se hra rozhodně pyšnit nemůže. Kromě klasických zbraní jako pistole, M16, sniperky či raketomeu dostanete do rukou snad jen futuristickou brokovnici a samozřejmostí je možnost používání statických kulometných věží, které dokážou napáchat pěknou paseku. Většinou však budete používat promazanou M16ku, ať už kvůli rychlosti střelby či přesnosti. Vystřelené kulky jsou pak po vzoru filmových válečných trháků světelkující, takže vždy vidíte, kam střílíte.

VIDEO

Kromě samotného singleplayeru, kterým se probijete za necelých 10 hodin tu máte na výběr také hru více hráčů přes Xbox Live. Ani zde však tvůrci nezapojili hlavu a kromě klasických módů jako deathmatch či capture the flag zde nenajdete zhola nic. Pokud tedy budete mít plnou hlavu právě dohraného singlu, na víc se nezmůžete.

Jednou ze světlých stránek hry je rozhodně její audiovizuální zpracování. Od Unreal 3 enginu nemůžeme očekávat menší než nadprůměrnou kvalitu, a také že ji dostáváme. Ostré textury, skvělé modely postav a jejich artikulace, jemné stíny i světlo, všechno do hry dobře zapadá a nebýt jakési "prázdnoty" map, byl by dojem stoprocentní. Co si pak zaslouží zvláštní pochvalu, jsou animace postav. Pokud se jedná o předskriptované situace jako briefing, vykopávání dveří či kontrola místnosti, jsou animace úžasné a někdy jsem si připadal jako u akčního filmu. Klasický běh a pohyb obecně je průměrný, předem připravené situace jsou ale naprosto odzbrojující. Zvuková stránka je na tom podobně. Dabing postav je na dobré úrovni, střelba a jekot mimozemšťanů dostačující a není tu nic, co by hře vyloženě nesedělo. Hudební doprovod pak hraje v určitých momentech a filmovou podobnost jen umocňuje (hlavně v atmosférických pasážích).

Ve výsledku jsem ale v rozpacích. Na Blacksite jsem se těšil už od ohlášení, ale ani zdaleka nenaplnila všechna moje očekávání a choutky. Pokud tedy hledáte efektní, rychlou a adrenalinovou řežbu, nejspíš vás nezklame. Pokud však chcete větší smysl a taktiku, nejspíš budete muset sáhnout po nečem jiném.

Hru zapůjčila firma Gamehouse.