RECENZE: Banner Sagu opustili bohové. Vrátí se?

Komunitou financovaná hra od bývalých zaměstnanců firmy Bioware se po dvou letech dostává také na konzole Xbox One a Playstation 4. Boduje především větvením příběhu. Na druhou stranu prvky z her na hrdiny a tahových strategií je potřeba do budoucna zásadně překopat.

Když se předávaly herní ceny za rok 2014, sklidila Banner Saga v kategorii nezávislých titulů nejednu nominaci. Hra tehdy vyšla na osobní počítače i mobilní zařízení a v recenzích byla chválena za nelineární, emotivní příběh, hezkou grafiku a uchu lahodící hudební doprovod. Ačkoliv mě hra ve své době rozhodně zaujala, dostal jsem se až k její konzolové verzi, která vychází v těchto dnech. A v následující recenzi se pokusím vysvětlit, proč té chvále a houfu osmičkových hodnocení moc nerozumím.

Banner Saga není hrou jednoho žánru. Hra se ve skutečnosti skládá ze tří vzájemně propletených složek. Příběh je vám předkládán především textovou formou, která opisuje vlastní dění. Během dialogů vybíráte z nabízených odpovědí a v neposlední řadě činíte rozhodnutí, která propůjčují ději nelinearitu. Tahové boje zpracováním zase připomenou klasické Heroes of Might and Magic a jim podobné tituly.

Banner Saga

Žádné větší armády nečekejte, neboť postav můžete mít na bitevním poli maximálně šest. V posledku je tu strategicko-ekonomická část hry, v níž pro vaše bojovníky nakupujete předměty vylepšující jejich vlastnosti nebo naopak potraviny sytící populaci vašeho živořícího klanu. V rámci této části si také vylepšujete již zmíněné bojovníky, kteří po náležitém zocelení v bitvách postupují na další úroveň. Jak to ve výsledku funguje?

Banner Saga

Nejasná zpráva o konci světa

Příběh je bez debat tahounem hry. Banner Saga je zasazena do světa severské fantasy, který se hroutí. Po zemi pochodují armády přízračných bojovníků v černých brnění. Lidé i obři prchají ve skupinkách či na vlastní pěst, nebo chrání to poslední, co jim na světě zbylo. I samotné hory se bortí, když se probouzí strašlivý had hrozící sežehnout vše živé.

Jedinou vzpomínku na zašlou slávu starých bohů představují obrovské monumenty, které navštíví vaše karavana sestávající se zástupců jak lidské, tak obří populace. Ve hře hrajete sice za vícero postav, hlavním úkolem však zpravidla bývá doputovat do zdánlivého bezpečí další osady na vaší smutné cestě.

Banner Saga

Jak už to tak bývá, ne každé postavě byla scénáristy věnovaná stejná péče a některé jsou zajímavější než jiné. Je jich každopádně hodně a garantuji vám, že se budete v první polovině hry rozhodně ztrácet. Není to přitom způsobeno jen záplavou nordických jmen a podobnou vizáží rohatých obrů. Až po uplynutí poloviny herní doby vás totiž hra začne prostřednictvím rozhovorů lépe seznamovat se svým vlastním světem.

A až zhruba tedy asi po pěti hodinách od sebe začnete jednotlivé postavy lépe rozeznávat. Neřekl bych sice, že hra nějak převyšuje průměrné příběhy, které známe z řadových fantasy knih, její děj má nicméně nejeden silnější moment. Jedním dechem je však třeba dodat, že Banner Saga představuje pouze první díl z plánované trilogie, hra tedy jaksi zároveň postrádá konec a k průhlednosti jejího závěru mám rozhodně svoje výhrady.

Banner Saga

Na obrázcích se šetřilo, zbylo na volby

Co mě na hře překvapilo asi nejvíc, je to, že její příběhová část je prakticky textovou hrou, ne nepodobnou mobilnímu titulu 80 Days. Tak často chválená grafika hry spočívá v naprosto minimalistických animacích v soubojích a pohledu na karavanu putující krajinou. Ve hře je i pár filmečků a anglicky dabovaných pasáží, vše ostatní je ale pouze čistý text a doprovodné obrázky dvojrozměrných, statických modelů postav. Pokud se například hrdina zlobí, pláče nebo má díru v břiše, hra to nějak nereflektuje a vidíte stále stejnou, nehybnou postavu bez jakéhokoliv výrazu.

Nemám vůbec nic proti graficky minimalistickému přístupu, styl Banner Sagy však nemůžu označit ani za ilustrace, neboť to, co na obrazovce vidíte, skutečné dění ilustruje velmi chabě. Velmi rychle se okouká. Pokud by hra měla v zásobě víc typů modelů jednotlivých postav, nebo situace ve hře ilustrovala častěji než asi pětkrát za celou hru, pak bych Banner Sagu za její „knižní“ přístup naopak chválil. Krásně by pasoval k vskutku obzvlášť povedenému hudebnímu doprovodu, kterým se tahle „textovka“ může pyšnit plným právem.

Banner Saga

A jak to je s nelinearitou? Ta je rozhodně pozitivem hry. Vaše volby rozhodují o životě vašich bojovníků a jejich následky jsou zpravidla nepředvídatelné. Smrt oblíbené postavy určitě zabolí, i když to je někdy spíše kvůli investovaným bodům dovedností, než že byste si čerstvého nebožtíka nějak zvlášť oblíbili.

Rozhodujete ale i o dalších věcech, která mají nemalou důležitost. Jako velitel karavany řešíte spory, odhadujete jednotlivá nebezpečí a propůjčujete pomoc a ochranu dalším lidem. Linie hlavního příběhu se sice (na rozdíl od 80 Days) nějak nemění, jednotlivých odboček a proměnných je ale velké množství.

Banner Saga

Nakoupit zásoby nebo vylepšit postavu?

Co se naopak vůbec nepovedlo, jsou zmíněné strategicko-ekonomické prvky a vývoj vašich bojovníků. Tvůrci zjednodušili systém opravdu takříkajíc na kost a ve hře existuje jedna měna úplně na všechno. Za ustavičně nedostačující body reputace si tak od obchodníků nakupujete zásoby pro karavanu i předměty vylepšující bojové vlastnosti vašich postav. A ty samé body zároveň směňujete za postup na další úroveň těchto postav.

Banner Saga

Speciálně nakupování zásob je vždycky očistcem, neboť málokdy víte, jak dlouho budete k dalšímu stanovišti putovat a drahocenné body možná vyhodíte úplně zbytečně. Postavy pak můžete mít teoreticky vypracované jak chcete, jejich povýšení si však ve hře příliš často nemůžete dovolit.

A co pak když vám takový oblíbenec lekne, to se budete teprve vztekat. Přesto jsem nechával věcem volný průběh a starší uložené pozice nepoužíval. Hra by podobným podváděním něco ztratila. Čímž se dostávám k poslední třetině hry a tou jsou boje.

Banner Saga

Zlatí Heroes

Ani souboje rozhodně nepatří k něčemu, co by Banner Sagu posouvalo alespoň do uctivé vzdálenosti ke králům tahových strategií. Narážíme tu na řadu problémů. Především není na pole možné nahlížet z různých stran. Ve větších vřavách si proto musíte dávat velký pozor na to, za kterou postavu vlastně hrajete a kam se budete přesouvat či útočit. I proto je důležité vždy sledovat portrét aktivní postavy v levém dolním rohu obrazovky.

Každá postava má dva ukazatele - sílu útoku, která zároveň reprezentuje jeho zdraví, a brnění chránící každého bojovníka. Klasický útok může být mířen vždy buď na jedno, nebo na druhé. Zpočátku to nepůsobí špatně, brzy se však dostaví výrazný stereotyp zapříčiněný řadou faktorů.

Banner Saga

Typů nepřátel je k uzoufání málo a vašich jednotek jakbysmet. Navíc toho moc neumí. Autoři proto do hry přidali pro jednotlivé postavy speciální schopnosti, ty jsem však při hraní na normální obtížnost používal jen velmi málo. Důvod byl praktický: většina nebyla až tak užitečná a klasický útok většinou způsobil nepříteli podstatně větší škody.

Hře velmi chybí i postavy mágů a v celé partě tak máte jen jednoho ovládající dvě jednoduchá kouzla. Banner Saga se drží podobné filozofie jako Hra o trůny a evidentně to s magií nechce nějak přehánět, v bojích by však právě kouzla mohla nabídnout větší rozmanitost.

Banner Saga

Nyní i na konzolích

Pochvalu si autoři zaslouží za převedení titulu na domácí konzole, v mém případě Playstation 4. Zpočátku sice budete při bojích zápasit s tím, co dělají směrová tlačítka a co analogová páčka, to je ale jen otázka zvyku. Trochu větší problém představuje občas titěrný font textu, který se někdy během souboje objevuje při popisu speciální schopnosti. Nedivil bych se ale, kdyby tenhle problém autoři odstranili rychle po vydání.

Banner Saga

Ačkoliv jsem jinak na žádný problém nenarazil a s ostatními verzemi hry osobní zkušenost nemám, nemůžu se zbavit dojmu, že hře spíše svědčí hraní na tabletu. Přece jen je to hra s tunami textu. Tam bych koneckonců sáhl i po vyšším hodnocení.

Druhý díl Banner Sagy podle všeho už klepe na dveře a osobně bych nad trilogií ještě hůl nelámal. Příběh má rozhodně sympaticky našlápnuto a bude zajímavé sledovat, co dalšího může svět hry nabídnout. Zatím ho ovšem kromě zbytečně recyklovaného vizuálu táhne dolů jak zanedbatelná rozmanitost v bojích, tak především nešťastně zvolená herní ekonomika.