Jak svádět ženy? Bizarní hra Super Seducer vás to rozhodně nenaučí

Interaktivní film Super Seducer chtěl zábavnou formou naučit nesmělé muže svádět ženy. Jenže výsledkem je příšerná slátanina, které se půlka internetu směje a ta druhá by ji chtěla zakázat.

Možná byste to do něj na první pohled neřekli, ale Richard La Ruina má pravděpodobně daleko více sexu než vy. Je totiž samozvaným přeborníkem ve svádění žen. Dokonce si o sobě myslí, že je v tom natolik dobrý, že se o své umění může podělit i s námi, obyčejnými smrtelníky. Pokud mu tedy zapaltíme, samozřejmě. 

Úkolem hráče je vybrat tu nejméně špatnou konverzační větev. Občas to dá dost práce.

Moudra tohoto lamače dívčích srdcí můžete nasát z jeho knih, přednášek, výukových DVD, tréninkových táborů a nově dokonce i z počítačové hry. A tu jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít.

Pokud od hry Super Seducer: How to Talk to Girls čekáte, že z vás udělá supersvůdníka nebo vás alespoň naučí mluvit s ženami (jak by ostatně její název napovídal), tak jste na špatné adrese. Pokud se však chcete od srdce zasmát a máte odolný žaludek, Super Seducer je ta nejlepší volba. Je to totiž Leisure Suit Larry naživo.

Celá „hra“ spočívá ve sledování mizerně zahraných videí a jen občasné volby směru, kterým by se asi rozhovor měl ubírat dále. Na první pohled to možná vypadá, že je vaším úkolem citlivě vybírat témata a udržovat konverzaci tak dlouho, než se vám podaří z „oběti“ získat telefonní číslo. Jenže ono je to přesně naopak. Zdrojem zábavy je v Super Seducer naopak výběr odpovědí špatných.

Prostřihy do hotelového pokoje režíroval člověk formátu Davida Lynche. Proč tam jsou dvě polonahé ženy? A proč má Richard najednou delší vousy?

Pokud vás někdy zajímalo, co by se asi tak stalo, kdybyste se před cizí dívkou začali svlékat, hladit si přirození nebo jí povídali o oblíbeném zoofilním pornu (vážně!), nemusíte se ztrapňovat sami, Richard la Ruina to ochotně udělá za vás.

Díky prkenným výkonům herců, kteří dohrávají každou scénku o trochu déle, než by bylo pro pochopení nutné, připomíná Super Seducer sled komediálních skečů, které mírou trapnosti hravě překonávají i dosud nedostižnou reality show Hledá se máma a táta.

Většina scén je evidentně improvizovaná a zahraná na „první dobrou,“ z čehož plyne řada zábavných momentů. Nejenže se občas „herci“ přeřeknou nebo vznikne trapné ticho (ostatně i to k seznamování patří), ale někdy se debata vydá vskutku nečekaným směrem. Sledovat dva dospělé lidi, jak se snaží rozvinout rozhovor o vhodném krmení pro veverky a přitom se pokoušejí tvářit svůdně, je až sadisticky zábavné.

Richard La Ruina má rád squash a neváhá se tím pochlubit.

Korunu tragikomickému zážitku pak dodávají prostřihy do hotelového pokoje, kdy La Ruina sedí na posteli mezi dvěma znuděnými prsaticemi a rozdává rady o tom, že byste měli vždy jednat s ženami s respektem. 

Nutno poznamenat že sami autoři pracují s nadsázkou, takže na nevinně položený dotaz na vaše zlozvyky můžete odpovědět přiznáním, že rád ubližujete lidem a berete tvrdé drogy.

Ostatně La Ruina se sex-appealem Zdeňka Macury je při těchto špatných pokusech daleko přesvědčivější, než když se snaží být vážný. Nejsem žena, takže to možná jen nedokážu objektivně posoudit, alespoň v mé sociální bublině by však Richardovi jeho vševědoucí blahosklonný úsměv a nekonečná zásoba stupidních frází spíše než žhavou noc vykouzlily monokla. Ostatně míru jeho přitažlivosti nejlépe dokazuje dechberoucí taneční vystoupení, které si prostě nemůžu nechat pro sebe: 

Oops, vážně jsem to řekl nahlas? Mimochodem hra měla vyjít i na PS4, ale Sony to zatrhlo.

V celkem 10 scénách si vyzkoušíte nejrůznější možné balící příležitosti. Od prostého oslovování neznámé dívky na ulici přes flirtování v kanceláři až po...  po pravdě nevím, protože jsem neměl nervy u hry vydržet až do konce.

Aby se totiž člověk dostal dál, nakonec stejně vždy musí vybrat tu „správnou“ odpověď. Ta však spočívá jen ve vyprázdněném tlachání o naprosto nezajímavých tématech. Což je možná realistické, ale už nikoli zábavné. Když se Richard už potřetí rozhovořil o tom, jak moc že má rád squash, Super Seducera jsem vypnul, smazal a zažádal o refundaci.

Jediné, co hře musíme nechat je fakt, že má opravdu krásné herečky.

Hlavní problém vidím už v samotné myšlence, potažmo sváděcím „koučingu“ jako takovém. Přes notnou dávku nadsázky totiž ze hry vyplývá, že všechny ženy  jsou vlastně stejné a stačí se naučit jen pár jednoduchých triků a vlezou do postele každému. Jako by byly jen speciální druh pokémonů, které je nejlépe pochytat všechny.

Hloupost některých rad je pak do nebe volající. Přerušit rozhovor dvou slečen na baru s debilním dotazem na to, zda vám nepomohou vybrat dárek pro kamarádku, to by nezabralo ani Ryanu Goslingovi, ne?

Nemá však cenu z toho dělat vědu. Hlavní problém Super Seducera není v tom, že by byl misogynní či sexistický, ale v tom, že je prostě a jednoduše pitomý. Ale znáte to rčení, že je něco tak hloupé, až je to ve skutečnosti dobré? Tak přesně takový je Super Seducer.