Kvalitních akčních her s mechy (obří roboti) je na PS2 jako šafránu. Zatímco na PC se o nejvyšší příčky popularity mezi hráči rvala řada Mechwarrior od Microprose s neméně kvalitními tituly v sériích Earthsiege (StarSiege) a Heavy Gear, tak na PSX, potažmo i PS2, je situace velice jednoduchá. Vždy kralovala a nadále také bude série Armored Core. Příklady z reálného života však jasně dokazují, že monopol v jakékoli oblasti lidské činnosti není tím nejlepším, co může zákazníky, spotřebitele, či konzumenty potkat. Je tedy na místě ptát se, zdali monopolní postavení týmu From Software a jejich série Armored Core není spíše na škodu. Jinak řečeno, neklesá s každým dalším vydaným dílem kvalita? Odpověď je naštěstí v tomto případě zcela jasná - kvalita neklesá, právě naopak. Každé pokračování zatím přineslo do série něco nového, nebo alespoň odstranilo nedostatky dílu předešlého. A jinak tomu není ani v případě Armored Core 3, což je třetí díl, který vychází na PS2 a celkově pátý v sérii, která se dvěma "epizodami" představila již na PSX.
Situace se na počátku hry má takto. Hráč se ocitne v roli čekatele na místo u speciálních jednotek Raven, což je seskupení nájemných žoldáků, kteří plní mise na příkaz centrálního počítače, jenž kontroluje veškeré dění na naší modré planetě. Pokud jste si to ještě neodvodili, odehrává se AC3 v post apokalyptické budoucnosti, kde mají hlavní slovo velké korporace vzájemně soupeřící o moc a peníze. Na druhé straně pak funguje seskupení rebelů, kteří bojují
proti všem a proti všemu. Na celou situaci dohlíží zmiňovaný centrální počítač, který s velkými obtížemi udržuje pomyslnou rovnováhu celého světa.
Už z intra hráči jasně poznají, o co v AC3 jde (pokud to ovšem netušili již předtím). Obrovští bojoví roboti - Mechové - kráčí městem a drtí svými zbraněmi jakýkoli odpor. V podobném duchu se pak nese také úvodní mise, v níž hráč sestřelí několik nepřátel a stane se tak členem skupiny žoldáků. Dostane k dispozici základní model robota a od této chvíle už bude záležet pouze na něm, jak se dokáže prosadit v poměrně velké konkurenci.
Co by to bylo za pořádnou robotickou akci, kde by hráč nemohl manipulovat se svým vlastním robotem. V AC3 je však možnost úpravy mecha dovedena až k naprosté dokonalosti. Vedle poměrně tradičních částí totiž hráči mohou za příslušnou tučnou sumu nakupovat lepší hlavu, levou a pravou paži, trup, energetické jádro, podvozek, atd. atd. Pro ty, kteří se nikdy nesetkali s jakýmkoli dílem v sérii Armored Core, to bude bezpochyby, alespoň zpočátku, dosti matoucí. Každá součástka je totiž označena pouze sériovým číslem, které o ní mnoho neřekne a možnost srovnání vybrané součástky s tou stávající je značně ztížena nutností proklikat se několikaúrovňovým menu tam a zpět. Bez přehánění je možné říci, že většina hráčů v garáži na počátku hry stráví mnohem více času než na samotném bojišti. Jakmile se však jednou podaří alespoň rámcově se zorientovat ve statistikách a různých položkách, bude
výběr nejvhodnější části dětsky snadnou záležitostí. Jak je vidět, jsou možnosti úpravy robota tak, aby měl vlastnosti potřebné pro určitý druh akce velice široké, přičemž je také třeba zmínit několik velice příjemných prvků jako je možnost volby barvy jednotlivých částí mecha, nebo příležitost vytvořit si vlastní bojový emblém skrze vestavěný grafický editor, který dokonce podporuje myš. Tahle část hry je i přes počáteční zdánlivou složitost zkrátka provedena na výbornou.
Je však nejvyšší čas podívat se podrobněji na nejdůležitější část struktury misí, jejich náplň a provedení boje samotného. Prakticky v jakémkoli okamžiku si hráči mohou vybrat ze dvou a více misí různé obtížnosti, od nichž je zase odvozena následná finanční odměna a také speciální příplatky za dokonalé provedení zadaných úkolů. Hráč se tak může sám rozhodnout, kterou misi zrovna v danou chvíli podstoupí - dle toho, jak dobře vybaveného, či nakonfigurovaného má mecha. S výběrem misí také souvisí postupně se rozvíjející a poměrně zajímavý, i když jednoduchý příběh na pozadí celé hry. Hráč se opět zcela sám rozhoduje pro kterou organizaci je ochoten mise plnit a pro kterou nikoli. Není tak pouze nastrčenou figurkou, za niž rozhodují jiní, což pozitivně ovlivňuje již tak vynikající atmosféru. Dalším jednoznačně kladným prvkem je variabilní náplň jednotlivých misí. Tradiční koncept „jdi a znič všechno, co jen půjde“ se vyskytuje pouze výjimečně, čímž odpadá mnohdy nudné bloudění po prázdných lokacích a hledání posledního schovaného neřáda,
kterého je třeba pro úspěšné dokončení mise odpravit. Hráči se naopak mohou těšit na záchranu rukojmích, operativní zásah v chemické továrně, kdy běží časový limit, nechybí ani zběsilé honičky s unikajícím nepřítelem, dále pak mise obranného charakteru, eskortní mise, kdy nesmí být zničen doprovázený náklad, atd. atd. Prakticky každá z 50-ti nabízených misí je stejně zábavná jako jiná než ta předchozí, na což má také vliv častá změna primárních, či sekundárních úkolů v jejím průběhu. Za zpracování této části je tedy možné tvůrce také pochválit.
Neméně důležité je však též zpracování boje samotného a s tím související ovládání mecha. Boj probíhá buď na delší vzdálenosti prostřednictvím raket, naváděných střel, či ostré palby z rotačních kulometů, nebo na blízko prostřednictvím jakési obdoby světelného meče z Hvězdných válek. Kromě samotného útoku však je možné ještě strafovat do stran, v závislosti na energii jádra chvíli létat, sklonit pohled mecha dolů i nahoru a pomocí tlačítek L3 a R3 aktivovat hyper pohon, který mecha rychle přesune na krátkou vzdálenost. To se hodí zejména uprostřed bojové vřavy, kdy rapidně klesá ukazatel odolnosti některé z částí stroje a je třeba rychle zmizet.
Od hry však nelze čekat, že nabídne frenetickou akci. Spíše se dočkáme pomalého postupování lokací, uhýbaní před dálkově naváděnými střelami a schovávání za překážkami.
A právě pro tento herní styl je ovládání mecha navrženo opravdu výborně. Jediná výtka se tak týká zmiňovaného pohledu nahoru a dolů. Místo aby tvůrci ovládání této funkce přiřadili pravé analogové páčce, tak ji nastavili na tlačítka L2, R2, což je hodně matoucí a několikrát bylo kvůli dočasnému pomatení směru misi nutné opakovat. Je však třeba zdůraznit, že se to stalo pouze několikrát a není vyloučeno, že je chyba na straně recenzenta, který si nedokázal za více než 50 hodin strávených u AC3 na ovládání pohledu zvyknout. Celkově vzato je však ovládání navrženo velmi dobře a samotný boj je díky tomu zábavný a snadno zvládnutelný, což je nejpodstatnější.
Nejvíce se však dobře navržené ovládání projeví v soubojové aréně. Vedle klasických misí si totiž hráč může vydělávat peníze, získávat zdarma drahé součásti a samozřejmě také budovat patřičný respekt v soubojích s ostatními mechy v několika druzích bojových arén. Vždy se jedná o bitvy jeden na jednoho a vítězí ten, kdo si na počátku zvolil vhodnější zbraně, ten kdo je rychlejší a obratnější. Souboje v arénách jsou kromě vítaného zpestření mezi misemi také dobrým zdrojem financí. Za poškození nebo zničení mecha při těchto soubojích se totiž na rozdíl od klasických misí nic neplatí a tudíž je možné bojovat až do nekonečna. Střety v aréně jsou zkrátka velmi zajímavým zpestřením a pro zručné hráče vítaným zdrojem příjmů, které lze použít na úpravu mecha nebo k nákupu počítačem ovládaných spolubojovníků pro mise, které by třeba hráč nemusel zvládnout sám.
Z výše napsaného jasně vyplývá, že co do hratelnosti je Armored Core 3 nadmíru povedeným akčním kouskem. Dnes je však třeba hledět i na technickou stránku věci, tedy na zvuky a grafiku. Zvukům není opravdu co vytknout. Výbuchy, hlášení z komunikátoru, dabované briefingy - to vše dodává hře velmi dobrou industriální atmosféru nepříliš růžové budoucnosti. S grafikou už to však tak jasné není. Jednotlivé lokace jsou architektonicky navrženy velmi dobře, o tom není sporu. Mnohem lépe však mohli tvůrci zpracovat textury okolního prostředí. Jsou příliš tmavé a v některých místech se zjevně opakují... Na druhou stranu - samotný mech je vymodelován velmi dobře. Každá součástka mecha je do detailu propracovaná a dokonce jsou na většině z nich vidět pohybující se malé součástky. Jediné, co může a jistě bude mnohým hráčům vadit, je totální absence jakéhokoli projevu povrchového poškození. Nebýt názorného displeje s volitelným zobrazením různých ukazatelů, nepoznali byste, že robot půjde po další střele k zemi. Pokud však nebudeme lpět na tomto detailu, který mnohým po chvíli hraní ani nepřijde, můžeme celkové zpracování mechů označit za výborné. Bohužel prostředí a občas podivně zpracované exploze a kolize objektů celkový dojem z grafiky dosti sráží. Tak snad příště - v dalším díle, který jistě přijde.
Shrneme-li všechny výše uvedené vlastnosti, jeví se Armored Core 3 jako velmi dobrá akční záležitost. Hratelnost je díky dobře navrženému ovládání výborná, možnost výběru misí a tím pádem také nelineární postup hrou se jeví jako skvělý nápad, neboť uvedený prvek se nejenom v žánrově podobných hrách vyskytuje velice zřídka, zvuky jsou bez připomínek, grafika se drží v lepším nadprůměru, obtížnost je vzrůstající, takže mají hráči dostatek prostoru se na obtížnější mise připravit, a k tomu si přidejme spoustu detailů a přídavků (možnost úpravy vzhledu robota, souboje v arénách, multiplayer až pro čtyři hráče, atd.) a máme tu jasné resumé - nadprůměrná hra. O několik stupňů níže ji však sráží kromě grafiky také jistá počáteční nepřehlednost, delší doba nutná k pochopení systému, která by mohla méně trpělivé hráče nadobro odradit. Doufejme, že v dalším díle (který jistě přijde) už žádná z výše uvedených chyb nebude a dočkáme se tak prakticky bezchybné akční záležitosti. Už nyní si však k hodnocení v tabulce můžete přidat pomyslné velké, nicméně bezvýznamné plus :o)
| Armored Core 3 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
