Alpha Prime

Každý rok se na trhu objevuje spousta stříleček bez chuti a zápachu. Teď nám něco servíruje i kuchyně národní. Název Alpha Prime zní zajimavě. Uvidíme, jak to bude chutnat.

Akční střílečky mají na trhu své nezastupitelné místo. Již od dob stařičkého Doomu, který položil nový základ akčního žánru, se střílečky neustále vyvíjí a stále se snaží nabídnou něco více, než jen mixování nepřátel. Někteří vývojáři na to mají svoje vlastní přístupy a proto vznikají takové fantastické pecky jako Half-Life 2 či řekněme Far Cry, které jsou vlastně mixem zběsilé akční řeže a chytrých hlavolamů. Jiní zase vsadí na osvědčenou kartu vystrašení hráče, který pak tak rychle běží na záchod, že si ani nevšimne určitého stereotypu a dosti chudé hratelnosti. Sice tím mířím na podobné klenoty, jako byl Doom 3, ale právě tato modla měla několik výjimek držející jí nad vodou. Nyní se snaží udělat svoji čárku na poli akčních her také čeští vývojáři z Black Element Software, kteří stáli především za dosti nepovedenou akční adventurou Shade: Hněv Andělů. Možná také proto se pustili do jiného žánru a určitě nebudu sám, kdo na jejich projekt Alpha Prime čekal s velkým očekáváním. Pokud patříte do stejné skupiny jako já, tak jsou následující řádky právě pro vás.

Příběh si bere to nejlepší ze všech béčkových sci-fi filmů a vůbec se nesnaží vypadat za každou cenu originálně. Na jakémsi asteroidu pod názvem Alpha Prime se dle legendy nachází Glomarovo srdce, a především tedy částečky pod tzv. Hubbardia, což jsou mikročástice artefaktu, které dokáží člověku propůjčit nadpřirozené schopnosti. Stále se ale neví, jesli to nejsou jen ožralé řečičky dělníků, nebo opravdu reálná věc. Vy se vžijete do role inspektora, kterému je to víceméně ukradené, a který jen zapíjí žal z rozchodu. Bruneta, se kterou kdysi spával, však stále zůstává jeho fiktivní kamarádkou a dokonce chodí s vašim bývalým parťákem. Proto nepřekvapí, že se vydá právě za vámi, když její vyvolený skončí v největší díře, kde skončit mohl. A jen náhodou je to přesně to místo, kde dle legendy spočívá Glomarovo srdce. Poté, co se na asteroid vydáte, se do příběhu přimíchají ještě vládní síly, všudypřítomný zmatek a dosti tajemné události a na vás samozřejmě bude vše zase rozmotat a zjistit, co se tu sakra děje.

Příběh a vystupující postavy jsou dost originální na to, aby vás udrželi přilepeného k monitoru

Jak sami vidíte, není to nic světaborného, ale překvapivě v druhé polovině příběh nabírá na intenzitě a dokonce se stává zajimavým, a to hlavně díky postupné gradaci nových informací a postav. Bohužel se tak stává téměř u konce, a tak vám nezbývá moc času si ho vychutnat. Ať si ale kdo chce říká co chce, příběh je jen zástěra nad opravdovou podstatou hry, a tou je zběsilá akční řež. Tento úkol splňuje Alpha Prime na 150%, adrenalinové přestřelky mají náboj, jsou dost časté a také obsahují nápadité prvky, mezi které se připletl i všude proklamovaný bullet-time.

Prostředí, ve kterém se tlácháte, je dosti sterilní a nezajimavé. Samozřejmě, co lze očekávat od základen na asteroidu, ale i takový třetí Doom měl mnohem zajimavější prostředí, a to především díky spoustě malých detailů. Zde narazíte na ocelové zdi lehce osvětlené halogenovými žárovkami (nebo laserovými?) a občas si ocelové zdi vymění místo s jiným druhem kovu jiné barvy. Zavítáte tak do skladů, hangárů, laboratoří a dolů a vše tu vypadá stejně depresivně. Časem se dostaví alespoň trocha zpestření v podobě výletu na povrch asteroidu, kde se proženete malou buginkou ve stylu Half-Life 2, ale ani tam nečekejte nic spešl. Holý kámen, trochu frustrující hlavolamy a docela pěkně zpracovaná obloha nad vaší hlavou. Tímto výčet prostředí končí. Co se ale prostředí nedostalo na různorodosti, to dohání na interaktivitě. Byl jsem příjemně překvapen, čím vším se dá ve hře pohnout a dokonce jsem zkoušel, co takový vrhnutý deník udělá, pokud přistane někomu na hlavě. Mno, vždy jsem schytal kulku a brzy mě to přešlo. Pohnout můžete opravdu téměř se vším , ať už vám to stojí v cestě, nebo se chcete jen pobavit. Několik miniher je věnováno právě tomu. Například budete s malým pojízdným jeřábem odstraňovat ocelové krabice z cesty vlaku, nebo si pro změnu budete hrát s jeřábem větším. Sice to není moc zábavné, ale alespoň vám to dokonale předvede, jak ve hře pracují fyzikální zákony.

Co by to ale bylo za akční hru bez pořádného arzenálu a Alpha Prime zde jde cestou kvality, nikoli kvantity, což je jen a jen dobře. Do rukou se vám dostane celkem sedm kousků, pokud opomenu kladívko, které seberete úplně na začátku. Osobně nechápu jeho podstatu, protože asi po dvaceti vteřinách seberete i pistoli a kladívko tak upadá do věčného zapomnění. Nepochopitelné, ale budiž. Ostatní zbraně jsou věrné klasickému akčnímu výběru, i když trochu vybočují z řady svým futuristickým pojetím. Stále se ale jedná o pistoli, samopal, brokovnici, odstřelovací pušku, plamenomet, raketomet a nějaké ty granáty. Každý druh se hodí na jinou situaci, osobně jsem ale nejvíce využíval samopal. Kromě toho, že pěkně vypadá má také ze všech zbraní největší kadenci střelby, a tak se stane nezaměnitelným pomocníkem při větších skupinkách nepřátel.

Kromě zbraní máte ve výbavě také jakési hackovací zařízení zvané Racon. Kromě otevírání zablokovaných dveří se s tím také můžete trochu pobavit. Na určitou vzdálenost dokáže totiž také hackovat kamerový systém a škádlit určitá slabá místa (jako plynovody, elektrická vedení aj.). Pokud někde poblíž zrovna stojí strážný, máte o frag víc.

Abyste si užili také trochu toho Matrixu, přidali tvůrci do hry bullet-time, který je zde přítomen ve formě automatických injekčních stříkaček s Hubbardiem, který v malých dávkách propůjčí vašemu tělu schopnost zpomalovat čas. Za celou hru je ho však až moc málo na to, abyste si nerušeně užívali plavné skoky a la Max Payne, a tak je to spíše na okrasu, než na použitelnost. Samotný bullet-time je zpracován dobře, obraz se zahalí do červené barvy, pohled se vám rozostří a vše se viditelně zpomalí. Je to ale úplně na nic, protože nepřátelé stále stejně přesně střílejí a vy to stále stejně schytáváte. Nakonec je zdá se bullet-time dobrý akorát tak na sledování odlétávajících nábojnic. Škoda, potenciál tu byl.

Akční řež bez bullet-timu, to je jak sprcha bez vody

Klady a zápory

Ke konci slušně rozjetý příběh
Perfektní dabing a příjemná hudba

Hodně stereotypní a nudné prostředí
Nepřátelé jsou proti vašim zbraním neuvěřitelně imunní
Dosti krátké, ale to je možná i klad

499 Kč
České titulky

Pod hlaveň se vám dostane typická havěť, kterou můžete na opuštěném asteroidu očekávat. Napřed to budou ochranka, vědci a uklízeči z místních laboratoří a skladů, které jsou posedlí již zmíněným Hubbardiem a jsou v nejlepším případě „jen“ šílení. Poté následuje příval různých druhů robotů, kteří jsou na moje poměry až moc tuzí. Takového obyčejného robota při troše štěstí sundáte čtyřmi ranami z brokovnice, a to se ani nejdená o obrněnou variantu. Ještě je tu také několik tříd vojáků, které se různí svojí výbavou a jdou stejně těžko sejmout. Kromě těchto standardních nepřátel tu ještě narazíte na statické zbraňové systémy, věže a chodící pavoučí roboty se samopaly místo hlavy. Všichni ale mají jedno společné. Jsou neuvěřitelně odolní a budete mít co dělat, abyste ve větších přestřelkách udrželi mozek v hlavě. Chodící roboti a vojáci jsou také nepříjemně přesní a někdy se zdá, že střílejí i za roh. Také to vypadá, že všichni přítomní (hlavně lidští protivníci) berou prášky proti bolesti, protože nezávisle na tom, kam do nich střílíte a jak dlouho, vždy pokračují ve své činnosti útěku a střílení do vás. A vůbec je nezajímá, že mají dávku ve stehně. V téměř jakékoli jiné hře každý po dávce do hlavy odpočíval na zemi, zde ale vojáci čile běhají dále a vy tak máte neustále plné ruce práce. Po chvilce hraní tak zjistíte, že vaše zbraně nemají příliš velký zničující efekt a příjde na řadu taktika, zde zastoupená úkrokováním a krytím jako o život. Nevím, čeho tím chtěli vývojáři dosáhnout, ale hra je díky tomu někdy až moc tuhá a frustrující.

Grafické zpracování je oku lahodící, ale na současné pecky určitě nemá. Obsahuje sice všechny současné technologie, jako jsou shadery poslední generace, hra světel a stínů, post-process efekty aj., ale na výsledném dojmu to moc vidět není. Osobně jsem byl v rozpacích. Někdy byla podívaná neskutečně impresivní a čučel jsem na monitor s otevřenou pusou. Někdy zase bylo prostředí natolik sterilní a ohavné, že jsem se musel držet, abych hru nevypnul. Celkové pojetí by se dalo vyjídřit skloubením Doom 3 s herní adaptací Chronicles of Riddick, což jsou pecky samy o sobě. Nakonec musím říct, že je zpracování jen lehce nadprůměrné. Má to ale jednu podstatnou výhodu v podobě plynulosti chodu, a to je vzhledem k povaze hry nejdůležitější.

Stránka zvuková na tom je o něco lépe. Hudební doprovod neurazí, ale ani ničím nenadchne. Na začátku téměř není co poslouchat, ale s postupem času nabírají melodie na intenzitě a po půlce hry už hudba výrazně podtrhuje atmosféru a je více než poslouchatelná. Zvuky střelby jsou dostačující, určitě rozeznáte štěkot samopalu od kejchání brokovnice, to se nebojte. Zvuky okolí jsou stejně sterilní, jak okolí samo o sobě, kromě dalekých výbuchů či pípání monitorů toho moc ke slyšení není. Dabing a počeštění hry si ale zaslouží zvláštní odstavec. Možná je to dokonce to jediné, za co si vývojáři zaslouží opravdovou pochvalu. Pokud trochu ovládáte angličtinu, můžete srovnávat anglicky mluvená slova s českými titulky a zůstanete příjemně překvapeni. Ačkoli překlad není doslovný, podstata dialogů se vždy donese a to je vzhledem k ostatním hrám úctihodné. Podstatné ale je, že rozhovory nejsou nudné a vždy obsahují nějakou pointu či důležitou informaci, kvůli které je potřebné si je poslechnout. Někdy se i zasmějete, vtipnými hláškami se tu rozhodně nešetří a někdy narazíte i na vtipný odkaz na jinou hru. Byl zde odveden obrovský kus práce, to se musí uznat.

Ať na to koukám z jakékoli strany, Alpha Prime k průměru tíhnoucí futuristická střílečka s několika příjemnými prvky, které ředí nudu a stereotyp. Osobně jsem nečekal nic z řady vybočujícího, a tak jsem nebyl ani zklamán, ale ani překvapen. Na české poměry je to ale rozhodně úctihodný výkon a kdo ví, třeba se příště dočkáme herní pecky. Již minulost potvrdila, že na to máme.