Advance Wars: Dual Strike

Starší hráči si určitě pamatují, jak své první válečné konflikty prožívali s plastovými vojáky a tanky. Dnes by bylo něco takového anachronismem, fenomény dětství, správně zpracované do nové formy, však stále dokáží vyvolat vlnu emocí.

Tahle hra má na co navazovat, Advance Wars byly na GBA nejen velkým hitem, nýbrž také slušným zjevem - válečné strategie jsou samy o sobě druhem na vyhynutí, nota bene na handheldech. Když se tedy na GBA displejích začaly prohánět záplavy červených a modrých jednotek, mnozí hráči si možná uvědomili, že na přesně takovouto hru už dlouho čekali. Velké množství jednotek, mnoho aspektů ovlivňujících bitvu, slušná délka kampaně a hlavně tahový základ toho všeho. Autoři věděli, v čem spočíval úspěch předchůdců, Dual Strike je tedy rozšířeným, prohloubeným, jednoduše po mnoha stránkách vylepšeným pokračováním. Jaký tedy je?

Ideálním terénem, ze kterého útočit, nebo ve kterém se bránit, je město.

Nestřílejte, jsou tady lidi!
Von Clausewitz tvrdil, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky. V Advance Wars není po politice ani stopy, prostě jsou tady ti špatní a ti hodní, se svým hněvem spravedlivých. Tolik tedy k , ehm, „příběhu“, který lze s klidem v duši chápat jako nezbytný obal toho nejpodstatnějšího – bitev.

Nejdůležitějším prvkem (a obvykle také příčinou) války jsou, pro někoho možná trošku překvapivě, peníze. S armádou, kterou máte před prvním tahem k dispozici, byste toho moc nedokázali, je nutné tedy obsazovat továrny, letiště a přístavy, aby bylo kde vyrábět, a města, aby se zajistil přísun peněz. K obsazení jednoho takovéhoto životně důležitého bodu lze použít pouze pěchotu a pokud je jednotka v plném stavu, trvá zabírání dva tahy. Nemusím asi zdůrazňovat, že pěchota (základní s kulomety, pokročilejší s raketomety) je nejzranitelnější jednotka vůbec, takže je nezbytné zabezpečit prostor kolem něčím odolnějším. Pokud nejsou stanoveny nějaké speciální podmínky, bitva končí buď zničením všech nepřátelských jednotek nebo obsazením protivníkova velitelství.

Advance Wars: Dual Strike je totiž jako dělaná pro hraní ve více lidech.

Většina jednotek (pěchota, tanky, protiletadlové baterie atd.) jsou ve slovníku hry „kontaktními“ jednotkami, nepřítel proto musí být o políčko vedle, aby došlo na svištění kulek. A zde začíná královská porce taktiky, kterou hra obsahuje. Tak jednak je třeba dávat pozor na stav pohonných hmot a munice. U tanků chvilkové zastavení postupu tak nevadí, takový Megatank odrazí skoro jakýkoli útok po zemi, v případě leteckých jednotek nebo ponorek je ale nedostatek paliva kritický. A je nutné dodat, že autoři byli v otázce paliva nekompromisní – když totiž pohnete jednotkou jedním směrem, ale nakonec si vše rozmyslíte a přemístíte ji jinam, ubude vám palivo za oba manévry.

S municí se to má podobně. Raketomety (jak u pěchoty, tak motorizované), dělostřelectvo, protiletadlové Vulcan kanóny, vrtulníky, bitevní loď nebo těžší tanky, ti všichni mají limitovaný počet střel či raket (vždy se jedná o primární zbraň), jejichž stav je nutné stále sledovat, protože po vyčerpání primární munice toho tanky pouze s kulomety mnoho nezmůžou.

Hra lesů, vod a strání
Posledním prvkem, který výrazně ovlivňuje průběh každého střetu, je terén. Ten rozhoduje o rychlosti přesunu a vzdálenosti, na kterou vidíte. A jelikož každá jednotka navíc má svou vlastní vzdálenost, na kterou dohlédne, a naslepo se střílet nedá, a to ani dělostřelectvem, jde o další nezanedbatelný faktor. Jednotlivá prostředí nabízí rozdílnou míru ochrany před útoky a rychlosti průchodu. Ideálním terénem, ze kterého útočit, nebo ve kterém se bránit, je město. Jednak v něm máte slušnou ochranu (hra ji vyjadřuje hvězdičkami, zde 3 z 5), navíc nijak nezpomaluje průjezd jednotek a hlavně po každém tahu se jednotky ve městě uzdravují (maximální stav je 10 životů). Jinak je to u hor. V nich jste sice chráněni ještě lépe, o to více vás ale zpomalí. Opakem hor je potom silnice. V těžkých terénech tedy opět vynikají lehké jednotky, navíc pěchota jako jediná může vlastními silami překonávat řeky, ostatní je třeba naložit do transportní lodi.

V neposlední řadě je výhodné podle charakteru bitvy zvolit velitele, který jednotky povede. Každý z nich má specifické výhody a nevýhody a hlavně speciální vlastnosti (Rachel má podpůrné bombardování, Max zase vyšší účinnost zbraní, někdo umí lépe s letectvem, jiný s námořnictvem), v pokročilejších bitvách pak armády povede vždy dvojice velitelů, kteří se budou střídat, takže již tak velké množství taktických možností ještě vzroste. Navíc některé bitvy se odehrávají na dvou frontách, přičemž vítězství na té sekundární znamená úlevu na té primární.

Grafika je gameboyovská (čti roztomile barevná), placatá, tedy na možnosti NDS zastaralá, nicméně bojiště je přehledné, všechny jednotky rozeznáte na první pohled, stejně tak budovy a jednotlivé druhy terénu. Hudební doprovod sice může někoho bavit i déle než prvních pár hodin, bohužel není tak nápaditý a motivů není tolik, aby po několika prvních bitvách nezačaly nudit, či dokonce lézt na nervy.

Po bitvě každý generálem

Některé triky a osvědčené postupy, které se ve hře skrývají, stojí za to objevit na vlastní pěst (pancéřovou), nic nám ovšem nebrání, abychom si pověděli o typologii některých jednotek, které považujeme za klíčové. Nepopíráme ale, že si díky skutečně velkému množství bojových strojů ale každý hráč může vytvořit svou vlastní vítěznou taktiku.

Pěchota (s kulomety nebo raketomety) – jádro armády, a to pochopitelně pro svou jedinečnou možnost obsazování budov a brodění. S raketometčíky ale nemá moc smysl chodit pěšky, raději v transportérech vozte jejich zadky až přímo na místo činu. Obě varianty jsou ale velmi zranitelné, chraňte je proto a kromě krizových momentů útočte jen s raketomety nebo potřebujete-li, aby nepřátelské tanky vyplýtvaly primární munici.
Tanky – čtvero druhů těchto obrněnců tvoří hlavní útočnou pozemní sílu se slušnou pohyblivostí (až na Megatank) a univerzálností. Je třeba je ale podporovat zásobovacími vozidly (APC), aby jejich laufy nehladověly.
Bitevní loď – nejsilnější námořní jednotka s obrovským dostřelem i na pevninu a velkou odolností. Držte ale od ní dál ponorky a bombardéry.
Letadlová loď – nejdražší jednotka ve hře. Na lodi můžete opravovat až dvě letecké jednotky a zároveň jim doplňovat palivo. Dva bombardéry nebo stealth stíhače dokáží hodně, proto tohle jejich „parkoviště“ chraňte jako oko v hlavě.
Transportéry – až už se jedná o pozemní APC, transportní vrtulník či výsadkové plavidlo, přesun jedné či dvou jednotek pěchoty na klíčové místo na mapě může zvrátit nepříznivě se vyvíjejí bitvu.

Klady a zápory

Velké množství jednotek, bitev, nápadů
Hodně herních módů
Později skutečně obtížné

Infantilní grafika

Nakonec je třeba zmínit multiplayer. Advance Wars: Dual Strike je totiž jako dělaná pro hraní ve více lidech, při kterém přímo kontrolujete některou z jednotek, v reálném čase likvidujete nepřátele a snažíte se dobýt nepřátelskou základnu. Může hrát až 8 hráčů a těm stačí jen jedna kopie hry. Hra je ale návyková i při kampani pro jednoho hráče. Strategie s podobnou promyšleností a komplexností by se vyjímala na každém herním systému a na NDS je to jedna z nejlepší her vůbec.

Advance Wars: Dual Strike

Výrobce/Distributor	Intelligent Systems / Nintendo
Platforma	Nintendo DS

Ukládání pozic:	ano
Multiplayer:	ano, až 8 hráčů

Verdikt:

Perfektní strategie se vzhledem omalovánek.

Hodnocení:

90% (info)