|
|
Dá se říci, že poslední dobou udávají trendy v herním businessu čeští vývojáři. Po takovém Vietcongu se strhla lavina ohlášení akcí s podobným tématem. Mafia zase inspirovala trochu jiný žánr, a to strategický, který by měl být v blízké době oblažen vydáním Ganglandu, Mafiosa či právě asi nejvíce očekávaného Chicaga 1930 od v oboru známé společnosti Spellbound. Na Chicago 1930 jsme se zaměřili již ve starších prvních dojmech, jež sice nebyly ryze pozitivní, ale to nás neodradilo od důkladného vyzkoušení české betaverze takřka hotové hry, z níž vám nyní zprostředkovaně poskytujeme nejnovější zážitky, které přiblížíme na následujících řádcích.
Chicago 1930 není ani tolik strategickou hrou, jako spíše takticko-logickou záležitostí ve stylu Commandos nebo jeho neméně povedených klonů v podobě Desperados či Robin Hood, shodou okolností od firmy, která se nyní s Chicagem opět snaží dobít trůn těchto velice oblíbených, ale také pěkně těžkých her. Po spuštění hry se dostanete do poměrně strohého menu, které zřejmě má vyvolávat mafiánskou atmosféru, ale spíše by zasloužilo trošku větší péči a vyleštění. Naštěstí se nejedná o žádný podstatný element, 
jenž by snad rušil samotný herní zážitek netradičně tvořený ze dvou zcela odlišných kampaní, konkrétně té policejní, kdy hrajete za správňáka ve službách FBI a té gangsterské, v níž se vám pod ruku dostanou charismatičtí mafiání nejdoucí pro kulku daleko. Stačí si jen vybrat, poté už se dostáváte na jakousi jednodušší strategickou mapu města, která je v obou případech stejná, jen ji berete útokem z dvou různých pólů. Za každou stranu je zde bratru 10 misí, z čehož na zadek nepadneme, ale při ujištění, že ty pokročilejší skýtají již pěknou výzvu, by nám to mohlo stačit. Přesto je zde patrný ústup z již dobitých hardcorových pozic, které si sice můžeme uměle vytvořit vybráním nejtěžší ze tří nabízených obtížností, ale lámání klávesnic či házení myší z okna si tu stejnak tolik neužijeme. Otázka zní, zda je to dobře či špatně, s největší pravděpodobností bude záležet na vkusu toho kterého hráče, který si bude muset zvyknout i na další inovativní prvky, jimiž se Chicago 1930 poměrně výrazně odklání od zaběhnutých šablon, jež měli tvůrci již tak skvěle vyleštěné, že je to až možná škoda. Ale na druhou stranu, po Desperadu a Robinu Hoodovi by už třetí prakticky až na téma shodný titul zaznamenal výrazné sražení 
výsledného hodnocení, a tak je jedině dobře, že se Spellbound pokouší o zavedení nových pravidel a již se jen nedrží zjevného kopírování Commandos, z nichž už mnoho nových prvků nevytáhnou, jelikož tato série je s třetím dílem asi definitivně u konce.
Na strategické mapě je vždy nutné vybrat si určitou misi, přičemž v jeden okamžik se jich může nabízet klidně více. Do hry to vnáší i jistý, minoritní prvek strategického přemýšlení, jelikož ve městě jsou nejrůznější podniky, jejichž kontrolování se vždycky hodí. Jako příklad zmiňme zbrojnice, na jejichž základě jsou vám zpřístupňovány rozličné zbraně. Na druhé straně, je hra, ač to tak na první pohled nemusí vypadat, lineární, jelikož k institucím se dříve či později stejnak dostanete a i ty zbrojnice se po určitý čas dají klidně oželet. Podruhé si hru tedy asi nezahrajete, jelikož byste narazili na naprosto stejné úkoly. I když pro někoho může znamenat výzvu i do jisté míry obsažená volnost v řešení úkolů, kterých je v misi mimochodem větší množství a mohou se i dynamicky měnit, ovšem ani zde nehledejte nějakou výraznější záminku pro znovuhratelnost. Aktualizace zakázek
je prováděna na základě splnění jiných, což je nutností, takže se pokaždé dočkáte stejných povinností.
Jako docela výraznou přednost považuji RPG prvky, jež se v poslední době sice cpou do každé hry, ale Chicagu vyloženě sedí. Hra totiž obsahuje oblíbené hospodaření s muži, kterých je teď za obě strany více než dost a mají dokonce jméno a stručnou historii, což jedině přispívá k již tak velmi slušné atmosféře hry. Navíc si k nim, skrze vylepšování statistik, vytvoříte vztah a některé na mise budete brát pořád, jiní po většinu času zůstanou sedět. Atributy se vylepšují v pěti kategoriích, a to ve střelbě, házení, boji na blízko, první pomoci a charismatu, přičemž většina panáků má zpřístupněny jen tři, ostatní leží ladem na nule a činnosti jimi vykonávané je nutno nechat zase na jiných mužích, kterým je zase znemožněno vykonávat něco jiného. Hráče to tak nutí k většímu taktizování a pokrytí všech vlastností až v pětičleném týmu, který v misích většinou tvoří údernou jednotku. Jisté ohrožení znamená pro mafiány „spatření v činnosti“ od FBI a pro poldu Edwarda Nashe jsou to napomenutí od stejné instituce za nepříkladné chování, 
jako je zabíjení vzdávajících se osob, spoutávání nevinných apod. V případě, že se těchto problémků nahromadí více, musíte se s danou postavou na nějaký čas rozloučit. Pro ještě větší odlišnost má většina pomocníků nějaké ty bonusy na ty které zbraně, jejichž používání je jim vlastní a které byste jim, v případě, že chcete uspět, měli dát do ruky. Postavy mají šestimístný inventář, do jehož útrob jim na počátku dáte nějakou tu výbavičku v podobě pěkných zbraní jako pistole, baseballka, opakovačka apod. nebo lékárniček či peněz na úplatky. Hodí se rovněž provaz na svazování omráčených obětí, který se mi stal věrným pomocníkem. Výbava sice není kdovíjaká, ale pro potřeby hry plně postačí.
Před misí následuje stručný brífink, jenž úrovně stmeluje do jakéhosi překvapivě poměrně povedeného příběhového celku, který se pak dále rozvíjí v samotné akci, kdy mnohdy naleznete zajímavé informace. Potěší rovněž provázanost obou kampaní, kdy na mnohé situace nahlížíte podruhé z jiného úhlu a teprve při zkompletování policejní i mafiánské kampaně vám zapadne
poslední díl dějové skládačky. Samotný průběh misí má výrazné sklony k adventurním prvkům, především část, kdy hrajete za agenta Edwarda Nashe, kdy je nutné vyslechnout svědky, zatýkat a teprve při bezprostředním ohrožení střílet. Mnohdy řešíte zapeklité vraždy, kdy se na místě činu pohybujete jako doma a nebezpečí se zdá být na hony daleko, ale ono přijde v ten nejneočekávanější okamžik. Záleží také na obtížnosti, do jaké míry vám bude hra radit a připomínat důležité věci. Ani za mafiósa se adventuření nevyhnete, zde si připravte především peníze na podplácení potřebných osob a hledání spousty klíčů, což mi i trochu vadilo, jelikož mnohde je těch zavřených dveří už trochu moc. Předměty vypadnuvší z nepřátel jsou sice pěkně zvýrazněny a minout je se stává opravdovým uměním. Ovšem jakési další interaktivní předměty, jako třeba telefon, jímž je třeba zavolat do recepce, aby byla vyklizena kuchyň, jsou přehlédnutelné velice jednoduše a hra mnohdy připomíná některé adventury, kdy kurzorem pomalu sjíždíte místečko po místečku, jestli se náhodou někde neobjeví vykonatelná akce. Příjemnou dynamiku hry to trochu narušuje, naštěstí se těchto nepříjemností dočkáme jen občas. Samotné odstraňování nepřátel se drží starého zlatého pravidla, čím tišeji, tím lépe, takže se vyplatí spíše uplatňovat omračování a odklízení nehybných těl do ústraní. Nepřátelé se při 
vaší přesile také vzdávají, ale nemůžete se divit, že když zatáhnete zbraň, tak na vás ze zálohy vystartují, což se děje s až nepříjemnou pravidelností.
Zajímavým prvkem je rovněž jakýsi strategický bullet-time, tedy zpomalení času, na který v izometrických hrách nejsme příliš zvyklí, ovšem zde se nadmíru hodí. Chová se stejně jako v akčních hrách, jen by zasluhoval trochu navýšit rychlost, jelikož rozdání příkazů parťákům se v takřka zastavené scéně rozhodně hodí, ale v případě, že se rozhodnete své lidi nechat akci vykonat ještě ve zpomaleném čase, můžete si klidně dojít uvařit kafe, jelikož to trvá neúnosně dlouho. Bullet-time je samozřejmě také časově omezen, ale jeho výhod se dá i tak užívat po relativně dlouhý čas. Musím říci, že především na vyšší obtížnosti se to stane nutností, jelikož vaši muži nejsou obdařeni ani troškou umělé inteligence a když se o ně nijak nestaráte, stojí pořád na jednom místě a nechají se klidně zabít. Mnohdy jsou zteče s nepřáteli dosti chaotické a v takových případech vezmete zpomalením času zavděk
. Co se týče AI oponentů, nedá se říci, že by byla kdovíjak zázračná, ale ani neurazí, jen by se slušelo, kdyby měli o něco rychlejší reakce. Příjemné je, že zvládnou zburcovat posily, a tak vám nepříjemně zatopí.
Jelikož je u nás Chicago 1930 distribuováno CD Projektem, dočkáme se i kompletní lokalizace a dabingu, jehož část jsme měli možnost ozkoušet v betaverzi a můžu říci, že se mi líbil - především pak obsazení známých hlasů Tomáše Hanáka a Miroslava Moravce se povedlo. Výtku bych směřoval jen k nadabování minoritních rolí, které občas nesedí, ale to už je hnidopišství. Po ozkoušení betaverze mohu prohlásit, že se můj dojem z Chicaga výrazně zlepšil, a to především díky pěknému zakomponování RPG prvků a příběhu. Na druhé straně lehce iritující adventurní složka v některých případech nepotěší. Dočkal jsem se rovněž příjemné atmosféry, jakou bych v podobné hře moc nečekal, o to více jsem byl potěšen, a za to všechno navyšuji index očekávání o celý jeden bod (oproti starším dojmům).
Index očekávání: 7,5/10
