Stejně jako zákulisní technologii potřebuje hra přitažlivý setting a herní kulisy, které nejen nejsou okoukané, ale navíc se s nimi hráč může jednoduše ztotožnit - středověk, současnost, mírně alterovaná budoucnost... cokoliv z toho funguje. V případě Atlanticy brněnského týmu Lonely Cat Games se sešly obě ingredience ve správném poměru a nabízejí neobvyklý herní zážitek - jak jsme alespoň viděli v domácí dílně společnosti, která se nachází v rodinném domku nedaleko sídla dalšího herního gladiátora - Altaru. Desetičlenný tým Lonely Cat zatím není závislý ani na jednom z velkých výrobních domů v Čechách, své aktivity financuje ze zahraničí a má proto volnou ruku při vytváření obsahu a stylu hry. Atlanticu si mnozí z nás připomenou jako rok starou neimponující SF střílečku, ovšem od těch dob byl herní scénář přepracován a grafika pozměněna tak, aby vznikla přitažlivá akční adventura v nepříliš často využívaném prostředí mezopotamského starověku. Za otce projektu považujme programátora Michala Bačíka zodpovědného za kód k Deluxe verzi), ale ani on by nedokázal hru dovést do současné podoby, kdyby nebylo scénáristického zásahu Ondřeje Netíka (UFO: Aftermath),
který podle vlastních slov "jim to celé překopal" a vetkal do hry vlastní představu o Atlantidě založenou na demografii starověkých kolébek lidstva - Egypta, Mezopotámie a Persie. Samotná historie je ovšem suchopárná a hodí se k vytváření edutainmentu, ne ke hrám - a proto je Atlantica skutečnou Atlantidou, tajemným ostrovem s rozvinutou společenskou hierarchií a vyspělou technologií neznámého původu, která by v našem světě způsobila pánům ražení von Dännikena týdenní nespavost.
"Původní scénář byl takovou divočinou, kde vedle sebe byli mimozemšťané, Aztékové, cizí planety a technologie podobná Star Treku. Chtěl jsem ten chaos sjednotit. Když se řekne 'Atlantida', každý člověk má už pocit té starověkosti," tvrdí Netík, jehož autorský zásah do scénáře byl tak významný, že si vyžádal změnu v enginu. "Od původní verze se nyní Atlantica liší propracovanějším příběhem a důrazem na hloubku postav," potvrzuje Michal Bačík. "Rozhodně vytváříme příběhovou hru." O co tedy jde? Příběh je osudem klasické lidské nuly (ale spokojené nuly) -
chrámového strážce, který se shodou událostí stane Vyvoleným hrdinou. Z toho vyplývá, že není dobré hlídat něco, kde se to proroctvími jen hemží a než se nadějete, tak do jednoho spadnete. Také se nabízí příležitost k propracování psychologie hrdiny od základů. "Postava má své svědomí a když udělá někde něco špatně, bude se podle toho cítit. O svých pocitech a náladách dává hráči najevo skrz samomluvu a vedení dialogů," říká Ondřej. Záleží tedy především na hráči, aby svého člověka udržel spokojeného a bez výčitek - kdyby to bylo naopak, svět by se zachraňoval s obtížemi.
Jestli o něčem Atlantica bude a nebude zároveň, je to akční pobíhání a střílení. Ano, na jednu pomyslnou stranu hry si můžete stoupnout, vzít do ruky mlátidlo a prosekat se přímo za nosem až na konec hry, ale tím si zkazíte zážitek z dialogů, větvení situací a taktických prvků. Po vzoru hry 
hráčovy přestupky. Ondřej k tomu podotýká:"Podle negativních činů, jako je zabíjení civilistů, se okolí k postavě bude chovat a proto je lepší zabíjet co nejméně, a to i z jiných důvodů. Může se dokonce stát, že hráč zabije postavu, která by se v pozdějším vývoji stala důležitou a tím pádem si odřízne jednu vyprávěcí linii." Ovšem neděste se - Antlantica je stále akční hra a když cosi zvořete díky vlastní brutalitě nebo nedostatku inteligence, stále je tu možnost vzít do ruky zabíjecí pomůcku a prostě se prořezat vpřed. "Akce ale nehraje prim," uzavírá Michal.
Herní plocha je zobrazena v typicky trojrozměrném pohledu hlavního hrdiny (s možností satelitní kamery), který drží v prostředku obrazovky zbraň - a to ne ledajakou. V akci jsme viděli klasický luk a šípy, ale také technologické tajemnosti podobné spirituálním blasterům - se starobylou vizuální úpravou, ale metající namodralé energetické výboje. Každým milimetrem zbraně křičely po zmíněném Dänikenovi nebo vyspělejšímu Součkovi a jejich záhadologickém pátrání. Právě
literatura o nepoznaných městech, tajemných vynálezech starověku a záhadných jevech v historii byla pro vývojáře velkou inspirací - věděli jste kupříkladu, že první baterii vynalezli již před Kristem v Bagdádu? Dokonce existují teorie založené na archeologických nálezech dokazující používání elektřiny v době kamenné, a tak dále - dostatečný počet otazníků k vytvoření originální in-game technologie. Efekty zbraní a vůbec světelné hrátky jsou programátorská chlouba - v domácím enginu Insanity3D do nich vložili dynamická vertexová a lightmapová světla společně s vyspělým particles systémem a doufají, že především díky nim se kritika na grafickou stránku hry bude dívat s radostí. Prezentační level nám ukázal světelné efekty pochodní a magických lamp kolem chrámu nebo jednotlivá světýlka prosvítající z oken mezopotamského města, a ty vypadají skutečně atmosféricky, skoro jako ve skutečnosti (autor článku se dlouho potloukal v bývalé Persii a přilehlém okolí). Architektura ovšem není zanedbána kvůli efektům a Zloděj bagdádský nebo Epos o Gilgamešovi krásně koresponduje s hliněnými
střechami jednotlivých domečků, s klikatými uličkami a s ohromnými těžkými hradbami. Postupně nám programátoři ukázali misi na sněhu, ve které bylo zapotřebí eskortovat velekněz skrz bandity zamořené území a dvě mise ve městě: jednu u chrámových vrat a druhou v samotném osídlení. Vzhledem k tomu, že jde o trio levelů určených pro alpha verzi si ušetříme nadšených výkřiků, protože již současný vzhled klasifikuje Atlanticu jako trojÁčkový titul - pakliže bude hratelnost stejně kvalitní jako grafika.
Cesta misemi není podřízena linearitě, ale je do jisté míry volitelná. Zároveň existuje několik možností, kudy se vydat, a ty se dále rozdělují, spojují a opět oddalují. "Mise se větví a i když musíte dohrát všechny mise ve hře, tak je nemusíte hrát ve standardním pořadí," potvrzuje Michal příjemné vytržení z obvyklého mise-po-misi schématu. V rámci jedné mise se odehraje několik zlomů posouvajících cíl k nečekaným rozuzlením. Výše zmíněná eskorta kněze byla přerušena zničeným provazovým mostem a
nutností najít vedlejší cestičku vysekanou do skály tak šikovně, že milý velekněz se v lumíkovském optimismu zřítil do propasti. "Ehm, tak tu umělou inteligenci upravíme, píšu si." Přechody mezi úkoly dokonce udržují sebrané předměty a zmíněnou reputaci, podle které se k hráči chová počítačové okolí buď nepřátelsky nebo příjemně. "Nezkušený hráč dokáže misi hrát několik hodin, narozdíl od profesionálního testera, který jí bude mít za půl hodiny hotovou," odpovídají návrháři na celkovou délku. Taková otázka je ovšem předčasná. Vývoj bude trvat celý rok a s trochou štěstí se Atlanticy dočkáme na Vánoce 2003. To se ovšem na oficiálních stránkách z ledna 2003 nedozvíte - tam naleznete pouze informace o "staré" Atlantice, a to je trestuhodným nedopatřením, které dělá z internetu karikaturu sebe sama. Snad to znamená, že práce ve studiu pokračují hektickým tempem - a na to konto doufejme, že Michal Bačík a Ondřej Netík vydrží a dotáhnou projekt do konce.
Hodně štěstí!
