Adaptovat tak slavnou předlohu, jakou se Zaklínač v posledních letech bezesporu stal, je nevděčná práce. Každá sebemenší odchylka bude totiž vnímána jako svatokrádež, ani nemluvě o tom, že si při čtení každý představoval podobu postav podle svého, takže ani sebelepší casting nikdy nedokáže uspokojit všechny. Autoři kultovní herní trilogie měli práci alespoň ulehčenou tím, že na dobře známé události jen navazovali a příběh si mohli vymyslet vlastní. To aktuální seriál se knižní předlohy věrně drží, což je jeho největší předností a zároveň i slabinou.
Henry Cavill je v roli Zaklínače přesvědčivý.
Již dopředu byl Zaklínač srovnáván s Hrou o trůny, což není úplně fér. Ano, oboje jsou produkčně bohaté adaptace rozsáhlé fantasy ságy, které se nebojí ukázat násilí, tady ale veškeré srovnání končí. Hra o trůny je v podstatě politické drama s desítkami postav provázaných komplexními vztahy, oproti tomu Zaklínač je příběhem dvou lidí a dějinné události se dějí spíše jen tak mimochodem na pozadí. Jeho rozsah je daleko skromnější a žádné zásadní zvraty, které by ze stránky na stránku otřásly vnímáním celého světa, zde nejsou.
Hlavní hrdina, nájemný lovec monster Geralt, má sice daleko k rytíři na bílém oři, ovšem je jednoznačně kladnou postavou, která se řídí jasně definovanými morálními principy. Hned první epizoda je adaptací povídky „Menší zlo“ a Geralt v ní v podstatě definuje svoji postavu větami: „Zlo je zlo. Menší, větší, střední, všechno jedno. Mám-li volit mezi dvěma zly, nevolím raději vůbec.“ Pokud je ale okolnostmi do volby přece jen donucen, vybírá si vždy tak, jak bychom od kladné postavy asi očekávali.
Ortodoxní fanoušci budou asi prskat, ale neradostnou atmosféru předlohy se tvůrcům seriálu podařilo zprostředkovat na výbornou.
Více než Geraltovi, je však seriál věnován komplikované postavě Ciri. Jde o následnici trůnu království Cintra, na které zaútočily síly sousedního Nilfgaardu. Právě na jejích bedrech závisí osud světa a ona je proto hlavní hybatelkou děje.
Tyto dvě zpočátku jen volně provázané dějové linky dávají tvůrcům spoustu volnosti, jak dávkovat obsah, výsledkem je skvělá kombinace akčních scén, i dějových „háčků“, které vás nutí podívat se po skončení jednoho dílu ještě rychle na další.
Nevděčná práce. Žádný ze scenáristů herního Zaklínače nechtěl psát erotické scény |
Netflix na produkci seriálu nešetřil a je to na něm vidět. S filmovými triky se sice nakládá střídmě a jsou věnovány prakticky výhradně souboji s nelidskými monstry, davové a bojové scény jsou ale skvělé. Seriál má rating 16+, přesto v něm stříká krev na všechny strany a odseknuté hlavy či končetiny létají vzduchem snad ještě častěji než ve hrách. To sexuální scény jsou oproti Hře o trůny hodně krotké, alespoň tedy ta jediná, která v prvním dílu je.
Výběr herců provázela dopředu spousta diskusí, za nás dopadl v rámci možností skvěle. Pokud nemáte vyloženě osobní averzi vůči některým tvářím, zvyknete si určitě velice rychle. Cavill v roli Geralta je přesně tak tichý a neosobní, jak ho známe i z her, Ciri alespoň z počátku působí přesně tak otravně, jak se na rozmazlenou princeznu sluší a patří.
Co trochu zamrzí, je fakt, že tvůrci z veliké části maskují slovanský původ předlohy. Ano, některá jména a mytické příšery samozřejmě zůstaly, vizuálně má ale seriálový svět podobu standardizovaného „středověku“ a veškerá jeho špína je jen tak na oko. Mimochodem v první epizodě jsou celkem tři černoši, všichni ovšem v roli vedlejších postav a jediný z nich promluví. Asi bych to ani nezmiňoval, ale pro některé naše čtenáře to vypadalo jako zcela zásadní faktor. Co se týče české lokalizace, nemám výhrad. Dokonce i dabing je slušný, zhruba někde na úrovni Zaklínače 1.
Fotogalerie |
Celkově se dá říct, že seriál se vydal cestou nejmenšího odporu a k předloze přistupuje s úctou. Možná až přehnanou, pokud totiž znáte originál, nic vás nepřekvapí. Samozřejmě, že tvůrci museli vzhledem k odlišnosti obou médií volit jiné vypravěčské postupy a hodně škrtat, vždy ale jen k dobru věci.
Určitě se najdou šťouralové, kteří si všimnou, že v druhém odstavci na straně 253 třetího dílu knižní série, bylo jasně napsáno, že má mít Geralt svůj stříbrný meč přehozený přes levé a ne pravé rameno a že brnění Nilfgaarďanů připomínají svým vrásněním spíše šourek než nějaký odolný materiál, ovšem běžnému divákovi, který hledá především zábavu, to může být jedno.
Vlastně se dá říct, že lidé, kteří předlohu neznají vůbec, si výsledek možná užijí úplně nejlépe. Každopádně za nás zatím jednoznačné doporučení a pevně doufáme, že u jedné sezony nezůstane.
