Ačkoliv je tu v různých podobách už mnoho let, virtuální realita je stále synonymem herního luxusu. V zásadě platí, že levně si ji lze užít pouze v omezené formě a pro tu pravou parádu si musíte pořádně připlatit. Ano, v poslední době už existují i modely, které vám obstojnou formu nabídnou docela levně (např. Meta Quest 2), ovšem stále platí, že pro maximalizování požitku je nutné koupit některý z lepších PCVR modelů (např. HTC Vive Pro 2 či Valve Index) a mít doma opravdu výkonnou PC sestavu. Náklady za takovou srandu pak jdou do mnoha desítek tisíc korun.
 |
PlayStation do virtuální reality naskočil už v roce 2016 a na svou dobu to byla zajímavá alternativa pro méně náročné hráče. Prvnímu PSVR bylo vyčítáno především nízké rozlišení obrazovek a kompromisy ve výkonu samotné konzole a také chaos v příslušenství (ovladače Move, kamerka), které už uživatelé mohli i nemuseli před vydáním samotných brýlí mít. S tím se pojilo také celkem zdlouhavé zapojování před hraním. K používání v plné formě bylo však nezbytné. Výhodou naopak byla nízká cena, především v porovnání s modely na PC.
S příchodem PlayStationu 5 bylo jasné, že první generace dosloužila a na horizontu se už začaly rýsovat plány na druhou generaci. Nyní, něco málo přes dva roky od uvedení konzole na trhu, jsme se skutečně dočkali nového modelu brýlí pro virtuální realitu. Ten už navíc není žádnou „levnou alternativou s kompromisy“, nýbrž plným konkurentem i pro PCVR modely.
Jemné displeje a sledování očí
Nejzásadnějším vylepšením nové generace brýlí jsou bezpochyby jejich displeje. Rozlišení narostlo z původních 960 × 1 080 pixelů na 2 000 x 2 040 na oko. Obrazovky jsou tedy čtyřnásobně jemnější, přičemž celkové 4K rozlišení je v podstatě standardem i u PCVR modelů (byť ty už se pomalu posouvají k hranici 5K).
Musím uznat, že kdysi často zmiňovaná mřížka mezi pixely, neboli „screen-door effect“ (ve smyslu že něco vypadá, jako kdybyste na to koukali přes síť ve dveřích) už je v podstatě minulostí. Displeje jsou natolik jemné, že už se opravdu soustředíte jen na to, co se děje ve virtuálním světě a nemusí vás rušit nějaké podobné obrazové vady. OLED typ displejů pak dodá krásně syté podání barev.
Zaostření obrazu řešíte jednak pomocí manuálního IPD posuvníku, který pohybuje s displeji od sebe či k sobě v závislosti na tom, jakou máte vzdálenost mezi zornicemi očí. Dále si také můžete modul s obrazovkami posunout dále či blíže k obličeji, což rovněž zvyšuje jak komfort (třeba pokud nosíte brýle), tak i ostrost obrazu. Správnému zaostření věnujte dostatek času, pro kvalitní obraz je to základ.
Plynulost obrazu je další důležitý parametr, se kterým však už počítala i první generace brýlí. Sony se opět drží až 120Hz obnovovací frekvence, což je velice dobrá hodnota, byť ne každá hra se na tuto hranici dostane, proto se počítá i s přepínáním na 90 Hz.
Luxus pro náročné. Vyzkoušeli jsme profesionální gamepad DualSense Edge |
Skvělou věcí je pak podpora pro sledování pohybu očí. To se hodí třeba pro zvýšení výkonu ve hrách, jelikož hry podporující tuto technologii jsou schopné detailně vykreslovat pouze tu část obrazu, na kterou se právě díváte a zbytek nechat méně detailní. Hry toho dále využívají třeba v menu (například Horizon Call of the Mountain), kde volíte jednotlivé položky pouze díváním se na ně, nebo i ve hře, kde vám například pohyb očima zvýrazní předměty, se kterými je možné interagovat (například Moss).
Zorný úhel pohledu je pak 110 stupňů, což je nepatrné zlepšení oproti první generaci, u PCVR však najdete spoustu modelů s ještě větším pozorovacím úhlem. HTC Vive Pro 2 má třeba 120 stupňů, Valve Index dokonce 130. Okraje obrazovky u PSVR2 tak rozhodně vnímat budete, ovšem dá se na to rychle zvyknout. Bohužel, pokud nosíte brýle (ty se jinak před displeje v pohodě vejdou) a potřebujete mít optiku o něco dál od obličeje, tak se vám logicky zorné pole ještě trochu zmenší.
Překvapivě lehká konstrukce
Když jsem poprvé brýle vybalil z krabice, docela mě překvapila jejich hmotnost a celkové zpracování. Brýle jsou pokryté ze všech stran plasty, díky čemuž jsou opravdu lehké, váží jen 560 gramů. U VR brýlí je samozřejmě dobře: čím jsou lehčí, tím méně budou tlačit na hlavě. Trochu mě nicméně zajímá odolnost a celková životnost plastů na těle PSVR2, které na mne třeba ve srovnání s nedávno testovaným Meta Questem Pro působí znatelně levněji. Samozřejmě se ovšem sluší říci, že cenový rozdíl mezi těmito modely je závratný: okolo 40 tisíc korun.
Brýle jsou stejně jako spousta jiných modelů opatřeny konstrukcí, která obepíná vaší hlavu, váha zařízení se opírá především o vaše čelo a spodní část temena hlavy. Do čela mne tlačily o něco více než do temena, nicméně jsem měl pocit, že pak po hraní nemám čelo tolik otlačené, jako u jiných modelů. Třeba zmíněný Meta Quest Pro se uměl do čela pořádně zakousnout, kdežto i po víc než hodině hraní v PSVR2 zůstala na čele jen lehká otlačenina a rychle zas zmizela.
Brýle si na hlavu upevníte pomocí „šroubu“ na zátylku, ve kterém je zároveň i pojistka pro roztažení obvodu prstence, který vám obepíná hlavu. Do brýlí se ještě před prvním použitím dají zacvaknout přibalená špuntová sluchátka, byť samozřejmě můžete použít i svá vlastní (je zde klasický 3,5mm jack) a nebo prostě poslouchat zvuky a hudbu z reprosoustavy nebo televize propojené s PlayStationem 5.
RECENZE: Horizon Call of the Mountain sází na jistotu a předvádí PSVR2 |
Aby vám do hraní nezasahovalo světlo z okolí, zařizuje gumové stínidlo okolo očí, což musím uznat funguje docela dobře a nestávalo se moc často, že by mne rušilo něco z okolí. Navíc si brýle nemusíte sundávat z hlavy, pokud chcete vyřídit něco „tam venku“, stačí jedním stiskem tlačítka vespod brýlí aktivovat průhled, který nabídne hezky detailní obraz toho, co se děje před vámi. Je sice jen černobílý, ale úplně stačí k tomu, abyste udělali, co potřebujete.
Často jsem průhledu využíval třeba ve chvíli, kdy jsem znejistěl, jakým směrem se dívám a zda se neblížím něčemu, do čeho bych mohl praštit ovladačem. Od toho tu jsou samozřejmě také i virtuální hranice prostoru, který si nakreslíte po vašem pokoji během úvodního nastavení, i tak je však fajn se sem tam ujistit, kde stojíte a zda se vám třeba něco nebo někdo nemotá pod nohama. Průhled vám automaticky pauzne hru.
Co se od první generace zásadně vylepšilo, je spojení s herní konzolí. Pryč je připojování extra příslušenství a zapojování vícero různých kabelů včetně zdroje elektřiny. PSVR2 prostě jen připojíte ke konzoli USB-C kabelem, a to je vše. Kabel v sobě vede jak napájení, tak i obraz. Stačí vám pak jen brýle zapnout tlačítkem vespod přední části a ujistit se, že máte nabité ovladače.
Kabel vedoucí do brýlí je dlouhý 4,5 metru, takže se od konzole můžete i celkem vzdálit. Já jsem třeba hrál v prostoru kuchyně spojené s obývací částí, jelikož před televizí tolik prostoru nemám a kabel mi bohatě stačil. Musíte se samozřejmě sem tam ujistit, že si na něj nešlapete nebo se vám o něco nezasekl. A samozřejmě o něj nezakopnout. Pokud hrajete vestoje, je vyžadován prostor alespoň 2 x 2 metry.
Vzhledem k tomu, že USB-C kabel není odepínatelný a PSVR2 v sobě nemá zabudovanou baterii ani další specifický hardware, je bezdrátová budoucnost zřejmě zapovězena až do (možná) příchodu další generace.
Rozpůlený DualSense
I ovladače se od původních Move „svítících lízátek“ hodně zlepšily. Nově se jmenují Sense a jejich pohyb sledují přímo brýle namísto samostatné kamerky. Ačkoliv má PC stále o něco přesnější řešení s majáky, které mají o ovladačích přehled neustále, integrované sledování i tak odvádí dobrou práci, pokud si úmyslně ovladače neschováváte někam za záda.
Sony doporučuje, abyste na hraní měli místnost dobře osvětlenou, nicméně i se slabšími zdroji světla, třeba jen stolní lampičkou, se stále dá vystačit. Během hraní mi v „hůře osvětleném pokoji“ utekl z dohledu ovladač jen jednou nebo dvakrát za ten zhruba týden, co brýle doma mám, a bude to zřejmě spíše moje vina. Jsem tedy s funkcí integrovaného sledování polohy ovladačů zcela spokojený.
V ovladačích se jinak nachází stejná technologie haptické odezvy jako v běžném ovladači DualSense, včetně adaptivní tuhosti spouští. Vibrační motor se navíc nachází v brýlích, což také v některých momentech umí více vtáhnout do děje. V ovladačích tak cítíte třeba natažení luku, údery mečem a podobně. Na jedno nabití podle mé zkušenosti vydrží něco okolo pěti hodin, tedy alespoň co se her s propracovanou haptickou odezvou týče. Ovladače mají integrovaný akumulátor a nabíjí se přes USB-C port.
Ačkoliv nejsou těžké (opět mají hlavní roli lehké plasty), jsou docela objemné kvůli konstrukci, která vám obepíná celou ruku. Kvůli větším rozměrům se mi několikrát stalo, že jsem jedním ovladačem zavadil o druhý a nebo s ním narazil do brýlí samotných (např pří natahování tětivy virtuálního luku). Možná je to také jen o zvyku, ale pravdou je, že konkurence má i podstatně kompaktnější ovladače.
Dostupnost především
Softwarové rozhraní brýlí se vůbec neliší od toho, jaké je při běžném používání PlayStationu 5. V podstatě před sebou vidíte velkou obrazovku s klasickým menu PlayStationu 5. Můžete jak sledovat filmy a videa z dostupných aplikací, tak i hrát hry s běžným ovladačem. S trochou nadsázky vlastně PSVR2 nahradí televizi, pokud ji nutně nepotřebujete doma mít, jelikož v brýlích si můžete zařídit domácí kino.
Majitele předchozí generace jistě docela namíchne, že novinka není zpětně kompatibilní s PSVR1 tituly. Respektive je, ale pouze pouze v případě, když autoři jednotlivých her vydají „next gen“ patch, který titul odemkne i pro PSVR2. Ztráta knihovny z předchozí generace vždycky zabolí, ovšem zde je to zkrátka tak velký hardwarový skok, že je to pochopitelné.
Startovací knihovna čítá vedle novinek jako Horizon Call of the Mountain (naše recenze zde) i mnoho již vydaných titulů (seznam najdete v našem textu zde). My jsme jich už několik zkoušeli a o dojmy se s vámi podělíme v samostatných textech, ať už týkajících se jedné konkrétní zajímavější hry nebo vícero menších dohromady. Zatím chybí třeba zásadní pecky jako Beat Saber (ten se však chystá) a lidé by také hodně rádi viděli Half-Life Alyx. Zda se toto přání vyplní, říci nedokážu, ovšem tipuji spíš ne.
PSVR2 je na poměry PC konkurence poměrně levné řešení, stojí totiž buď 14 990 korun za základní verzi, nebo v bundlu se hrou Horizon Call of the Mountain pak 16 290 korun. Ano, pokud chceme být féroví, je třeba si ještě přičíst cenu za konzoli PlayStation 5, takže pokud jdete do této virtuální reality z nuly, vyjde vás na zhruba 30 tisíc korun. U zájemců se však počítá s tím, že konzoli už doma mají.
Pokud bych měl vybrat porovnatelný ekvivalent u PCVR, zvolil bych brýle HP Reverb G2, které rovněž nabízí 4K obrazovky a integrované snímaní pohybu ovladačů. Ty také stojí okolo 16 tisíc korun, ovšem PC s ekvivalentem výkonu k PlayStationu 5 vás vyjde minimálně na 30 tisíc korun (pokud bereme v potaz optimalizaci výkonu her na PS5 a ne jen čistě odpovídající hardware), takže cenově řešení od Sony zkrátka vyhrává. U PC to samozřejmě jde i levněji, musíte však už dělat kompromisy (nižší výkon, horší rozlišení obrazovek ve VR apod.).
Výhody jako třeba sledování pohybu očí pak už nabídnou v podstatě násobně dražší alternativy (Meta Quest Pro, HTC Vive Pro Eye) a pak je tu také přednost i v tom, že brýle vždy jen zapojíte do konzole a rovnou hrajete. U PC je třeba úprava různých nastavení či řešení chyb trochu častější aktivita. Nevýhody naopak má PSVR2 zatím především v poněkud omezené knihovně titulů.
Každopádně pokud už nějakou dobu toužíte po vyzkoušení tohoto typu her a PlayStation 5 doma máte, pak je pořízení PSVR2 zdaleka to nejjednodušší řešení a za poměrně dostupnou cenu. Sony se teď musí především opřít do nabídky titulů. Pokud ji zaplní atraktivními hrami, pak má PSVR2 opravdu ohromný potenciál. V opačném případě samozřejmě riskujete, že si koupíte drahé příslušenství, na které vám bude jen sedat prach ve skříňce. Je tak jen na vás, nakolik této herní budoucnosti věříte.
