S tím, jak prudce rostou náklady na tvorbu videoher, hledají vydavatelství další zdroje příjmů. Do skokového zdražování se v minulé dekádě ještě nikomu nechtělo, bylo tedy potřeba vymyslet nějaký jiný způsob, jak z hráčů vytáhnout ještě nějakou tu korunu navíc. Jenže jak to udělat?
V tradičních příběhových hrách pro jednoho hráče, které by měly už v základu nabídnout ucelený zážitek, je to velice obtížné. I z tohoto důvodu mnozí předpovídali, že ryze singleplayerové hry čeká odchod postupný scény ve prospěch obrovských otevřených světů pro mnoho hráčů najednou. K tomu naštěstí nedošlo, a to i díky politice přídavných balíčků, tzv. DLC (DownLoadable Content), díky nimž mohou vývojáři ze svého díla za minimální náklady profitovat i po vydání.
Koňským brněním to začalo |
Jako vůbec první se do tohoto oboru pustila Bethesda. O jejím slavném koňském brnění za 60 Kč toho bylo již napsáno mnohé, z pohledu zákazníka to však oproti mnoha následným experimentům bylo ještě férové. Šlo totiž jen o estetický doplněk pro hráčova oře, který ve hře neměl žádnou praktickou funkci a jeho vynechání tak hráče nijak neomezilo. Tomuto DLC se dostalo spoustu výsměchu a ostré kritiky na internetu, i tak se ale našlo dost lidí, kteří si předmět dobrovolně koupili.
Rychle se ukázalo, že významné části hráčů nevadí sáhnout hlouběji do kapsy, aby dostali „kompletní zážitek“. A tak toho mnohé herní společnosti začaly zneužívat.
Namísto toho, aby prodávaly „něco navíc“, odřezávaly z již hotových her kousky, za které si poté nechaly platit extra. Nebavíme se tu přitom o nějakých nepodstatných vedlejších misích, ale o částech hry, které jsou mnohdy pro pochopení příběhu naprosto zásadní. V tomto oboru vynikala nejvíce společnost Electronic Arts.
Pokud jste si například nekoupili DLC From the Ashes pro Mass Effect 3, nedostali jste spolubojovníka Javika, a tím jste přišli o možnost pochopit motivaci rasy Protheanů, která je pro celé zakončení jinak fantastické trilogie naprosto klíčová.
From the Ashes je ale jen vyvrcholením trendu, který v EA započali už roky předtím. V Dragon Age: Origin jste mohli v základní hře narazit na postavu, která vás přímo z dialogu nasměrovala do digitálního obchodu, kde jste si museli její příběh dokoupit. Jak devastující dopad na atmosféru takové řešení má, si asi umíte sami představit.
Ve třetím díle hororového Dead Space jste si zase mohli připlatit za účinnější zbraně. Šlo vlastně o placené cheaty, což by až tak nevadilo, kdyby tím automaticky nevznikaly pochybnosti, jestli není celá příběhová kampaň vybalancovaná s ohledem na to, aby nutila hráče utrácet.
Ještě horší to pak bylo v Battlefieldu, kde si hráči za prémiovou měnu mohli koupit vybavení, na které si „neplatiči“ museli vydělávat stovky hodin. Nevím, kde se zrodil termín pay 2 win, ale Shortcut Bundle pro Battlefield 4 je jeho ukázkovým příkladem.
Systém DLC se pak zcela zvrhl v sérii The Sims, kdy jich každý díl dostal desítky. Ve chvíli, kdy vychází další díl, přitom veškerý zakoupený obsah přichází vniveč a začíná se znovu od nuly. Na druhou stranu je nutné uznat, že v The Sims jde strávit tisíce hodin a některé z jeho DLC jsou vskutku povedené. Občas ale za investici v řádu stovek korun dostanete jen pár modelů vybavení, které modderská komunita nabízí často v lepší kvalitě a zadarmo.
Vedle těchto vějiček pak vypadalo DLC Midnight Show pro The Saboteura ještě adekvátně. Za pět dolarů totiž svlékalo podprsenky tanečnicím v erotickém klubu. Navíc bylo zadarmo pro majitele originální hry, kupovat jej museli jen ti, co si hru pořídili v bazarovém výprodeji.
Abychom ale jen nehanili Electronic Arts, máslo na hlavě mají i mnozí další. Povedená anime mlátička Asura’s Wrath například skončila do ztracena, a pokud vás zajímalo, jak celý příběh dopadl, museli jste si koupit DLC za 7 dolarů.
Sonic Adventure DX: Director’s Cut měl být HD verzí skákačkové klasiky z konzole Game Cube, jenže abyste dostali vše, co bylo součástí původního originálu, museli jste si ještě pořídit několik doprovodných DLC.
Předobjednávkovým bonusem pro Metro: Last Light zase byla obtížnost Ranger, o které autoři napsali, že díky ní si budete moci hru zahrát „tak, jak bylo zamýšleno.“ Z toho logicky vyplývá, že pokud jste si hru nepředobjednali, nemohli jste si ji vychutnat naplno.
Příliš potlesku si nevysloužili ani autoři Mortal Kombatu, kteří ve svém desátém dílu nabízeli možnost dokoupit tzv. easy fatality. Tím se zcela vytratila jejich původní myšlenka a „ponížit“ poraženého protihráče najednou mohl kdokoli, kdo obětoval pár korun navíc
Svojí nečestnou zmínku v tomto článku si bezesporu zaslouží i Capcom, jehož kosmetické doplňky pro sérii Street Fightera jsou vyloženě odbyté. Často jde prostě jen o změnu barvy oblečku hlavní postavy, což je pro grafiky práce zhruba na dvě sekundy.
Někteří autoři DLC sice vyloženě nepodváděli, ale kvalita doprovodných DLC zdaleka neodpovídala původnímu titulu. Zmínku si zaslouží třeba Mafia 2, jejíž všechny tři DLC (Betrayal of Jimmy, Jimmy’s Vendetta a Joe’s Adventures) byly jen narychlo splácanými generickými misemi, které s původní filmovou hrou neměly prakticky nic společného. Missing Link pro Deus Ex: Human Revolution byl neuvěřitelně banální a i v té kratičké době potřebné k jeho dohrání dokázal člověka unudit k smrti. Nightmare in North Point pro Sleeping Dogs (viz náš retro článek) přinesl jen laciný barevný filtr obrazu a jeden druh neuvěřitelně špatně animovaných nepřátel.
Nové vlaky do Train Simulatoru nebo nahotinky do bojovky Dead or Alive jsou sice detailní, ovšem cenovku v řádu tisícikorun si neobhájí.
Asi bych mohl pokračovat ještě dlouho, ale myslím, že už jste si udělali představu. I když to tak možná na první pohled nevypadá, herní průmysl se neustále posouvá dopředu a reaguje na přání hráčů. Těžko se divit společnostem, že se snaží vydělat co nejvíce při minimu práce. Pokud to hráči kupují, jen těžko se s tím dá něco dělat.
Na druhou stranu samotný princip DLC je správný, a pokud se mu věnuje odpovídající péče, může už tak povedený zážitek dále rozšířit. Podívejte se třeba na Left Behid pro The Last of Us, Ženský úděl pro Kingdom Come či třeba přídavky k posledním Assassin’s Creedům.
