Stížnosti na neudržitelnost stávajícího ekonomického modelu už od vývojářů slyšíme dlouho, v podstatě se jen čekalo na to, kdo bude první odvážný, který ke zdražení přistoupí. Status quo nakonec narušila společnost Take Two, která si svého chystaného basketbalu NBA 2K21 cení o deset dolarů (cca 250 Kč) víc, než je stávající cenová hladina. V segmentu novinek, které se aktuálně pohybují na zhruba šedesátidolarové hranici (cca 1 400 korun) jde o nárůst o 17 %. Ostatní vydavatelství zatím mlčí, rozhodně se od zdražování nedistancují.
NBA 2K20 vydělává i na mikrotransakcích.
Důvody zdražení jsou zjevné, tím nejzávažnějším je prudký růst nákladů na vývoj. Všechny nové grafické vychytávky samozřejmě něco stojí, například na Far Cry 6 již po čtyři a půl roku dělá nějakých 900 lidí. Silně specializovaných lidí, kterých je v průmyslu nedostatek a je proto potřeba je pořádně zaplatit.
Trendem dnešní doby jsou obrovské otevřené světy, které narůstají do obřích rozměrů (v případě Ubisoftu možná až příliš veliké). Ano, digitální distribuce výrazně zlevnila cestu, kterou se hry k lidem dostávají, těch je dnes daleko více než před 15 lety, na druhou stranu v oboru panuje obrovská konkurence. Doba, kdy novinka stála čtvrtinu průměrné výplaty, je naštěstí nadobro pryč. Lidé dnes mají obrovský výběr a díky slevovým akcím či inovativním platebním modelům lze hrát prakticky zdarma.
Chystané zvýšení cen postihne především segment prémiových her, které mají asi nejblíže k hollywoodským velkofilmům. Podle analytika Yoshio Osakiho se za uplynulých 15 let zvedla cena lístků do kina o bezmála 40 %, cena Netflixu se zdvojnásobila. V přepočtu na minutu zábavy jsou hry stále jedním z nejlevnějších koníčků, jaké můžete mít, překážkou je jen nutnost počáteční investice do hardwaru. Díky službám jako Google Stadia nebo GeForce NOW už to však v budoucna také přestane být pravda.
Pokud nebudou muset velké hry prodávat desítky milionů kopií, aby se vyplatily, budou mít autoři volnější ruce.
Zvednutí cenové hladiny sice není nic, kvůli čemu bychom měli radostí bouchat šampaňské, dokud však rostou výplaty rychleji než inflace, dá se s tím žít. Ekonomická stránka vývoje běžného konzumenta nezajímá, zdražení je nezbytné, pokud mají mít vývojáři při své tvorbě co největší svobodu. I pro samotné hráče je přeci lepší si rovnou připlatit než sledovat, jak autoři musí dělat kompromisy a na místo obsahu se zabývají vymýšlením inovativních platebních metod.
Her sice vychází spoustu, těch vysokorozpočtových ovšem tolik není. Cena přitom rozhodně není faktor, který by nějak zvlášť ovlivňoval výběr, u kterého titulu prosedíte svůj volný čas. Dlouho očekávané hity známých studií nejde nahradit tím, že se podíváme po něčem podobném, ale levnějším. Hry nejsou snadno poměřitelné, rozhodně neplatí, že dva tituly za poloviční cenu jsou lepší než jeden za plnou.
Celá tato problematika možná už teď dostává více prostoru, než si zaslouží. Vedle cen bydlení a základních životních potřeb jsou videohry jen zbytná věc, volný trh se navíc sám zreguluje podle potřeby. Kdo nebude chtít platit zvýšenou cenu za novinku, prostě si nějakou dobu počká, tak jak to ostatně dělá už teď.
