HONZA SRP
Můj původní plán našetřit si na "televizní hry" (tak se tenkrát říkalo laciným kopiím Segy na vietnamských tržnicích) jsem díky špatnému vysvědčení raději vzdal a v potu, slzách a krvi našetřených tisíc korun jsem se rozhodl utratit alespoň za jednu hru. Ve svých třinácti letech jsem měl jen mlhavou představu o nabídce her, o herních časopisech jsem už vůbec netušil, a tak jsem v legendární prodejně ve Skořepce vybíral prakticky jen podle obalu.
Alex Dampier Pro Hockey 95
Díky svému příslovečnému štěstí jsem nakonec sáhl po Alex Dampier Pro Hockey 95, suverénně nejhorší sportovní hře všech dob. Popis jejích kvalit by byl na samostatný článek, fascinující však je, kolik času jsem u ní strávil, než jsem si dokázal přiznat, že mě opravdu nebaví.
Z televize jsem opisoval skutečné sestavy národních týmů, kreslil si na papír turnajového pavouka a díky chybějící umělé inteligenci hrál převážně sám proti sobě. Hodnocení 2/10 v tehdejším Score je až příliš štědré. Kdo nezažil devadesátky a nástup CD-ROMů, nemá ani tušení, jak vypadají opravdu špatné hry.
ONDŘEJ ZACH
Tajemství Oslího ostrova
Nebyla to jedna, ale hned dvě hry, konkrétně české kousky Tajemství Oslího ostrova (retro článek) a 7 dní a 7 nocí (retro článek), které jsem koupil v roce 1994 na herní akci Excalibur Show. Konala se v paláci U Hybernů a mimo jiné tam byla k vyzkoušení i virtuální realita, do níž mnozí vkládali až příliš velké naděje.
Každopádně zpět ke hrám. Ačkoliv se první české komerční kousky na PC nemohly kvalitami měřit se zahraničními, měl jsem je rád. Dodnes mám někde zahrabanou krabici s originálkami zapomenutých titulů jako Oil Empire, Katapult, Asmodeus a dalšími.
ANDREJ BRABEC
Návštěvy jistého kamenného obchodu v centru Prahy si pamatuji dodnes. Rozšířené zorničky, totální extáze z tamního výběru her a na tehdejší poměry zcela šílené ceny. Původně jsem toužil po jakési pofiderní vesmírné akci, která byla hratelná i na Macu.
Warcraft II: Tides of Darkness
Ze zapomenutého důvodu jsem ji však nedostal, a mou vůbec první originální hrou se tak stala strategie Warcraft 2 (dobové retro). Tou hrou jsem byl naprosto posedlý, ale PC doma chybělo. Hrával jsem ji tedy u kamarádů, kreslil si bitvy na papír a v rámci dětské fantazie sám často ve světě Warcraftu žil.
V souvislosti s oním kamenným obchodem se mi ještě vybavuje období, kdy tam bylo možné na první PlayStation hrát bojovku Tekken. Několik týdnů jsem do prodejny jezdil každý den a pravidelně se tam scházela stejná parta lidí. Od dětí až po dospělé.
MICHAEL MLYNÁŘ
Popravdě řečeno nevím, protože kandidáti jsou dva. Aktivně jsem ještě zažil časy, kdy se k originálním hrám přistupovalo stylem "A proč bych to jako měl kupovat?". Po originálkách jsem tak začal pokukovat až relativně pozdě, při studiích na vysoké škole koncem 90. let. A to paradoxně i přesto, že pro jakoukoli novinku stačilo zajít na koleji o patro výš a proslulý "Pirate Hill" na Strahově zažíval období největšího rozmachu. Nějak mě ty uniformní Verbatimky popsané fixkou přestaly bavit.
NHL 2000 - poprvé v češtině
První originálka, kterou jsem si koupil za vlastní peníze, bylo NHL 2000 (dobová recenze). Vzhledem k výkonu tehdejších počítačů byly v té době sporty obecně na nejvyšších příčkách popularity, protože na rozdíl od jiných her už v té době vypadaly "jako ve skutečnosti". V NHL 2000 se navíc objevily české titulky a poprvé i něco, co se tehdy označovalo jako český dabing v podání Petra Vichnara a Roberta Záruby. No považte! To se zkrátka nedalo odmítnout.
Pak následovala krabicovka Deus Ex a pak už jsem se vezl. Ale asi se už nikdy nedopátrám toho, jestli mojí úplně první originálkou nebyl Jazz Jackrabbit 2, kterého jsem dostal jako dárek v rámci předplatného herního časopisu.
JAN HANÁČEK
Šílenou a dnes extrémně zastaralou akční hru Blake Stone: Aliens Of Gold jsem vlastně nikdy nevlastnil a hlavně jsem si ji ani nekoupil. Přesto si myslím, že to byla první originálka, kterou jsem měl delší dobu v ruce.
Blake Stone: Aliens Of Gold
Ještě v dřevních dobách poloviny devadesátých let (dřevních u nás v ČR) jsem si tuhle doomovku vyzkoušel u kamaráda na jeho nadpozemsky rychlém stroji PC 386. Disketu s hrou jsem si od něj po příjemně stráveném odpoledni půjčil a ten chudák ji neviděl po dalších ... no, asi 17 let. Tedy dodneška.
Hru jsem nikdy na ničem nespustil, protože jsem k tomu neměl prostředky a kamarád ji ani nechtěl zpátky (asi zapomněl), a tak tedy byl Blake Stone: Aliens Of Gold první originální hrou v mém držení. Kde této jedné disketě konec dnes, to netuším. Asi se ve víru času proměnila v prach. Doufám, že ji majitel nebude chtít zpátky.
Pokud jde o první skutečnou originální hru, za kterou jsem zaplatil, byl to King's Quest: Mask of Eternity o mnoho let později. Ale to je docela jiný příběh.
